Hospodářské noviny: I když nezískáme akreditaci, budeme své žáky učit dál, třeba formou domácího vzdělávání, říká Tomáš Trnka

Publikujeme rozhovor Šárky Mrázové s Tomášem Trnkou, spolumajitelem mateřských škol Bambíno a základní školy Square, o důvodech zakládání rodičovských a jiných neveřejných škol. O tom, že ministerstvo školství letos opět zamítá žádosti neveřejných škol o zapsání do rejstříku na základě nerelevantního a v některých případech i nepravdivého argumentu o dostatečných kapacitách škol veřejných, jsme informovali tento týden v tiskové zprávě. Text vyšel 1. 3. na zpravodajském webu Hospodářských novin pod názvem I když nezískáme akreditaci, budeme své žáky učit dál, třeba formou domácího vzdělávání, říká zakladatel soukromé základní školy.

Padesátka iniciativ požádala ministerstvo školství o zařazení svých projektů do sítě škol. Jednou z nich je i nová soukromá základní škola, kterou připravuje spolumajitel mezinárodních mateřských škol a jeslí Bambíno Tomáš Trnka. Jako bývalý obchodní ředitel developmentu před deseti lety v Praze založil se svou kolegyní Lucií Pivoňkovou dvě mateřské školy a jesle a v současnosti dosahují obratu 35 milionů korun. Trnka připravoval základní školu několik let. Setkával se s nezájmem státních škol mít ve své budově konkurenční třídy i s obavami developerů, pro které bylo postavení nové školy příliš riskantním projektem. Volné prostory nakonec našel v Praze 4 v budově bývalé obchodní akademie. Nová škola Square má dětem poskytovat od první třídy intenzivní česko-anglické vzdělání.

Některé neveřejné školy, které požádaly o zápis do rejstříku škol, se obávají, že ministerstvo školství bude opět zdrženlivé při udělování akreditací, z úřadu už mají takové signály. V balíku žádostí je i vaše na novou základní školu Square, která vzniká v Praze 4. Bojíte se také?

Pravda je, že ministerstvo si udělalo jakousi analýzu, která říká, jak jsou jednotlivé části Prahy z hlediska kapacit pokryty. Ta analýza neříká nic víc ani nic míň než to, jak jsou pokryty z hlediska státních škol. Už tato první premisa mi přijde úplně irelevantní vzhledem k tomu, jestli mají, nebo nemají vznikat soukromé školy. To je přitom hlavní a jediný argument, který ministerstvo používá při rozhodování o zápisu daného subjektu do rejstříku.

Nemá ale ministerstvo pravdu v tom, že v některých lokalitách je v současnosti dostatečný počet veřejných škol a dalších není potřeba?

Kdyby jiných škol nebylo potřeba, tak by tady nevznikala ta poptávka, jež generuje zájemce, kteří projekty vytvoří a kteří následně o akreditaci žádají. Tady není vůbec diskuse o tom, jestli je potřeba jiných škol, nebo není. Ta otázka je úplně jiná.

Přesto neveřejné školy do státního systému zřejmě zcela nezapadají a některé žádosti ani možná nesplňují představy ministerstva, jak by vzdělávání mělo probíhat…

To ale nebývá tím základním problémem. Tím je jen demografie. Ale ano, i tyto případy tady jsou, například waldorfské lyceum z Českých Budějovic, které opakovaně žádá roky a roky o akreditaci a velmi pravděpodobně na ni znovu nedosáhne. A to i přesto, že má podporu nejen obce, ale i kraje. V těchto jednotlivých specifických případech je to o tom, že ministerstvo nevidí důvod, proč by takovýto subjekt s takovouto náplní měl vzniknout.

Co budete dělat vy, když vám ministerstvo akreditaci neudělí?

Rozhodně půjdeme do rozkladu, protože u nás není žádný relevantní důvod k tomu, aby Square neměl vzniknout. Už kvůli tomu, že tady úspěšně deset let působí naše mezinárodní mateřské školky Bambíno. Před 14 dny jsme tu měli hloubkovou kontrolu České školní inspekce a dostali jsme hodnocení, jaké mají jednotky škol za celý minulý rok ze všech mateřských, základních a středních škol. Pokud by MŠMT chtělo říct, vy jste v Praze 4 a ta je pouze ze 74,59 procenta obsazena v rámci soukromých škol, tak říkám, že to není žádný argument. Naše spádová oblast je úplně jiná. Nám přece nejde o děti z Prahy 4, my jsme ten střed Prahy vybírali proto, abychom byli dostupní pro všechny rodiče, kteří mají zájem o kontextové projektové dvojjazyčné vzdělávání. Ať už bydlí na Vinohradech nebo na Smíchově. A samozřejmě chceme fungovat jako pokračování školek Bambíno, které jsou na Vinohradech a v Praze 6. Já se o akreditaci Square absolutně nebojím.

Pokud byste neuspěli ani po rozkladu, jak budete postupovat?

Máme několik plánů. Kdyby došlo k tomu, o čem mluvíte, Square vznikne jako domácí vzdělávání. Naši žáci budou zapsáni do jiných škol, kde budou přezkušováni. Domácí vzdělávání budou ale absolvovat ve Square. To je však krajní varianta. Další možností je ústavní stížnost. Ministerstvo si je ale samo vědomo, že toto je ve školském zákoně napsáno mírně řečeno nešťastně, a samo připravuje novelu, která toto má řešit.

Jak dlouho jste se na vznik základní školy Square připravovali?

Před deseti lety, než vzniklo Bambíno, jsme řešili, že začneme základní školou. Když ji zakládáte a máte zkušenost se zakládáním mateřské školy, tak toho hrozně moc umíte. Máme už nyní obrovskou odpovědnost za rozvoj dětí, který je v předškolním věku obrovský. Škola je pokračováním této výzvy. Extrémně těžké ale bylo najít v Praze místo, kde školu zřídit. Máte možnost ji zřídit v už existující budově nějaké základní školy nebo jiné, která je kolaudovaná jako škola. Takových ale moc není. Když už tam to místo bylo a šel jsem za ředitelkou státní školy, dostal jsem odpověď, že mi nepronajme deset tříd, přestože je má volné. Ona není vůbec motivovaná a nechce subjekt, který by ukázal, že se to dá dělat jinak, nedejbože líp, a nic ji nedonutí, aby se chovala tak, jak se má správce obecního majetku chovat.

A co stavba nové budovy, o tom jste neuvažoval?

Na tom jsem pracoval skoro pět let. Oslovil jsem největší agenturu, která komunikovala s největšími hráči na developerském trhu. Zpočátku to bylo vždy stejné. Developerům se myšlenka hrozně moc líbila. Postaví areál, budou v něm byty a kanceláře a i ty školy. Pak do toho vstoupili lidé ze stavební části a řekli, my nemůžeme stavět školy. Pozor, tam bude tělocvična, která musí jít přes dvě patra, a co my s tím budeme dělat, když vy odejdete? Má někdo zkušenosti s tím, prodávat do venture kapitálového fondu školu? Ne, nemá, tak děkujeme, nechceme. A takhle to končilo. Přestože jsem byl ochotný platit tržní nájem. Čtyři roky nám trvalo najít to správné místo.

A na kraji Prahy jste ji nechtěli otevřít?

To už bychom dávno otevřeli, ale my máme zájem o centrum. Cítíme extrémní nedostatek míst na typologicky podobných základních školách v centru Prahy, respektive takové skoro nejsou.

Našli jste ji nakonec ve Svatoslavově ulici v Praze 4, tedy v Nuslích. To je už vhodné místo, a jakou podporu máte u radnice?

Dříve tam působila obchodní akademie a pak ji městská část nabídla k pronájmu jako celek. Praha 4 nás velmi podpořila i v žádosti na ministerstvo. Máme od ní i hezký dopis, proč o nás stojí.

Jaké podmínky od ministerstva musíte splnit, abyste byli zapsáni a školu otevřeli?

Jsou dané zákonem. Nepřipadají mi nijak extrémně náročné. Ten prostor, ve kterém chcete školu zřídit, musí splňovat hygienické aspekty, kterých je spousta. Musí dojít ke kolaudaci prostoru na požadovaný počet žáků, který chcete akreditovat. My chceme malou školu s kapacitou 225 žáků. Dvacet dětí budeme mít ve třídě a jednu třídu na jeden ročník. To je 180 dětí, akreditujeme o něco málo navíc, protože počítáme, že některé zařadíme v rámci inkluze (společného vzdělávání). Tu už dávno bereme jako normální součást školy, takže ve třídě budou i asistenti. To vše se do celkového počtu počítá. Další podmínkou je zajištění stravování i to, jak s dětmi budeme pracovat i mimo výuku, to znamená družinu a klub. To vše se musí dobře popsat a mít na to prostory. Důležitá je i osoba ředitele, kterým se nemůže stát kdokoliv. Podmínkou je jeho vzdělání i praxe. Vyplnit je potřeba iks formulářů, ale to není těžké. Například v porovnání s žádostmi o evropské dotace je toto jednodušší a čitelnější.

Vaše škola bude tedy soukromá, rodiče budou muset platit školné. Jak bude vysoké, a pokud nedostanete akreditaci, bude se muset zvýšit?

Výše školného je na rok 130 tisíc korun na všech 12 měsíců. Je na rodičích, jakým způsobem ho budou platit, měsíčně, kvartálně či ročně. Chceme nabízet i stipendia a mít co nejvíce dětí na nich. Právě jsme začali oslovovat subjekty a mecenáše, kteří by se rádi stali partnery Bambína a Square. Abychom mohli dopřát to nejkvalitnější a možné vzdělání i dětem, které by ho jinak nemohly získat. Ať už jsou to děti, které přišly o své rodiče, nebo z dětských domovů. Těm chceme dát primárně možnost stipendia na naší škole.

Ale tyto děti přece mohou zvolit možnost bezplatně studovat na veřejných základních školách, čím je chcete oslovit?

