← Články

Fokus: Nechme děti číst, co je baví, budou mít lepší výsledky

27. 3. 2014

EDUin

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 16. březnu, obsahují například tato témata: jak u dětí podpořit chuť číst knížky, jak se proměňují knihovny a proč je podnětnější vzájemné učení než výklad autority v oboru.

Knihovny jako místa pro spolupráci, knihovníci jako průvodci
Informační společnost v éře digitálních technologií klade nové nároky na tradiční instituce, jako jsou veřejné knihovny. Knihovny se otevírají světu vně svých zdí a dramaticky rozšiřují nabídku služeb. Počet fyzických návštěvníků knihoven neklesá – v Bostonské veřejné knihovně (nejstarší v USA, založena 1848) se zvýšil počet fyzických návštěvníků na 1,72 miliónu v roce 2013, přičemž některé knihovny nabízejí kromě tištěných a elektronických knih i řadu dalších inovativních produktů, např. přístup do tvůrčí dílny s 3D tiskárnou, zapůjčení hudebního nástroje nebo pronájem pozemku pro organické pěstování zeleniny. Knihovny se proměňují i fyzicky: nabízejí prostory pro kolaborativní práci, dovolují jídlo a pití – cílem je vytvořit prostředí, které podporuje kreativitu uživatelů. Bostonská knihovna nově vytváří prostor pro dospívající, označený jako „homago“ (hang out, mess around and geek out), kde budou společenské místnosti, stánky s občerstvením, herny a digitální laboratoře, software a zařízení k nahrávání hudby i pro vytváření grafiky a komiksů. Role knihovníků se změnila – jejich úkolem není vyhledat informace, ale pomoci uživatelům vyznat se v přemíře dostupných informací. Elektronické knihy nabývají na popularitě, ale stále převažují čtenáři tištěných knih – v roce 2012 četlo 28 % dospělých v USA elektronické knihy a 69 % tištěné knihy, pouze 4 % četla výhradně elektronické knihy.
Ruční práce mají vliv na osobnost
Výchozím bodem novozélandského kurikula je vize mladých lidí jako jedinců učících se celý život, s důvěrou ve vlastní schopnosti, kreativních, propojených a aktivních. U propojení se klade důraz na spojení mezi sebou, ale i s prostředím a přírodou. M. Jones z Auckland University of Technology uvádí, že ruční práce (crafting) a pobyt v přírodě podporují rozvoj řady dovedností a pozitivních charakterových rysů. Zpracování přírodních materiálů a využití tradičních technologií posiluje u studentů úctu k přírodnímu prostředí. Ruční práce často vyžaduje, aby si studenti navzájem pomáhali a sdíleli dovednosti, dává příležitost naučit se vést ostatní, obdarovat někoho vlastním výtvorem. Ruční práce významně podporuje rozvoj atributů spojených s pojmem odolnost (resilience): trpělivost, vytrvalost, péče o detail, dovednost soustředit se a řešit problémy. Řada aktivit posiluje rozvoj jemné motoriky. M. Jones uvádí příklady aktivit spojených s tradiční maorskou kulturou.
Děti, které se snaží, mají lepší výsledky – motivovat je dokáže učitel
Březnový zpravodaj PISA in Focus 37 poukazuje podle výsledků šetření PISA 2012 na to, že žáci, kteří jsou vytrvalí, nenechají se odradit překážkami a jsou připraveni pilně pracovat na řešení úkolu, mají mnohem lepší výsledky v matematice. Rozdíl ve výsledcích mezi vytrvalými a usilovnými žáky a žáky, kteří se nesnaží, tvoří nejméně 20 bodů v 25 sledovaných zemích, v zemích s vynikajícími výsledky i více než 30 bodů. Obdobný pozitivní vliv na výsledky má i žákovo přesvědčení, že práci v matematice zvládne, jestliže vynaloží dostatečné úsilí. Vytrvalost a odhodlání učit se jsou podle PISA podporovány určitými strategiemi ze strany učitelů: poskytnout žákům delší dobu na přemýšlení, zadávat úlohy bez jasného a jednoznačného řešení, pomáhat žákům učit se z chyb, poskytovat zpětnou vazbu a stanovit výukové cíle. Tyto postupy však jsou dosud málo rozšířeny, pouze 53 % žáků uvedlo, že jim učitel nechá delší dobu na rozmyšlenou, 47 % dostává od učitelů zadání, v němž řešení není okamžitě zřejmé, a pouze 17 % žáků se setkalo s projektem, jehož splnění trvalo týden a déle.
Čtení pro radost ovlivňuje studijní výsledky
