Tisková zpráva: Studenti odborného školství často nevidí ve vzdělávání smysl

Na středních odborných školách už začaly praktické části závěrečných i maturitních zkoušky. Česká republika patří mezi země s nejvyšším podílem žáků právě na těchto školách. I přes velké množství žáků, čelí odborná větev středního školství mnoha problémům. Ty přibližujeme v kapitole aktuálního Auditu vzdělávacího systému. 

„Střední školství v České republice nedává části žáků prostor využít naplno jejich vzdělávací potenciál,“ upozorňuje analytik EDUin Karel Gargulák v kapitole o středním odborném školství. Příčinou je hned několik faktorů, kterým se autor v textu dále věnuje.

Problematická je už malá různorodost studentů odborného, a především pak učňovského, vzdělání. „Volba odborné školy často souvisí se socioekonomickými podmínkami a rodinným zázemím daného studenta, jeho kognitivním předpokladům však často neodpovídá,” vysvětluje Gargulák.

Jako další stěžejní problémy odborného vzdělání uvádí:

• velké množství oborů – na rozdíl od mnoha zahraničních zemí mají čeští studenti na výběr až z 300 oborů, které jsou si mnohdy velmi podobné. Dochází tak často k neinformovaným volbám. Žáci si totiž jen těžko dokáží představit, co přesně se za daným oborem skrývá.
• špatné uplatnění na trhu práce – odborná kvalifikace často nezvyšuje šanci úspěchu při hledání pracovních míst. Až 40 % absolventů učňovské i odborné větve nepracuje v oboru, který vystudovali, zjistil Národní pedagogický institut ČR.
• nedostatečné základní znalosti a dovednosti studentů – žáci jsou už při vstupu na střední školu nebo i po absolvování nedostatečně vybaveni základními znalostmi a dovednostmi (např. čtení s porozuměním delšímu textu, znalosti v oborech matematika, fyzika či cizí jazyky). To říkají  závěry z dat šetření PISA, výsledky mezinárodního šetření dospělých (PIAAC) či další výzkumy a šetření.
• vzdělávání především v učňovské větvi odborných škol je spojeno s tzv. “akademickou marností” –  kdy žáci a studenti nevěří ve smysl vzdělávání, nevěří sami sobě, nevěří pedagogům ani vzdělávacímu systému jako celku.

„Do budoucna by odborné školství mělo významněji převzít roli poskytovatele celoživotního profesního vzdělávání dospělých,“ myslí si Karel Gargulák. Uvádí dále země, kde se toto již děje, např. Nizozemí, Dánsko nebo Německo. Roli by v této změně měli hrát i zaměstnavatelé.