Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Co přinesl týden 11. 11. – 17. 11. 2019
Krátce:
Výrok týdne: „Víceletá gymnázia určitě nemají být zrušena. Ale do roku 2030 se máme bavit o tom, že v některém regionu je kapacita tak vysoká, že gymnázia už nejsou výběrovými školami, které obsluhují 5 až 10 procent nadaných studentů, ale čtvrtinu lidí v dané lokalitě. Ale napřed se v prvních etapách zaměřme na kompletní zlepšení výuky na druhém stupni základních škol a pak se teprve bavme o omezování kapacity gymnázií.“ Ministr školství Robert Plaga odpovídá na dotazy ke Strategii 2030 (Seznam Zprávy).
V souvislostech:
Nekoncepční změny, které následují ministra a ne dlouhodobý plán, si vybírají daň na fungování vzdělávacího systému. Blíží se konec dekády a ministerstvo školství ví, že externí hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, které vloni proběhlo, nebylo příliš lichotivé. Řada důležitých změn v systému se ani nezahájila, nebyla dobře komunikována nebo dopadla polovičatě. MŠMT se svým otevřeným přístupem při tvorbě nové Strategie 2030+ snaží poučit z chyb. Ale je evidentní, že problémy se nahromadily.
V souhrnném článku pro Chytré Česko připomíná Aktuálně.cz, že mezi významné problémy se řadí nespokojenost žáků se školou. „Žák, který nevidí ve svém vzdělávání smysl, má samozřejmě velmi malou motivaci ke studiu. Spousta našich vrstevníků usedá po ránu do lavic s pocitem, že do školy dnes přišli zbytečně strávit několik hodin probíráním látky, kterou za týden zapomenou a nijak to jejich život neovlivní,“ shrnuje místopředseda České středoškolské unie Mikuláš Misterka. Jeho slova potvrzují i data z šetření PISA, které mimo jiné měří pocit sounáležitosti žáků se školou. Čeští žáci se umisťují na posledních příčkách, přitom pocit patřit do školní komunity a mít dobré vztahy se spolužáky a učiteli významně koreluje s lepšími akademickými výsledky. Podle šetření agentury Median z roku 2017 mezi hlavní problémy středoškoláci řadí neužitečnost učiva pro reálný život. A za ním se umístily špatné vyučovací metody, které je nebaví, popř. arogance učitelé k samotným žákům.
Získávání trvalejších kompetencí důležitých pro profesní i občanský život oproti získávání rychle zastarávajících informací je jeden z problémů českého školství, který zohledňuje a chce napravit Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+: „Probírané učivo, na všech stupních, je příliš široké a obsahuje celou řadu zbytných poznatků a informací. Učitelé nestíhají povinné učivo procvičit a žáci nemají dostatečný prostor si probrané poznatky osvojit a aplikovat v reálných situacích.“ Výuku, která žáky neosloví, kritizuje i ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal, jehož inspekce na jednolitost výuky dlouhodobě upozorňuje ve svých výročních zprávách (ČŠI). „Na druhých stupních je postupná proměna vyučovacích hodin pozvolnější a dominance učitele v hodině výrazně vyšší. Ta ho pak omezuje v individuálním přístupu k jednotlivým žákům, má vliv na podobu poskytované zpětné vazby, což má za následek nízkou aktivitu žáků, a nepříznivě tak ovlivňuje jejich motivaci a zájem o výuku,“ říká Zatloukal.
Méně viditelný, ale o to důležitější nedostatek funkčních mechanismů identifikují experti v řízení škol. Chybějící „střední článek“, který by školy odborně podporoval, by pomohl při zachování současné autonomie škol i učitelů. Chybějící článek je údajně i jedním z důvodů, proč se centrálně plánované změny nakonec nedostanou k jednotlivým školám. „V průběhu přípravy Hlavních směrů vzdělávací politiky jsme mnohokrát a opakovaně narazili na požadavek opětovného zřízení školských úřadů, které by koordinovaly školy v daném území, poskytovaly jim cílenou podporu a zároveň sloužily jako ‚prodloužená ruka MŠMT v regionech,“ píší odborníci v Hlavních směrech vzdělávací politiky do roku 2030+, který je základním stavebním kamenem nové strategie.
K myšlence „detašovaných pracovišť“ se kriticky staví Jiří Nantl, ředitel výzkumného centra CEITEC a bývalý náměstek MŠMT. „Úkol organizace poradenství a metodické podpory školám v území by lépe mohl prostě připadnout krajům; řada z nich je relativně malá, pro větší kraje by mohla být možnost delegace na obce s rozšířenou působnosti,“ píše Nantl ve zpětné vazbě k dokumentu.
Inspirace z (a do) praxe:
Výběr z EDUkalendáře: