Daniel Prokop: „Nemají kde spát, natož kde se učit“ Několik poznámek k analýze vzdělávacích podmínek v Česku

Publikujeme komentář sociologa Daniela Prokopa k analýze vzdělávacích podmínek v České republice, kterou dnes uveřejnil web iRozhlas.cz. Analýza dokládá, že vzdělávací výsledky českých dětí souvisejí se sociálními problémy, jako je nevyhovující bydlení nebo exekuce. Práce sociologů Daniela Prokopa, Michala Kunce a Tomáše Dvořáka z agentury PAQ Research vychází z dat Platformy pro sociální bydlení, Mapy exekucí, České školní inspekce a Agentury pro sociální začleňování. Analýza vznikla pro Aspen Institut Central Europe a Bader Foundation.

Pár bodů k analýze:

V exekucích sice bylo v roce 2017 přes 9 % dospělých Čechů. Ale nejčastěji v rodičovské generaci 30 – 60 let. Z věkové struktury exekvovaných a struktury rodičovství dle věku lze odhadovat, že v exekuci bylo okolo 16 % rodičů. A v některých ORP (obec s rozšířenou působností) okolo třetiny rodičů. Je tam předpoklad stejné věkové struktury rodičovství mezi exekvovanými jako v populaci a není jasné nakolik jsou tito rodiče ve stejných domácnostech a kolik v nich žije dětí. Ale každopádně děti jsou tímto problémem zasaženy ještě více, než se zdá z tradičních dat o exekucích.

Problém, o kterém se moc nemluví, je i předčasné ukončování ZŠ (v 7. či 8. třídě). Celkově to potká pod 5 % žáků, ale v cca 25 ORP z 206 končí předčasně více než 10 % žáků. Stejně velkou regionální heterogenitu mají další vzdělávací problémy (absence, neprospívání). A to nejen krajskou, ale vnitrokrajovou.

Exekvovanost rodičů a počet dětí v bytové nouzi jsou dva jasně nejlepší prediktory školní neúspěšnosti. Další věci jako je nezaměstanost, rozvodovost či počet školek v oblasti apod. při jejich kontrole už s neúspěšností nesouvisí. Exekvovanost (sig 0,95) a bytová nouze (sig 0,9) souvisí i ve víceúrovňovém modelu s kontrolou okresu.

Tyto dílčí sociální problémy a mikroregionalita do velké míry vysvětlují, na co se mne ptávají i regionální politici – proč má Karlovarský a Ústecký kraj horší výsledky než Moravskoslezský kraj, když ty z hlavních ukazatelů jako je struktura vzdělání a příjmy nejsou zas tak odlišné. Proč v některých regionech má vzdělávání ještě výrazně horší výsledky, než by odpovídalo průměrnému socioekonomickému statusu rodičů. No, do jisté míry i proto, že jsou odlišně zasaženy sociálně a psychologicky zatěžujícími jevy. I sám Moravskoslezský kraj je v tomto velmi heterogenní.

Kauzalita (exekuce,bydlení -> školní problémy) samozřejmě není zcela jasná. Může jít o efekt vyššího stresu, hádek, rodinných problémů mezi exekvovanými či přímou souvislost nebytového/nestabilního bydlení – na ty ukazují některé zahraniční longitudinální výzkumy i česká data. Ale samozřejmě může jít i o efekt sousedství a problémů v něm, nižších aspirací. Z toho vyplývá nutná různost opatření – řešení bytové nouze a exekucí, ale i posílení podpory dětí, které z tohoto prostředí nižších aspirací pocházejí.

Každopádně to ukazuje, že nárůst problémů jako early leavers a obrovské nerovnosti v českém vzdělávání nepřekoná jen školství samotné, protože někde do něj podstatná část přichází z výraznou sociálně-psychologickou zátěží. Náš systém selhává taky díky nefungující prevenci a depistáži (zachycování problémů), poddimenzování podpůrných pracovníků ve vzdělávání jako jsou školní psychologové, často omezené a pozdní spolupráci vzdělávání, ospodů a dalších služeb, podfinancované předškolních docházce tam, kde by byla třeba.

A není to jen morální problém. Už dnes některé kraje produkují okolo 17 % early leavers (žádná SŠ ani učiliště), kteří dnes často práci mají, ale velkou část dalších 30 let svého aktivního života ji mít nemusí, což výrazně zaplatí sociální systém a výpadky příjmů. Podle Hackmanových analýz má investice do dobré školy pro znevýhodněné návratnost 7-10 % ročně na ušetření nákladů dávek, kriminality, zdraví. Neřešení znevýhodnění navíc odrazuje pedagogy (v Karlovarském kraji učí 12,5 % bez kvalifikace), což dále zhoršuje školství. A posiluje tlak na diferenciaci školství (dělení segregovaných, špatných „našich“ a lepších „našich“ škol), v níž klesá profesní optimismus učitelů a aspirace studentů na dosažení VŠ na zbytkových školách. Což celkově snižuje efektivitu systému.

A to nemluvím o tom, že právě mezi studenty, u nichž se kombinují negativní sociální zkušenosti a horší vzdělávací dráha jsou výrazně horší postoje k demokraci, polistopadovému směřování (JSNS) a i mezi dospělými jsou tyto postoje výrazně podmíněny kvalitou života a regionalitou.

Tak doufám, že na výročí 40. let od listopadu 1989 budeme trochu dál. Více dnes na konferenci Aspen Institute Central Europe.

Text byl převzat se svolením autora z jeho facebookového profilu.