Mladá fronta Dnes: Za exekuce nemůže matematika

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který kritizuje výrok rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy, který měl říct, že povinná maturita z matematiky povede ke zlepšení její výuky a tím dosáhneme snížení počtu exekucí v zemi. Text vyšel 13. listopadu v deníku Mladá fronta Dnes.

Rozmohl se nám tu takový nešvar: kdekdo spojuje vzdělávání s problémy světa vezdejšího. Což o to, nějakou souvislost to většinou má, nicméně jde o to ji dobře pojmenovat. Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se nechal slyšet, že špatná výuka matematiky je příčinou vysokého počtu exekucí. A že bychom tedy měli povinnou maturitu z matematiky zavést, neboť pak dojde k tlaku na zlepšení její výuky. To je od rektora UK dvojité argumentační salto vzad.

O souvislosti mezi matematikou a zadlužením bych si debatu představit dokázal, ale o kauzalitě? Jistě najdeme nějakou souvislost mezi úrovní znalosti matematiky a mírou zadlužení, nicméně tato souvislost asi bude stejná například u znalosti jazyků. Tím pádem nelze hovořit o kauzalitě, příčinnosti. A nikdo dosud nedokázal, že povinná státní maturita jakkoliv zlepšuje výsledky vzdělávání.

Nicméně shodneme se v tom, že nejen matematika, ale vůbec úroveň dosaženého vzdělání by mohly zejména dětem ze sociálně slabého prostředí významně pomoci při vyhýbání se druhovým i jiným pastem vyplývajícím z dlouhodobého nedostatku a života v prostředí, které nevede k osobní odpovědnosti. Měli bychom od matematiky obrátit pozornost k faktu, že v Česku pouze 4 % dětí z rodin, v nichž rodiče mají základní či učňovské vzdělání, dojdou dál než k maturitě. To je několikanásobně méně než v zemích s vyspělejší vzdělávací politikou. To ale znamená investovat mnohem více do komplexní podpory celých rodin, nejen dětí. Z ekonomického i sociálního hlediska se taková investice zhodnotí budoucím méně problematickým životem lidí nejvíce ohrožených chudobou a dalšími faktory sociální deprivace, z čehož budou těžit jak tito lidé, tak i celá společnost.

Je to win-win řešení. K tomu by ovšem bylo nutné poměrně významně změnit vzdělávací a sociální politiku, uvězněnou v hloupém resortismu, kdy se od sebe oddělují kategorie sociální podpory a vzdělávání. Tam vidím velkou překážku možných řešení, jelikož se k nim ani neschyluje, natož aby nabrala nějakou konkrétní podobu. „Zlé“ neziskovky se pak snaží formou nízkoprahových klubů, doučováním a dalšími intervencemi v rodinách suplovat selhávající stát, což se jim může dařit jen velmi omezeně. Veřejná debata sklouzává ke zjednodušením typu „může za to matematika“ a následně to vyvolává potřebu hledat řešení špatně diagnostikovaného problému.

To je v kostce bolest veřejné diskuse na téma vzdělávání v českém diskurzu. Bylo by samozřejmě vhodné, aby ji nezvyšovali lidé s autoritou rektorů Univerzity Karlovy.