Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Publikujeme odpověď středoškolské učitelky Veroniky Valíkové (MF Dnes, 19. 9.) na text Jiřího Kostečky, který vyšel o dva dny dříve v témže deníku. I ten jsme původně publikovali na našich stránkách, ale byl na přání autora odstraněn. Najdete ho v MF Dnes z pondělí 17. 9. Text Veroniky Valíkové publikujeme v plném znění, v deníku vyšla jeho zkrácená verze.
Vážený pane kolego,
především dovolte, abych Vám připomněla, že „skandál“ kolem maturitních slohových prací spustili právě učitelé češtiny, ke kterým studenti chodili kvůli posouzení „nulových“ slohových prací. Kdyby byly slohy opraveny podle pravidel spisovné češtiny a nikoli podle šesti kritérií CERMATU, z nichž minimálně dvě (1A a 1B – naplnění tématu a útvaru) a možná i další dvě (2B – volba lexika, 3B – soudržnost textu) jsou poněkud subjektivně vnímatelné (jinými slovy, nelze je opravit červenou tužkou a existují pouze v hlavě hodnotitele), těžko by se rozzlobili i novináři a ministr školství. Právě češtináři na nedostatky v opravování slohů upozornili (a upozorňovali na ně dávno před letošní maturitou). Hodnocení slohů podle zákonitostí funkční stylistiky je poněkud sporné – funkční stylistika může dobře sloužit k třídění a rozlišování textů, ale aplikovat ji na maturanty a „nulovat“ jim slohy proto, že použili ve zprávě špatný čas či za dvě hodiny netrefili reportáž, to považuji za velký přehmat centrálního hodnocení jako celku.
Za ještě závažnější přestupek proti pravidlům „slušného“ a tvořivého psaní považuji fakt (který navíc potvrdily Š. Baumgartnerová a A. Kapustová v příručce Jak uspět MPP, novamaturita.cz), že byl student při psaní svázán i tezí. Pokud psal vypravování Jak jsem se stal pověrčivým, musel ve své práci dospět k pověrčivosti. Pokud si zvolil téma Svět je tuze malý a o náhody není nouze, nesměl dospět k závěru, že náhody neexistují. Toto považuji za zásadní omezování myšlení a tvořivosti a nemohu s tím souhlasit i z hlediska svého přesvědčení.
„Vzbouřená hysterie“ maturantů a jejich rodičů byla logická – veřejnost na tento způsob hodnocení nebyla připravena, školy nevydávaly opravené slohy, ba někdy ani originální texty (jen často nedostatečná hodnocení CERMATU) a některé písemky skutečně nebyly na pětku. S kolegy jsem přes léto opravila asi 17 slohů – z nich pouze jeden bych nenechala projít (některé visí na našem webu maturita2012sloh.cz). Z naší sedmnáctky u odvolání uspěli jen dva. Nyní mi většina „propadáků“ hlásí jedničky nebo dvojky. Toto považuji za „absurdní divadlo“.
Ještě slůvko k Vašemu povzdechu, že v maturitní komisi ministra Fialy není žádný češtinář, s výjimkou pana Hausenblase. Jistě, také mě to mrzí. Na druhou stranu, pan ministr problému pravděpodobně rozumí, vystudoval totiž v Brně obor čeština – dějepis. A česky umí rozhodně lépe než jeho předchůdce.
Veronika Valíková, učitelka ČJL