Autor článku:
EDUin
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Publikujeme komentář z Respektu, který konstatuje, že statistické a ekonomické ukazatele našeho vzdělávacího systému se zatím nijak výrazně nemění. Zpráva Education at a Glance 2012 zpracovává data o vzdělávacích systémech 34 zemí ( členové OECD a spolupracující státy) z let 2008 – 2010. To je nutné si uvědomit. Ve většině „finančních“ ukazatelů jsme sice téměř na konci pelotonu, ale hlavní snaha šetřit v rozpočtu školství přišla později a ani nejnovější zpráva EaG ji nezachycuje. Povodní komentář i s diskusí najdete ZDE, odkazy na studii v češtině a angličtině najdete uvnitř textu.
Na vzdělávání dáváme pořád stejně málo, v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci jsme už mnoho let na chvostu statistiky, učitelské platy jsou otřesně nízké, proto učitelská populace stárne a více než 70 procent učitelů je už starších než čtyřicet let.
Kdo si čte letošní zprávu OECD Education at a Glance, má pocit, že ta hlavní sdělení, jak je na tom naše školství, se už po léta nemění a jsou to většinou neveselá čísla. A to letošní studie zpracovává data z let 2008 – 2010. Od té doby si finančně spíš pohoršilo. Tak snad nebude pokus najít v té spoustě grafů i něco pozitivního, působit příliš křečovitě.
První dobrá zpráva zní jaksi samozřejmě – česká mutace studie o vzdělávacích systémech zemí OECD od roku 1996 pořád vychází. Každé září je na stránkách ministerstva školství k dispozici ke stažení (ZDE) a ti dychtivější si mohou stáhnout celý tlustospis v angličtině na stránkách OECD (ZDE). Je to mimořádně užitečná věc, za kterou platíme, a je dobře, že žádný z ministrů a ministryň nezačal šetřit zrovna tady. Žádný jiný takhle autoritativní zdroj informací totiž nemáme.
Druhá dobrá zpráva. Pořád platí, že naše školství v pozitivním smyslu žije z tradice. Patříme k zemím, kde přes devadesát procent obyvatel projde nějakým vzděláváním. U nás jen osm procent lidí skončí bez jakékoli školy, v Evropě je to v průměru čtvrtina. Patříme ke špičce zemí, pokud jde o počet středoškoláků (tam se v OECD počítají i učni). Pořád také platí, že poměrně málo lidí z našich učilišť a středních škol během studia odpadne. Jinde je to obvykle horší.
Ta třetí dobrá zpráva je nečekaná. Patříme k zemím, kde se z hlediska platů vysokoškolské vzdělání pořád mimořádně vyplácí. Vysokoškoláci mají oproti středoškolákům plat vyšší v průměru o osmdesát procent (záleží na věku a typu vzdělání). Jinde jsou ty rozdíly obvykle menší.
To je překvapení, protože už před lety se předpokládalo, že s odchodem čím dál větší části populačního ročníku na vysoké školy (momentálně zhruba čtyřicet procent), se rozdíly v platech budou rychle zmenšovat. Ale ony naopak rostou.
Nejspíš proto, že v naší populaci je pořád počet vysokoškoláků nízký (17 procent, hůř je na tom jen Mexiko, Rakousko, Itálie, Turecko, Brazílie a Čína, průměr EU je 28 procent). Mezi absolventy našich vyšších odborných a vysokých škol je nejvyšší míra zaměstnanosti, mezi lidmi se základním vzděláním a absolventy učňovských nematuritních oborů je naopak nejvyšší míra nezaměstnanosti. Platí to dlouhodobě.
Koho to zajímá v číslech, tak nezaměstnanost lidí, kteří mají jen základní školu, se za posledních třináct let pohybovala mezi 14,5 – 21,4%, u lidí se střední školou mezi 3,3 – 6,7%, a u vysokoškoláků mezi 1,6 – 2,6%.
Ta poslední dobrá zpráva je už jen hypotetická. Pokud politici a průmyslníci opravdu uvažují racionálně a na základě čísel, přestanou nám třeba tvrdit, že víc lidí na učilištích pokud možno bez maturity téhle zemi prospěje. Všechna dostupná data říkají opak. A to po léta. Vzdělanější lidé snáze hledají zaměstnání, jsou zdravější a více platí na daních. Doporučuji přečíst si příslušné pasáže téhle studie opravdu pozorně (strany 26 – 32 v české verzi).
Spolu s Polskem, Slovenskem a Maďarskem patříme k zemím, kde jsou vyučení ohrožení nezaměstnaností nejvíc. Asi nebude náhoda, že právě celá „Visegrádská“ politická reprezentace pěje píseň o užitečnosti učilišť prakticky jedním hlasem. Pokud mají kapitáni průmyslu a politiky za to, že je potřeba víc lidí v technických a manuálních profesích (to možné je), budou muset hledat jinou cestu, než odsunout ještě větší část populace na učňáky. Škodí to dětem, společnosti jako celku i ekonomice.
Nebo si umí někdo ta čísla vyložit jinak?
Autor článku:
EDUin
