Autor článku:
EDUin
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
V rámci diskuse o transformaci zvláštních a praktických škol publikujeme názor Pavla Košáka, spolupracovníka vzdělávacího programu Varianty Člověka v tísni.
Mám děti, které dorůstají školnímu věku, a proto se zodpovědně poohlížím po škole, na kterou bych rád své ratolesti umístil. Mám několik požadavků: chtěl bych mít děti gramotné a připravené pro život. Rád bych školu, která se přizpůsobí individuálnímu tempu a schopnostem mých dětí a která bude vstřícná k jejich případným obtížím. Škola by také měla být tzv. rodinná, dobře vybavená a s psychologem, či speciálním pedagogem. Ve třídě by mělo být méně dětí, ideálně asi tak 12 až 15. Hlavně bych chtěl, aby vztahy mezi dětmi ve škole byly přátelské, bez šikany, drog a násilí. Samozřejmostí jsou dobré vztahy mezi dětmi a pedagogy.
Výběr školy tady u nás v Praze, a asi nejen v Praze, je obtížný. Škol je mnoho a informací o jejich skutečných kvalitách málo. Jako rodič jsem dlouho hledal jednoduchý návod jak se orientovat a vybrat správně. Na základě sobotního rozhovoru s Jiřím Pilařem v Lidových novinách (dlouholetým byrokratickým praktikem z MŠMT, dnes předsedou Asociace speciálních pedagogů), jsem přeorientoval svou pozornost na praktické školy. To jsou totiž školy, které podle pana Pilaře všechny výše uvedené charakteristiky splňují.
Rozhovoru jsem vděčný i za to, že jasně poukázal na ty školy, kde nekvalifikovaní pedagogové nechávají bujet gangy krutých a nemilosrdných dětí, které šikanují vše, co se v jejich třídě nějak vymyká. Těmto tzv. běžným základním školám se na radu pana Pilaře na míle vyhnu. Mám jenom problém, jak u svých dětí zařídit lehkou mentální retardaci. Snad se to ale povede. Povzbuzuje mě nedávný úspěch speciální školy v Moravském Berouně, kde pan ředitel s pomocí uvědomělých kolegů a pár lékařů vytvořil systém, který kouzelným proutkem snižoval inteligenci dětí. Škola díky tomu získala vyšší normativ, chudí rodiče potřebné dávky a učitelé zachovali svá pracovní místa. Pan ředitel se pak odměňoval tím, že půjčoval peníze rodičům. Samozřejmě za solidní úrok. Takže nakonec možná nebude takový problém „natočit“ i mým dětem lehkou mentální retardaci. Zbývá k tomu akorát přemluvit mou ženu, která učí na těch dekadentních ústavech zvaných ZŠ a je tedy plná nepravdivých předsudků vůči praktickým školám.
Upřímně panu Pilařovi a celé asociaci děkuji, že mně a snad i mnohým dalším rodičům otevřeli oči. Diskriminace je pro mě a mé děti tou pravou cestou. Rodiče neváhejte, ale pozor ať při zápisech není tlačenice. Míst není bohužel zatím tolik.
Autor článku:
EDUin
