Po tom, aby školy dostávaly po individuálním zhodnocení více financí i úvazků kvůli náročnějšímu složení žáků – dětí se sociálním znevýhodněním, s odlišným mateřským jazykem nebo s nadáním – volala odborná veřejnost dlouhodobě. Podařilo se to prosadit v novele zákona s účinností od nového roku, která umožňuje přidělovat prostředky navíc ze státního rozpočtu pomocí tzv. ad hoc normativů a zároveň ve školách ukotvuje i podpůrné pozice jako sociálního pedagoga či školního psychologa. „Konečně tak můžeme zohlednit aspekt rozdílné náročnosti práce škol, která závisí zejména na sociálním a ekonomickém zázemí dětí a žáků. (…) Jen tak zamezíme stále se prohlubujícím rozdílům mezi školami a nerovnému přístupu ke vzdělávání,“ uvedl při schválení novely ministr školství Mikuláš Bek.
Nejasná budoucnost podpory
Podobný cíl sleduje i tříletý projekt Podpora rovných příležitostí (PROP) Národního pedagogického institutu (NPI), díky němuž mohlo nejméně 400 škol nejvíce ohrožených nerovnostmi získat další učitele, asistenty nebo realizovat různé aktivity, jako jsou snídaňové kluby. Výstupem z práce s těmito školami jsou i četné materiály a praktické nástroje. Projekt měl úspěch, nyní ale dobíhá – na konci roku mu končí financování z evropských prostředků – a další kroky jsou nejasné. Školy tak urychleně hledají způsoby, jak zajistit dodatečné financování i po skončení podpory. Ministerstvo školství počítá s tím, že zmíněná indexace by měla na tyto dodatečné prostředky navázat. „To by mělo dotčeným školám více peněz zajistit. (…) Vyjasní se to na přelomu roku,“ uvedla pro Respekt mluvčí rezortu Veronika Lucká Loosová.
Jako součást novely však byly přijaty i změny, které mohou efektivitu nástrojů na zlepšení míry nerovností žáků ohrozit, na což odborníci taktéž upozorňovali. Od nového roku se totiž převádí nakládání s ostatními neinvestičními výdaji (ONIV), z nichž jsou kromě jiného financovány školní pomůcky, učebnice či vzdělávání učitelů, do rukou zřizovatelů. Nejedná se o mandatorní výdaje, je tak čistě na individuálním přístupu zřizovatele, jak se k potřebám školy postaví. Ministerstvo sice může pomocí ad hoc normativů nadále posílat prostředky navíc přímo školám a stanovit jim podmínky využití, převedení ONIV na zřizovatele však může ztížit cílenou podporu tam, kde se nejeví na první pohled jako potřebná. Až 60 % znevýhodněných žáků se totiž může nacházet ve školách bez vyššího podílu znevýhodněných žáků, uvádí PAQ Research. Tyto školy by v novém systému financování oficiálně neměly mít nárok na vyšší prostředky na další pedagogy nebo školní psychology.
Novela v rámci indexace zastropovává růst tzv. PHmaxů (maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu, pozn. red.), pokud v těchto školách neporostou výkony i přesto, že nečerpají celý potenciál PHmaxů. Jedná se zejména o úsporné opatření, které sice může pomoci těm nejohroženějším školám skrze diferenciaci financování, u jiných škol ale omezuje prostor pro dělení tříd, ztěžuje tandemovou výuku nebo individuální podporu žáků. Více o tom pojednává i analýza EDUinu týkající se plnění programového prohlášení vlády mezi lety 2022 až 2025.
Co změnilo dvacet let indexace v irských školách?
V rámci PROP uspořádal rezort mezinárodní konferenci Škola rovných šancí, kde představil zahraniční zkušenosti s indexovaným financováním a systémovou podporou škol. Ač je to v Česku žhavé téma teprve několik posledních let, v jiných evropských zemích má podpora žáků se sociálním či jiným znevýhodněním mnohaletou tradici. Během ní však narazili na mnohé výzvy, z nichž se můžeme poučit. Irsko, které má sice poloviční počet obyvatel než Česko, ale mnohem vyšší podíl dětí v populaci (23 % versus českých 15,9 %), se například potýká s vysokou mírou zahraniční migrace a koncentrací sociálního znevýhodnění ve školách. To se projevuje zejména vysokou absencí dětí a předčasnými odchody ze vzdělávání. Země proto již téměř dvě dekády buduje systém cílené podpory škol.
Od roku 2006 tam běží program DEIS (Delivering Equality of Opportunity in Schools), hlavní vládní strategie pro snižování vzdělávacích nerovností. Školám rozděluje podle počtu žáků finance navíc, které mohou využít podle aktuálních potřeb, a zároveň metodickou podporu od školní inspekce. Program ale stejně jako v Česku necílí na všechny školy plošně. DEIS tvoří asi čtvrtina všech irských škol, většinou zastoupená malými vesnickými školami. Součástí jsou také sociální pedagogové nebo sociální pracovníci, kteří chodí přímo do rodin a propojují je se školami. Zároveň jsou zde zdarma učebnice či obědy a také fungují kluby po vyučování, o víkendech a svátcích, kde děti mohou například dělat úkoly.
Podle analýzy OECD to přináší výsledky – podíl žáků, kteří nedokončí školu, klesl od roku 2007 z 16,8 % na 8 %, a země má ze všech členů OECD nejmenší procento znevýhodněných žáků se špatnými výsledky například v testech PISA. Přesto rozdíly přetrvávají, především u žáků z takzvané travellers menšiny (žijící tradičním kočovným způsobem života) a romské menšiny. Země tak připravuje navazující, ještě zacílenější program DEIS+, který „umožní reagovat na nerovnosti ve všech školách a lépe alokovat zdroje tam, kde je to skutečně potřeba“, popsala Maeve Price z irského Ministerstva školství a mládeže.
Estonsko: rovnost je dlouhodobý, konstantní proces
Podobně jako Irsko i Estonsko posiluje financování škol v závislosti na počtu žáků a jejich potřebách. Zohledňuje přitom i socioekonomické a geografické faktory – velikost školy, region nebo počet žáků se speciálními potřebami. Rozdíly ve financování mohou být podle lokality razantní. Velká škola v hlavním městě, kde je mnohem menší míra nerovností, tak dostane několikanásobně méně peněz na žáka než třeba vesnická škola na odlehlém ostrově. „Rovné příležitosti vyžadují nerovné investice,“ vysvětlila Maarja Keskpaik z estonského Ministerstva školství a výzkumu.
Stát zavedl víceúrovňový princip, kdy univerzální podporu, jako jsou obědy a učební materiály zdarma, kariérové poradenství nebo účast na kulturních akcích, mají všechny děti, a jednotlivé kraje mohou uplatňovat podle potřeby návazná opatření. Ta mohou sahat od dopravy zdarma do vzdálených škol, přes hrazené mimoškolní vzdělávání či snídaňové kluby, po podpůrné balíčky pro rodiny.
Co se týče samotné struktury škol, kromě běžných tříd mohou mít ve stejné budově třídy s „větší podporou“ (mají většinou menší počty žáků) i třídy se „speciální podporou“ (pro žáky, kteří již potřebují výraznější asistenci). Zároveň to žáky ale nesegreguje, společně pracují na projektech nebo se setkávají na kulturních akcích. Speciální školy zde sice stále existují, ale postupně se ruší.
Země se přesto potýká se specifickými výzvami. Každý sedmý žák i nadále žije v chudobě a dalších 10 % navštěvuje pouze rusky mluvící školy, které v testech PISA zaostávají až o jeden akademický rok. Od loňského roku proto již od předškolního vzdělávání postupně integrují rusky mluvící žáky do „hlavního proudu“ a posilují financování těchto škol. „Je to dlouhodobý, konstantní proces,“ shrnula Maarja Keskpaik.
Kontinuální spolupráce napříč úrovněmi je klíčová
Švédská iniciativa Collaboration for Better Schools (CBS) prostupuje naskrz všemi úrovněmi vzdělávání: od státní správy, přes přípravu učitelů na vysokých školách, zřizovatele, až po jednotlivé školy, které se nachází v „zakleté spirále směrem dolů“, jak popsal Martin Rogberg, ředitel výzkumného a vývojového centra na Pedagogické fakultě Stockholmské univerzity, která je součástí iniciativy. „Viděli jsme školy, které měly za devět let třináct ředitelů. To vedlo jen k chaosu,“ uvedl. Ve švédském prostředí se jedná zejména o školy s navzájem souvisejícími obtížemi: jazykovými bariérami kvůli vysoké míře migrace, velkou fluktuací učitelů a ředitelů, nízkou kvalifikací pedagogů a nízkými nároky na žáky. Nezřídka měly taktéž negativní zkušenost s nefungujícími, jednorázovými pokusy o podporu.
Těchto asi 500 škol, které identifikovala švédská školní inspekce, bylo podrobeno hloubkové analýze a na jejím základě vypracovala iniciativa akční plán zaměřený na podporu rozvoje jazykových kompetencí žáků, rozvoje školského managementu a na zkvalitňování vzdělávání na lokální úrovni.
Ačkoliv se i tato desetiletá iniciativa oficiálně chýlí ke konci, zanechává za sebou vystavěné struktury, o něž se zapojené školy mohou opřít. Stát rovněž minulý rok zahájil navazující projekt na budování kapacit a vysoké školy, které na CBS spolupracovaly, pokračují v podpoře zřizovatelů a škol. „Zkušenosti z CBS jasně ukázaly, že dlouhodobá a intenzivní spolupráce je nezbytná,“ uvedl Martin Rogberg.
Ze zkušeností nastíněných na konferenci tak jasně vyplývá, že jednorázové projekty mohou sice výrazně pomoct těm nejohroženějším školám, ale klíčové je tuto pomoc i udržet. Pozitivní změny v oblasti nerovností se totiž nemohou stát ze dne na den. Může trvat až desetiletí, než se projeví, a školy potřebují jasně stanovené parametry, jak toho dosáhnout.
