Sdílet článek
První dny školy, opakování, rozkoukávání se… a první hodina výtvarky. „Budete asi kreslit zážitky z prázdnin,“ říkala jedna babička své vnučce na autobusové zastávce. Prvňačka na ni koukala, nevím, jestli rozuměla, ale těšila se, smála se a cestou pak povídala o tom, jak na táboře spadla do potoka, protože jí podklouzla noha na mokrém kameni.
Protože mě první hodina výtvarky teprve čekala, představovala jsem si tuhle malou holčičku a to, jestli opravdu budou kreslit zážitky z prázdnin. Asi by se to nabízelo…
Přemýšlela jsem nad tím, co budeme dělat my. Zážitky z prázdnin mě ze začátku nenapadly, ale pak jsem si říkala, že to zkusím. Většinou používám jinou motivaci (většinou osobnosti malířů, propojení s historií, techniku, kterou chci použít…), ale ráda dělám to, co jsem ještě nedělala. A tak jsem zadala v první hodině ZÁŽITKY Z PRÁZDNIN. Volná technika. Vyndali jsme vodovky, tempery, křídy, pastely, tužky, krepáky, časopisy na koláže, voskovky… Zkrátka všechno, co ve třídě bylo. Cílem bylo ztvárnit zážitek z prázdnin, o kterém by pak na základě obrázku bylo možné mluvit. Žádná další kritéria jsem nedala.
Dvě kolečka. Nalep na papír dvě červená kolečka a obrázek dokresli. (práce čtvrťáka) (c) Magdalena Málková
Děti se pustily do práce – a co vám budu povídat, nedopadlo to dobře. Fotbalový dres (byl jsem na prázdninách v Barceloně), auto (jeli jsme autem), moře z krepáku (je to rychlý, paní učitelko), kytka ve váze (tu jsem chtěla natrhat mamce, ale nakonec jsem to neudělala), velká zmrzlina (zkusila jsem letos v létě tvarůžkovou), hora s lanovkou (to je lanovka, to nejsou zuby).
Do práce jsem vůbec nezasahovala, nechodila jsem kolem stolů, nedívala jsem se. Předčítala jsem dětem z knížky, kterou máme rozečtenou a přemýšlela jsem, jak si se zadáním poradí. Měla jsem vlastně úplnou pohodičku tu hodinu, co tvořily. Ale pohodička uvnitř mě to nebyla. Spíš náměty k přemýšlení, jestli je tohle ta hodina, kterou jsem chtěla mít. Není 🙂 Ale ten, kdo učí, mi asi potvrdí, že tak to někdy je. Nejsme roboti, jsme lidi – a občas se zkrátka něco nepovede.
Ráda pracuji s kruhem kreativních návyků mysli. Vlastně s kreativitou obecně. Nejen ve výtvarce, ale i v matice, češtině, vlastivědě… Všude. Tenhle kruh na obrázku není úplný (to by bylo téma na další článek), ale pro základní představu stačí. Vznikl v roce 2013 v Centre for Real-World Learning na University of Winchester ve spolupráci s OECD a je možné ho využít pro responzivní výuku (formativní hodnocení). V ČR ho představila Společnost pro kreativitu ve vzdělávání.
Použila jsem ho pro svou reflexi po zmíněné hodině výtvarky. Představivost ve žlutém poli – no budiž, děti si asi hrály s možnostmi, co ztvární, představovaly si, co namalují a tvořily souvislosti. O oranžovém poli už bych mohla pochybovat – zkoumání a bádání, kladení otázek – to se opravdu v hodině neobjevilo. Děti nespolupracovaly, nesdílely si výstupy, protože ani nebylo co, většina dětí přecenila své možnosti (i časové) a práci v dané hodině nestihla. Toleranci nejistoty v poli vytrvalost jsem viděla – vlastně jim ani nevadilo, že práce nebyla dokončená. Odvahy v obrázcích taky nebylo přespříliš – květina nakreslená tužkou ani moc odvahy nevyžaduje. O tvořivosti a zlepšování se nemohlo být ani řeč, technické dovednosti jsme nerozvíjeli, každý si vybral techniku, která ho bavila (nebo techniku, která byla jednoduchá nebo rychlá).
Kreativní návyky mysli Foto: https://spkv.education/cz/kreativnivzdelavani
Vzpomněla jsem si na děti, které mám ve svém okolí a které mají často výtvarku ve stylu „Nakresli domeček“ nebo „Obkresli tuhle šablonku a vybarvi ji“ nebo „Kresli si, co chceš, hlavně buď zticha!“ Výtvarka je pro plno lidí „doplňkový a nedůležitý“ předmět a někdy to vypadá tak, jak o tom slýchávám.
Jsem v několika učitelských skupinách na sociálních sítích a tam se často objevují prosby typu „Zítra máme výtvarku, co děláte vy? Poraďte!“ A smršť komentářů s odkazy na Pinterest, malování podle YouTube nebo obrázky šablonek ptáčků (ježečků, stromečků – dosaďte podle ročního období). Na jednu stranu to chápu (je toho hodně), na druhou stranu si říkám, že výtvarka nemusí být doplňková a nedůležitá. Vidíte ten kruh? Vytrvalost, spolupráce, disciplinovanost, představivost, zvídavost. Dovednosti, které by měl mít člověk 21. století. Možná ty úplně nejdůležitější dovednosti. A my je můžeme rozvíjet ve výtvarce. Jen u toho nemůžeme používat šablony ježečků, na které pak nalepíme jablka a hrušky.
Jenže jak z toho ven?
Našla jsem v antikvariátu tyhle dvě metodiky. Jsou z osmdesátých let minulého století. Listovala jsem jimi a vzpomínala na hodiny výtvarky na základce, do které jsem v osmdesátkách chodila. Paní učitelka se knihami řídila – jasně jsem poznala mlýnek na kávu, který jsme kreslili na namalované barevné kruhy, kohouta hnědé barvy (ten můj dokonce visel na výstavě, pamatuju si to – i když jsem mu zapomněla nakreslit očičko), továrnu na formátu A3 nebo prvomájový průvod.
Metodika VV (c) Magdalena Málková
Přesto mě zaujalo, když jsem četla texty, jak propracované metodiky to byly. Odmyslíme si kontext doby (průvody, továrny, Auroru) a myslím, že by tyto publikace byly použitelné i dnes. Nechyběl cíl hodiny, postup, hodnocení, reflexe. Jak takové hodnocení, které by měl učitel z osmdesátých let použít, vypadá? Cituji:
