Hospodářské noviny: Otevřené vzdělávání – princip, díky kterému se děti učí a zároveň baví

Publikujeme text, který vyšel v Hospodářských novinách 19.11. pod názvem Otevřené vzdělávání – princip, díky kterému se děti učí a zároveň baví (ZDE). K čemu je vhodné otevřené vzdělávání a jak jej využít ve školním prostředí? Mohou například otevřené vzdělávací zdroje nahradit učebnice? Jaký efekt může mít uplatňování těchto principů a metod na vzdělávací výsledky dětí?

Děti ze Základní školy Dr. Edvarda Beneše v pražských Čakovicích provedly svými třídami a jejich okolím vrstevníky z Malty. Překvapením pro maltské žáky byl především sníh, i když to, jak studí, si vyzkoušet nemohli. Zahraniční návštěva se totiž uskutečnila virtuálně, pomocí programu Skype a tabletu. Tato a podobné virtuální prohlídky jsou součástí takzvaného otevřeného vzdělávání. Jeho podstata tkví ve volném sdílení a šíření informací i jejich svobodném využívání pro všechny skupiny obyvatel. Ve školách, které se hlásí k otevřenému vzdělávání, stojí vyučování na aktivitě všech − pedagoga i jeho žáků. „Ti se doma třeba podívají na video s danými informacemi a ve škole je pak čas si o těchto informacích společně povídat a pracovat s nimi,“ říká Tamara Kováčová z neziskové organizace EDUin, která se zabývá trendy a inovacemi ve výuce.

K principu otevřeného vzdělávání patří i postup, kdy se žáci aktivně učí díky vytváření vlastního obsahu. Mohou třeba psát či upravovat hesla v internetové encyklopedii Wikipedie, která je také otevřeným zdrojem. „Děti z páté třídy vytvořily pro své spolužáky videomateriál na slovní zásobu s tématem My day a vyvěsily jej na server YouTube. Udělaly i druhé video, které neobsahuje titulky a může být využito jako test, kterým si děti ověří, zda se danou slovní zásobu naučily,“ vysvětluje otevřené vzdělávání v praxi Petra Boháčková, pedagožka na čakovické škole.

Prohlídka města ze školní lavice

Součástí tohoto způsobu vzdělávání jsou i zmíněné virtuální návštěvy tříd, kdy díky videokonferencím může například odborník žákům na dálku vysvětlit probíraná témata. Takový způsob výuky je u nás běžný hlavně na vysokých školách, spojují se tak studenti s výzkumnými centry, observatořemi a laboratořemi po celém světě. Postupně ale proniká i na nižší stupně škol. „V komunitě Google EDU Group Česká republika, což je neformální společenství pro podporu využívání Google technologií ve vzdělávání, jsme si připravili prohlídku dvou měst v době běžné výuky. Jedním městem byl Tábor, druhým Poděbrady. Stačil k tomu mobilní telefon se zapnutou aplikací Hangouts a průvodce v terénu. Učitelé ve třídách pak se žáky prohlídku rozebrali a sepsali i zpětnou vazbu. Videoprohlídku si mohou kdykoliv pustit znovu,“ popisuje Bohuslav Hora, pedagog na základní škole v Plané nad Lužnicí.

Podle Hory děti tyto aktivity vítají jako zpestření hodin a mají možnost si například vyzkoušet, jak na tom jsou s cizím jazykem. Navíc si také mohou ověřit, jestli rozumí výkladu jiného člověka, který nemusí být zrovna učitelem. Videokonference přitom už nejsou technologicky nijak náročné, a tak se nabízí velká škála jejich využití. Kromě výuky to může být třeba pořádání třídních schůzek. Tento způsob setkávání plánují například v Mateřské škole Kytlická v Praze. „Napadlo nás to proto, že se tím dá ušetřit čas rodičů, kteří jsou do večerních hodin v práci a také mají problém s hlídáním dětí,“ shrnuje ředitelka Monika Mothejzíková. Školka by pro přenos chtěla používat službu Hangouts On Air, protože není potřeba do počítače či mobilního zařízení instalovat zvláštní aplikaci. „Rodiče obdrží odkaz, na který se připojí, a budou mít možnost pokládat otázky, které jim pedagogové následně zodpovědí. Rodiče nás uvidí i uslyší,“ dodává ředitelka. Kdy se na škole v Kytlické projekt spustí, záleží hlavně na zájmu rodičů. Vzhledem k tomu, že třídní schůzky se v mateřince konají dvakrát ročně, připadá v úvahu nejdříve školní rok 2016/2017.

Nedostatečné IT znalosti učitelů

Zuzana Borovičková, učitelka pedagogiky a psychologie na Střední odborné škole pedagogické v Praze, se domnívá, že otevřené vzdělávání může pomoct s výběrem toho, co je dobré znát a umět. „Děti jsou dnes, jak já říkám, přepodnětované. Mají obrovské množství informací a vjemů. Kvůli tomu samozřejmě klesá motivace se vůbec něco učit,“ popisuje. Otevřené vzdělávání navíc u žáků rozvíjí například kritické myšlení, spolupráci, tvořivost, aktivitu či zodpovědnost. A to jsou dovednosti, které často požadují zaměstnavatelé. „Učitelé, jejichž žáci jsou jedni z nejúspěšnějších v mezinárodních testech PISA, nepoužívají standardní učebnice, ale právě především otevřené vzdělávací zdroje,“ uvádí Kováčová z organizace EDUin.

Otevřené vzdělávání je v českém prostředí poměrně mladou záležitostí a podle Tomáše Feřtka, odborného konzultanta EDUinu, jsou velké limity v IT gramotnosti pedagogů: „Ta je v mnoha případech na dost nízké úrovni. Je třeba, aby byl učitel dál než většina dětí ve třídě, což se ne vždy daří.“ A Bořivoj Brdička z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy k tomu dodává: „Za pozornost stojí i fakt, že schopnost využívat vzdělávací technologie zatím není povinnou součástí přípravy učitelů.“ Oslovení odborníci si uvědomují, že ne vše lze učit metodou virtuálních prohlídek či elektronických aplikací. „Samozřejmě jsou témata a vyučovací hodiny, kde je nutné zachovat intimnější prostředí, a v těchto případech není videoprohlídka vhodná,“ říká učitelka pedagogiky Borovičková.