Úspěšný učitel ještě nemusí být dobrý. Proč si to myslím?

Vysvětlím vám to. Když jsem před lety odešel ze školství a začal se věnovat trenérství a sportovní rehabilitaci, setkával jsem se s řadou dospívajících sportovců, zejména v týmových sportech, kteří byli úspěšní: měli kvalifikaci, vítězné zápasy, tituly. Ale když pak s takovým „úspěšným“ patnáctiletým sportovcem pracujete, vidíte, jak se u něj kupí zranění v důsledku nedostatečné rehabilitace z předchozích úrazů, chybných pohybových vzorců či soustavného přetěžování pohybového aparátu během tréninků. A říkáte si: jejich trenér je určitě úspěšný. Ale je i dobrý? 

A když vezmu příklad z opačného konce – někdy se naopak říká, že hlavní je, aby učitel byl na děti hodný, a učení pak půjde samo. Ale je to tak doopravdy? Postupně mě moje úvahy dovedly k přesvědčení, že jde o dvě různé věci, které mohou, ale nemusí jít ruku v ruce. 

Otázka, zda je učitel úspěšný, je totiž otázka na cíle: jestliže mám definován určitý cíl a dosáhnu ho, pak jsem úspěšný. Položku si odškrtnu a pokračuji dál. To, zda je učitel dobrý, je otázka hodnot. Hodnoty oproti cílům nejsou někde v budoucnosti. Jsou to stálé kvality jeho jednání. Něco, co je přítomno tady a teď. 

Když bych to měl přiblížit na nějakém příkladu: mým cílem může být najít si partnera. Když ho najdu, cíl je splněn a můžu si stanovit další. Pokud je ale mou hodnotou být pro někoho dobrý partner, nemůžu říct, že už jsem to splnil v momentě, kdy jsem si někoho našel. Nemůžu to vyškrtnout ze seznamu a zaměřit se na něco jiného. Hodnoty totiž nestojí na konkrétní situaci, ale na postoji. Právě proto se můžu chovat v souladu se svými hodnotami i tehdy, když zrovna v žádném partnerském vztahu nejsem – třeba tím, že budu pozorný a respektující vůči druhým.

Podobně se mohu dívat sám na sebe jako na učitele. Za úspěšného se mohu považovat, když mí studenti úspěšně odmaturují. Drilem nebo metodou cukru a biče mohu dosáhnout u svých svěřenců úspěchu v podobě složené maturity nebo třeba vyhraného zápasu. Ale mohu se například považovat za dobrého učitele, když žákovi zároveň předmět znechutím?

Daniel Willingham ve své skvělé knize Proč žáci nemají rádi školu? říká, že když studenti hodnotí učitele, jejich odpovědi lze rozdělit do dvou kategorií: jaký je učitel jako člověk a jaká je kvalita jeho výuky. Potřeba jsou oba pilíře, jinak je učitelova „stavba“ vratká. Není to nakonec tak, že s láskou a vděčností vzpomínáme na ty učitele, kteří nás něco naučili a zároveň nás měli rádi?

Roman Göttlicher vystudoval českou filologii a historii na FF UP v Olomouci. Působí jako výchovný poradce a učitel dějepisu a občanské nauky na střední odborné škole POJ FM ve Frýdku-Místku. V roce 2023 získal ocenění Global Teacher Prize Czech Republic. Rovněž působí jako terapeut, lektor a kouč. Zaměřuje se na využívání výsledků psychologických výzkumů při učení.