Deník Referendum: Nepovinná povinnost aneb jak naplnit vládní prohlášení o povinné školce

(c) JiříCoubal

Publikujeme text Daniela Hůleho, který vyšel 8.1. na stránkách Deníku Referendum (ZDE). Daniel Hůle vnáší zásadní fakta do sporu o novelu školského zákona. Ten na stránkách Deníku Referendum rozehrál Petr Chaluš a Martin Profant. Pozitivem sporu zůstává, že všechny jeho účastníky motivuje snaha zlepšit situaci nejchudších.

Vzhledem k tomu, že poslanci nyní projednávají novelu školského zákona, která zavádí povinné předškolní vzdělávání, začínají se tématu věnovat i média. Zde se k tématu z odlišných pozic vyjádřili Petr Chaluš a Martin Profant. Na sporu je přitom zajímavé, že většina lidí, kteří se k problému vyjadřují, jsou vedeni ušlechtilými pohnutkami, což je u takových diskusí spíše výjimkou. Nepochybuji o tom, že vláda, včetně ministryně Valachové, je motivována skutečnou snahou pomoci se začleněním znevýhodněných, nechtěných dětí. Podobně jako většina odpůrců a stejně tak i oba mí předřečníci.

Když jsme v roce 2013 v Demografickém informačním centru začali zpracovávat studie proveditelnosti, které si zadalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, zaměřené právě na modulaci předškolního vzdělávání, připadal mi poslední rok školky jako celkem rozumná idea. V průběhu dvouletého výzkumu, který kombinoval široké spektrum metod, jsem však na základě učiněných poznatků musel postoj změnit

Některé zjištěné skutečnosti
V minulém školním roce chodilo do mateřské školy přibližně 99 tisíc z celkového počtu 110 tisíc pětiletých dětí. Z jedenácti tisíc dětí, které do mateřské školy nechodily, bylo maximálně patnáct set „sociálně znevýhodněných“, což je necelých 14 procent z těch pětiletých, které do školky nechodí – Profantova teze, podle níž „vysoce nadreprezentativní podíl v oněch necelých deseti procentech do školky nechodících představují ovšem děti z rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí“, tak určitě neplatí.

Pokud porovnáme nevzdělanost rodin, míru absencí, propadání ve škole a předchozí docházku do mateřské školy, zjistíme, že tam, kde se rodí děti matkám se základním vzděláním, statisticky častěji opakují ročník. Míra korelace se pohybuje kolem hodnoty 0,8, což je v sociálních vědách považováno za mimořádně silnou hodnotu. Naopak vliv docházky do školky má na opakování ročníku spíše nepatrný vliv (korelace činí cca 0,2).

Jednoznačně tedy lze konstatovat, že základní školy neumí úspěšně absorbovat děti z nevzdělaného prostředí, na druhou stranu není prokázáno, že docházka jeden rok do MŠ by měla pozitivní vliv na úspěšné zvládání nároků základní školy.

V rámci kvalitativního šetření bylo zároveň zjištěno, že školy, kam chodí vyšší podíl sociálně znevýhodněných dětí, vykazují výrazně vyšší hodnoty omluvených i neomluvených absencí a na těchto školách také přirozeně častěji opakují ročník.

Opatření je bez jasného cíle, drahé a neústavní

Víme tedy, že základní školy neumí pracovat s dětmi nevzdělaných rodičů ani účinně vymáhat dostatečnou docházku. To je řešeno častějším opakováním ročníku. Nyní se navíc rozmohla víra, že to, co neumí základní školy s dostatečným personálním aparátem, zvládnou přeplněné mateřské školy během jednoho roku s minimálním personálním zázemím.Zároveň, aby opatření co nejméně dopadlo na rodiny, které již dítě do školky posílají nebo jej vzdělávají doma či v alternativní instituci, došlo k výraznému rozvolnění povinnosti dítě do školky posílat, případně jej omlouvat.

Výsledkem je ve své podstatě „nepovinná povinnost“. Ta však bude pro znevýhodněné rodiny ještě menším strašákem, než jakým je povinná školní docházka. Školky její vymáhání dříve či později prostě vzdají.Normotvůrce předpokládá roční náklady jen na normativech cca 450 milionů korun. V tom nejsou náklady zřizovatele, stravné, cestovné a podobně. I tak jde o nezanedbatelnou sumu, kterou když vztáhneme k patnácti stům znevýhodněných dětí, na jejichž začlenění je změna zaměřena, dostaneme se k hodnotě cca 300 tisíc korun na jedno takové dítě za rok. Za to by téměř bylo možné najmout každému takovému dítěti osobního učitele na plný úvazek.

Ústava navíc zakotvuje silný monopol rodiče na výchovu dítěte s jednou výjimkou, kterou je povinná školní docházka. Cokoli se od tohoto konceptu odchyluje, dostává se na hranu, či přímo za hranu ústavnosti. A aktuální návrh na povinné předškolní vzdělávání se od docházky odchyluje značně.Za zmínku také stojí, že předkládaná novela ruší nárok na mateřskou školu a nahrazuje jej předností, ačkoli ministryně opakovaně tvrdí, že novela přinese rodičům nárok na školku od čtyř, respektive od tří let věku. To, alespoň dle paragrafového znění, však zjevně není pravda. Kde bude zájem rodičů čtyř respektive tříletých dětí o místo ve školce přesahovat kapacitu zařízení, nebude obec muset pro jejich umístění učinit vůbec nic. Pouze nepřijme dvouleté děti.

Shrnutí

Zákon tedy zřejmě nezpůsobí katastrofu, nic pozitivního ale asi nepřinese. Bude jen takým fíkovým listem neschopnosti českého školství začleňovat děti méně vzdělaných rodičů.Zároveň zákon přichází s konceptem přednosti místo nároku, což opět zhorší postavení těch znevýhodněných dětí, jejichž rodiče o místo ve školce budou stát, ale na straně obce, školky nebude vůle jim vyjít vstříc.Jediné, co bude zákonem naplněno, bude vládní prohlášení. To jednak není mnoho, a jednak nás to zároveň posune spíše na východ, kde je povinná školka častější. V původních zemích EU naopak výrazně převládá nárok na školku od nízkého věku.

Přeji tedy poslancům šťastnou volbu, až na ni dojde.

Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments