„Řešením je podle mého názoru pouze abstinence, a to zvláště u dětí předškolního věku,“ říká ředitelka waldorfské mateřské školy

1. Ministerstvo školství v čerstvě připravené metodicedává návod školám, jak se postavit k otázce používání digitálních zařízení ve školách. Plošný zákaz mobilů neobsahuje. Je to podle vás správný krok?

Myslím si, že debata o omezení používání digitálních zařízení ve školách se vede na zcela jiné koleji, než by měla. Metodika je jen bezzubým gestem, které neřeší podstatu problému. Existuje řada výzkumů, které dokazují, že digitální zařízení v rukou dětí jsou rizikem pro jejich zdravý vývoj. Částečnou regulací způsobu jejich používání tímto rizikům nezamezíme. Řešením je podle mého názoru pouze abstinence, a to zvláště u dětí předškolního věku. Jako ředitelka mateřské školy proto považuji za absurdní, že podle revidovaných rámcových vzdělávacích programů pro předškolní vzdělávání děti mají dostat technologie do ruky. V závazných výstupech se uvádí, že „dítě využívá digitální technologie k vlastnímu učení“ nebo „rozlišuje přínosy a rizika používání digitálních technologií“. Argumentem bývá, že děti jsou technologiím vystaveny doma, a proto musí škola děti učit, jak je používat zdravě. Ale má-li nějaká skutečnost přiznanou míru toxicity, proč ji dětem máme přidávat víc, než je pro jejich zdraví unesitelné jenom proto, že toxický prostor je už tak jako tak obklopuje?

2) Jaká pravidla pro používání technologií jste ve škole zavedli? A setkali jste se v české nebo zahraniční školní praxi s dobře nastavenými pravidly využívání vlastních digitálních zařízení během školního dne?

Jsem ředitelkou mateřské školy již téměř čtyřicet let. Mohu odpovědně potvrdit obrovské změny v psychických dispozicích dnešních dětí. Jistě nelze všechny problémy přičítat digitálním technologiím; nicméně určitá „odpojenost“ dnešního člověka od sebe samého (na prvním místě od svého těla) je velmi patrná. Tato skutečnost má dle mého přímou souvislost s neustálou přítomností technologií v každodenním životě rodin. V mateřské škole je pro mě tedy pravidlem úplná nepřítomnost technologií ve vzdělávacím a výchovném procesu. Dítě v tomto věku žije dle vývojové psychologie v obrazném, imaginativním, předoperačním myšlení, a chtít po něm „rozlišení přínosů a rizik, uplatňování informatického myšlení a práci s algoritmy“ (viz návrh kurikula pro předškolní vzdělávání) je dle mého soudu úplný nesmysl.

Příkladem dobře nastavených pravidel v základní škole je pro mě waldorfská škola v Silicon Valley, kam chodí děti manažerů a vývojářů velkých tech firem. V této škole se děti do 7.třídy nepotkají s obrazovkami. Velký důraz je kladen na přímou fyzickou zkušenost. A technologie jsou zde vnímány jako nástroje, které ničí kreativitu a schopnost soustředění, pokud jsou zavedeny příliš brzy. Ptám se, proč právě lidé z těchto firem chtějí pro své děti právě takovouto školu.

3) Jaké jsou pro vás hlavní výhody a nevýhody zvýšení věkové hranice pro přístup na sociální sítě na patnáct let? Jaký argument vás v diskuzích o tomto tématu v poslední době nejvíce zaujal a proč?

K tomu, aby se dítě mohlo vyvinout v samostatnou, autonomní osobnost, potřebuje zpočátku chráněné prostředí a v něm zažívat určitou svobodu ve vztahu k technologiím, a naopak bohatou přítomnost plnohodnotných vztahů, prožitek tvořivých aktivit a možnost objevitelsky zkoumat přirozený svět kolem něj.  Výhodou zvýšení hranice je pro mne právě poskytnutí ochranné doby k vybudování budoucí psychické a mentální odolnosti vůči vnějším tlakům a závislostem, mimo jiné i ze strany sociálních sítí. Nevýhody nevidím.