Už takovou poptávku máme. Při sestavování vzdělávacího programu jsme vycházeli z dosavadních zkušeností se vzdělávacími programy a vytvořili jsme vlastní. V každém se nám něco líbilo. Poskládali jsme to tak, aby odpovídal dnešní době a naší představě o tom, koho a na co naším vzdělávacím modelem připravujeme. Nemohu říct, že jsme školou, která se zaměřuje na polytechnické vzdělávání, protože po tom právě teď volá průmyslová lobby. My chceme připravovat děti na to, že vůbec nevědí, co budou dělat za povolání. Chceme rozvíjet měkké dovednosti tak, aby byly připraveny na to, že budou muset být adaptabilní a flexibilní na změny potřeb společnosti. Dobrým základem bude i to, že naše výuka bude dvojjazyčná a angličtinu budou brát jako naprostou součást svého života, což se bude od nich očekávat.

Takže se budou předměty učit jen v angličtině?

Některé předměty budou mít od první třídy rovnou v angličtině. Ve třídě bude český učitel a rodilý mluvčí. Protože jde primárně o projektové vzdělávání, tak budou třídy logicky děleny do týmů. Takže i role pedagogů se budou přirozeně prolínat. Někdy to může být i frontální výuka, některé budou samozřejmě striktně vedeny v češtině, některé v angličtině.

Není školné, zhruba deset tisíc korun na měsíc, přece jen drahé? Když to srovnám s tím, že si rodiče mohou vybrat bezplatnou státní školu nebo i levnější konkurenční neveřejné školy či soukromá gymnázia…

Některé pražské konkurenční soukromé školy jsou i levnější, stojí zhruba polovinu. Současně jsou zde i základní školy, které stojí 300-400 tisíc korun ročně. Byl bych rád, kdyby naše škola mohla být levnější, ale když si vybíráte ty nejlepší učitele a chcete od nich skvělé výsledky, tak je také musíte dobře zaplatit. Když se o třídu dvaceti dětí stará český pedagog a s ním společně native speaker, je našim rodičům jasné, proč a za co platí. Už jen v těchto aspektech jsou rozdíly oproti jiným školám naprosto zřejmé.

Už máte děti zapsané?

Začínáme podle zákona zapisovat začátkem dubna. V tuto chvíli probíhají dny otevřených dveří a různé jiné akce. Ty jsou určené i pro rodiče, kteří jsou zklamaní z toho, jak to v jejich škole funguje, a jsou zklamaní z toho, že jejich dítě v první a druhé třídě ztratilo veškerou motivaci, nebo jsou nespokojeni s čímkoliv jiným a uvažují o přestupu. Pro nás je partnerem rodina, nejen dítě. Máme už desítky přihlášek. Některé ze zájemců o první třídy už budeme muset odmítat. Vypadá to, že budeme mít dvě první třídy a smíšené třídy druhou, třetí a čtvrtou třídu, kde budeme pracovat s věkově heterogenním kolektivem.

To je o „jiné“ vzdělávání takový zájem?

Intenzivně cítím, že jsou rodiče poučenější než před deseti lety. Už daleko víc vědí, co chtějí, obcházejí školy a zajímají se o instituci jako celek i kdo bude partnerem v roli ředitele a učitele. Druhým aspektem je, že to asi děláme dobře a máme výkon. Spousta rodičů měla dřív starost, že když děti nenutíme ve školce k výkonu, že to nedají. Obzvlášť když nás srovnávali podle těch, které jedou podle britského kurikula, kde už ve třech čtyřech letech sedí s rukama za zády a něco se učí. Dnes jsou spokojeni, protože naše děti se spolehlivě dostávají na nejžádanější školy v Praze.

Nevytváří se tady ale určitý druh elitářství? Je přece řada rodičů, kteří si nemohou dovolit platit základní školu, stejně tak si nemohou dovolit platit ani soukromou školku…

To máte stoprocentně pravdu. Někdy mi připadá, že jsou soukromé školy obviňovány z toho, že rozevírají nůžky. Já to tak ale nevnímám. Vidím, v jakém stavu je školství jako celek, a proto jsem založil školy soukromé. Snažím se jako majitel soukromé školy dělat vše pro to, abych nůžky nevytvářel. Mohl bych mít stejné školné jako jiné podobně etablované školky, to znamená i 25 tisíc. Proč to nemám? Protože chci, aby k nám jezdili i ti rodiče, kteří mají fabii nebo oktávku. Oceňuji rodiče dětí, kteří si řeknou, tak nepojedu na dovolenou do Thajska, ale na Vysočinu a těch 100 tisíc ročně investuji do vzdělání svých dětí. To je mimochodem i můj případ. Nikdy jsem nebyl v Asii, ale moje dítě chodilo do Bambína. Budu se snažit dělat vše pro to, aby naše školy byly prostřednictvím stipendia otevřeny co nejširšímu spektru. Během deseti let, co vzdělávání dělám, jsem se potkal s devátým ministrem školství a nic zásadního se za tu dobu, co se týká zlepšení situace ve školství, nestalo.