Úřad pro kvalitu a akontabilitu ve vzdělávání (Education Quality and Accountability Office) v kanadské provincii Ontario sledoval výsledky žáků ve 3., 6. a 10. třídě ve čtení, psaní a matematice a dospěl ke zjištění, že žáci, kteří čtou nejméně jednu hodinu týdně pro vlastní potěšení, dosáhnou lepších výsledků v testech. 80 % žáků, kteří splnili standardy pro čtení ve 3. a 6. třídě a úspěšně absolvovali test čtenářské gramotnosti v 10. třídě, věnovalo četbě více než hodinu týdně, z toho 46 % četlo tři a více hodin týdně. Čtení pro radost ovlivnilo menší měrou i kvalitu písemných projevů žáků, u matematiky byl rozhodující pozitivní přístup žáků. Odborníci zdůrazňují, že v současné době, kdy upadá zájem dětí o čtení, je třeba se soustředit na pěstování návyku ke čtení a nezabývat se tolik mechanikou čtení a hodnocením.
Vzájemné učení je podnětnější než výuka vedená odborníkem
Autor blogu se zamýšlí nad úlohou vzájemného učení (peer learning) a hledá odpověď na dva okruhy otázek: 1. Je vzájemné učení účinné, nepotřebujeme odborníky, aby nás vedli? 2. Může vzájemné učení hrát úlohu v rozšiřování vzdělávání v současném světě? K prvnímu okruhu otázek uvádí, že vědění nám nikdo do hlavy nenalije, sami si jej musíme budovat v procesu promýšlení nových nápadů, aplikace poznatků, zkoušení a chybování. V tomto procesu je spolupráce s ostatními velmi cenná – mohou nás povzbudit, podat zpětnou vazbu, vcítí se do našich problémů a potýkají se s obdobnými překážkami. Mohou lépe porozumět otázkám, které jsou pro odborníka příliš triviální. Ke druhé otázce autor nabízí představu pyramidy, kde na každém stupni budou lidé s většími znalostmi a dovednostmi a vzájemné učení bude probíhat směrem nahoru i dolů v nejbližším okolí jedince. Vzájemné učení nám pomůže rozvíjet i další dovednosti – pracovat s ostatními, komunikovat a chápat myšlenky jiných, zvažovat různé zájmy a úhly pohledu, kolaborativně pracovat.
Jakou mají strategii vysokoškolského vzdělávání na Novém Zélandu
Novozélandské ministerstvo vzdělávání zveřejnilo strategii rozvoje vysokých škol pro období 2014–2019. Dokument shrnuje současný stav vysokoškolského vzdělávání – je zde vysoké procento zapojení do postsekundárního vzdělávání, více než 50 % občanů starších 15 let získalo postsekundární kvalifikaci, nadále se zvyšuje podíl žáků, kteří po ukončení střední školy přecházejí na vysokou. Současně vzrůstá mezinárodní konkurence a využívání moderních technologií ve výuce. Dokument uvádí šest strategických priorit rozvoje terciárního vzdělávání: 1. Připravit dovednosti pro průmysl – snaha o to, aby absolventi byli připraveni pro žádané obory (ICT, STEM), a o rozvoj přenositelných (transferable) dovedností – dovednost komunikovat, zpracovávat informace, kriticky a logicky myslet a schopnost adaptovat se na nové podmínky. 2. Zapojit mladé lidi z rizikových skupin – cílem je zvyšovat podíl mladých lidí, kteří získají terciární kvalifikaci, což významně přispěje k možnosti získat zaměstnání. Umožnit další vzdělávání těm, kteří pracují v zaměstnáních s nízkými nároky na kvalifikaci a s nízkou mzdou, a snižovat podíl mladých, kteří nepracují ani nestudují. 3. Zlepšit výsledky maorské mládeže (původní obyvatelé Nového Zélandu) a mládeže Pasifika (obyvatelé tichomořských ostrovů) – podíl těchto mladých lidí, kteří studují v terciárním vzdělávání, se zvyšuje, ale stále nedosahuje podílu obecné populace. Součástí strategie je lépe informovat o možnostech, podpořit rozvoj kultury a jazyka, zapojit pedagogy etnicity Maori a Pasifika. 4. Posilovat čtenářskou a matematickou gramotnost dospělých – instituce terciárního vzdělávání se zapojí do vypracování nabídky kurzů na různých úrovních a různé délky pro všechny skupiny obyvatel, zaměstnavatelé poskytnou specifické kurzy na pracovištích a kurzy pro zvýšení kvalifikace. 5. Posilovat výzkumné instituce – podpora kvality i kvantity výzkumné práce na univerzitách i na vyšších odborných školách a výzkumných institucích a posílení jejich vzájemné spolupráce, podpora stáží. 6. Rozvíjet mezinárodní vztahy – podpora příchozích mezinárodních studentů, finanční podpora mezinárodních studentů na postgraduální úrovni, partnerství se zahraničními institucemi a finanční podpora novozélandských studentů, kteří chtějí studovat v zahraničí.