Blesk.cz: Jak vidí inkluzi bývalý vedoucí odboru speciálního školství MŠMT, Martin Odehnal

Publikujeme rozhovor s Martinem Odehnalem, bývalým vedoucím odboru speciálního školství na MŠMT, text vyšel 27.1. na stránkách zpravodajského webu Blesk.cz, kde pod textem redakce vyzývá k diskusi k tématu inkluze (ZDE). Martin Odehnal zároveň zaslal podrobný dopis týkající se jeho výhrad vůči inkluzi poslancům (ZDE), na dopis reagovala detailním rozborem chystaných změn ve vzdělávacím systému Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ZDE). Reakci Kláry Laurenčíkové (ČOSIV) na dopis Martina Odehnala poslancům si můžete přečíst ZDE.

Jste jeden z nejsilnějších hlasů proti inkluzi, tedy začleňování všech dětí bez ohledu na handicap do jednoho vzdělávacího proudu. Proč?

Já nejsem proti inkluzi, ale proti podobě, kterou chystá ministerstvo školství.

Co vám vadí nejvíc?

Že se navrhovanou změnou dramaticky zhorší podmínky vzdělávání pro děti s lehkým mentálním postižením. A také výsledky všech ostatních.

A inkluze jako taková je dobrá věc?

Základní dělicí čára mezi úspěšnou a neúspěšnou inkluzí je, zda je schopno každé dítě, tedy i to s postižením, komunikovat s vrstevníky ve třídě. Lze dobře inkludovat děti s tělesným nebo zrakovým postižením. Jindy může jít o průšvih. Třeba když se s dítětem ostatní nebaví, protože pro svůj handicap nereaguje.

Vyhláška ruší vzdělávací program pro děti s lehkým mentálním postižením (LMP), které mají IQ kolem 60. Proč je to podle vás nešikovné?

Protože to popírá účel. Účelem inkluze by mělo být, aby tyto děti v novém prostředí dosahovaly srovnatelných vzdělávacích výsledků. A necítily se jako otloukánci, vysmívánci.

Novela školského zákona slibuje podpůrná opatření – asistenty, výukové materiály. Nestačí to?

Už dnes je složité najít kvalifikovaného asistenta pro žáka, který má speciální potřeby. Obecně je to krok správným směrem, jenže dítě s LMP nepotřebuje asistenta. Ten mu může tak nosit cvičky. To dítě potřebuje speciálního pedagoga.

Kritikové tvrdí, že pádný důvod, proč se inkluze dělá, je ten, aby Romové chodili do běžných základek místo do praktických škol…

Ano, ministerstvo tvrdí, že jde o všechny děti. Je to ale zástěrka. Jde o Romy, protože ukazováčkem hrozí Evropská komise, že je dostatečně neintegrujeme. Jediné, co je pravda v té argumentaci, je, že větší procento Romů v populaci navštěvuje základní školy praktické – dříve takzvané zvláštní školy.

Ale místo toho se ruší vzdělávací program pro děti s LMP, kam jsou řazeni i Romové na praktických školách?

U romských dětí už dávno neplatí, že by chodily hned od první třídy do praktické školy. Ony tam přecházejí až po letech permanentního neúspěchu v běžné třídě. Pokud ale ministerstvo tvrdí, že tam Romové nepatří a ten program pro ně není, jaký je důvod ho rušit?

Asi jste ho právě řekl.

Tak natvrdo: hledají nejjednodušší cestu, jak prokázat v Bruselu, že se jedním úředním škrtem sníží procento Romů vzdělávaných podle upraveného programu. Pro politiky je to příjemné, že nás přestanou »opruzovat« a dělat z nás rasisty, ale jak to pomůže samotným Romům?

Na praktických školách nejsou žádní Romové, kteří mentální postižení nemají?

Samozřejmě že tam být mohou, když pocházejí z nefunkčních rodin, kde vzdělání není vysoko v hodnotovém žebříčku. V tom případě je třeba se zaměřit na předškolní výchovu. Romové ale teď budou mít zamezen přístup do škol praktických, protože se je budou snažit natlačit do základek běžných. Pro ty skutečně postižené to bude tragédie.

V běžných školách, kam budou chodit inkludované děti, dojde také ke změnám?

Ministerstvo říká, že se může snížit počet dětí ve třídě, klidně na 17. Ale na to není kapacita. V běžné třídě tak můžete mít čtyři děti-cizince, které nemluví česky, do toho autistu, mentálně postiženého, hyperaktivní dítě. A dvacet dětí takříkajíc zdravých. Budou tam o sebe zakopávat dva asistenti, učitel a speciální učitel pro mentálně postižené dítě. Poklesne úroveň vzdělávání všech dětí. Vzroste tlak dostat ty »zdravé« na víceletá gymnázia.

A děti s LMP nedokončí základku.

Ten program, který byl dosud, postaru »osnovy zvláštní školy«, počítal s rozumovým omezením těch dětí. V provázaném systému znalostí se dostaly na své vzdělávací optimum a pak mohly jít na navazující učební obory. To, co chtějí nyní – cpát do nich věci, které nemohou pojmout – dopadne tak, že děti budou propadat. Anebo ukončí povinnou školní docházku v nižším ročníku a budou mít nedokončené základní vzdělání a skončí doživotně na sociálních dávkách.

Co rodiče, kteří nechtějí, aby jejich dítě s LMP chodilo do běžné školy?

Takových znám mnoho a jsou ustaraní. Vědí, jak na tom bylo jejich dítě, když začínalo v běžné třídě, a jak se mu ulevilo, když přešlo do školy praktické. Dnes o tomto kroku rozhoduje rodič, nově to bude trojúhelník: rodič, poradna, ředitel. Dva z vrcholů toho trojúhelníku jsou plně podřízeny ministerstvu. Poradny i školy tak dostanou befelem, že nejlepší zájem je, aby dítě bylo inkludováno.

Je nějaká střední cesta? Aby k inkluzi došlo, ale těžily z ní všechny děti?

Skutečná účelná inkluze je, aby se děti stýkaly v předmětech, kde ten mentální deficit není problém, čili třeba mít speciální třídu na základní škole. Všichni budou spolu chodit na tělocvik, hudebku, výtvarku, tam, kde se mohou srovnávat. Ale ty náročnější předměty se budou učit zvlášť. A musí je to učit speciální pedagog, žádný asistent!