Lidové noviny: Nedokážeme rozpoznat ty výjimečné

by drewish (flickr.com)(CC BY-NC-SA 2.0)

Publikujeme rozhovor se sociologem Ivem Možným, který vyšel v sobotních (19.10.) Lidových novinách pod názvem Vychováváme zahálčivé lidi. Hovoří v něm o důvodech úpadku kvality vysokoškolského vzdělání u nás a roli elit ve společnosti.

Prožíváme období nejvyšší kvality života v historii. 
Neděláme ale nic pro to, abychom si ji dokázali udržet. Společnost se stále víc dělí do dvou rychlostních pruhů. Tím pomalejším, početnějším se šíří blbá nálada, konstatuje Ivo Možný. 

LN:  Jakou dobu prožíváme? 

Podívejte se, já mám dlouhé srovnání. Platí ono biblické: jsou vždycky léta tučná a léta hubená. A ty přechody jsou vždycky dramatické. Myslím, že jsme právě na švu dvou takových dekád. Vždy po dvaceti pětadvaceti letech přijde nějaké tření a zase z toho vyleze něco jiného. Patřím k těm, kdo jsou přesvědčeni, že nikdy v historii jsme neměli tak vysokou kvalitu života, bez ohledu na současnou krizi. A myslím, že už zase dlouho tady tak dobře nebude. 

LN:  Sníží se nám kvalita života? 

Jsem o tom přesvědčen. 

LN: V čem se zhorší? 

Já mám zaujatý pohled, poněvadž jsem fachidiot. Já to vidím z toho, co já mám denně na stole. Mluví se o tom, že tuto civilizaci ohrožuje čerpání zdrojů. Že dojde ropa a spol. Někdo tomu věří, někdo ne. Základním zdrojem každé společnosti jsou ale lidé. Lidský intelekt, tvořivost, dovednost, pracovitost. Abych to vzal zkrátka, počet osmnáctiletých během příštích pěti let klesne o třetinu. Čeká nás patnáct chudých ročníků, kdy vysoké školy budou stát před stejným problémem jako gymnázia, když nemohla sehnat žáka, protože do gymnaziálního věku dospěly slabé ročníky. A ona byla nastavena na silné. Teď dospěl bod obratu, kdy poptávka po studentech na trhu vzdělání převýšila nabídku, na vysoké školy. 

LN: Co se bude dít? 

Ve světě je to přirozený stav už více než třicet let s tím, jak společnost stárne. U nás to bylo dlouho úplně obrácené, protože komunisti drželi vzdělání jako exkluzivní komoditu. Měli tři způsoby, jak drželi populaci pod krkem. Nemohli dát lidem odměny, ty jejich obchodní domy byly k pláči. Tak odměňovali tím, že některé nezbytnosti udělali vzácnými. To znamenalo dítě na vysokou školu jenom za odměnu. Byt jen za odměnu. Cesta do ciziny jen za odměnu. Tím vás tlačili. Bez toho, abyste měla hnízdo a vaše dítě mělo šanci studovat, se žilo opravdu zle. Tím dostali společnost na kolena. Proto v roce 1990 nastupovalo na vysoké školy deset procent populace. Dnes už je to polovina. Ta mez je podle Němců, kteří už to udělali dávno, někde kolem 70 procent. 

LN: Kolik lidí na to intelektuálně má? 

Ta polovina je maximum. A teď bude na ta místa o třetinu méně uchazečů. Máme 42 soukromých univerzit. Máme ohromně širokou, materiálně dobře zabezpečenou síť státních škol. Podívejte se, kde všude se staví budovy. A do toho ještě přišly obrovské peníze z evropských dotací. 
LN: Snížila masovost kvalitu škol? Nebo se dokázalo, podobně jako třeba v Americe, školy rozdělit na elitní a masové? 

Tu stratifikaci podle kvality bohužel nikde nevidím. Když se podíváte na ty takzvané kamenné univerzity, posledních dvacet let bylo pro všechny léty blahobytu a zároveň léty strašlivě korumpujícími – auri sacra fames. 

LN: V čem byla korumpující? 

Když jste se přizpůsobila době, dostávala jste levný prachy. Vysoké školy dostávaly peníze na studenta. Vím, jinak to nejde, v principu neznám lepší systém, než když jsou peníze za studentem. Ale mělo to být trochu vyvážené. Dalším klíčem pro rozdělování peněz byl počet docentů a profesorů. Tak najednou všichni začali dělat docenty a profesory. Samostatnou kapitolou je kvalita vědeckých publikací. Prostě i ty publikace se dělaly pro prachy, a ne pro skutečné vědecké výsledky. Aby byly body. Ten korumpující vliv peněz způsobil, že nevím prakticky o žádné české univerzitě, která by si důsledně řekla, že nepůjde do procesu všeobecného zmasovění.

sociolog Ivo Možný, zdroj: fss.muni.cz

LN: Čím nám to nejvíc uškodilo? 

Na vysokých školách musí být diferenciace. Je správné, že se každému druhému dostává vysokoškolského vzdělání. Ale musí to být jasně rozdělené. Aby každý věděl, co je která škola zač a jakou úroveň může od jejích absolventů čekat. V Americe každý ví, jaký je rozdíl absolventem Harvardu a bakalářem z lokální školy. Přesně to nám chybí. To máte stejné jako s restauracemi. Máte kategorii levných restaurací a můžeme se bavit, která z nich je dobrá. A pak máme luxusní a můžeme o nich vést stejnou debatu. Nemá ale smysl srovnávat levnou s luxusní. Neznám žádnou fakultu, která by si řekla: Půjdeme jen po výjimečných studentech. Už patnáct let vykládám, že univerzity by se měly jasně dělit na kategorie A (praktické), B (už se tam dělá i nějaký výzkum) a C (elitní, výzkumné). Jedna studentka si při své bakalářské práci vzala webové stránky všech fakult a zjistila, že přes devadesát procent z nich se prohlašuje za vědecko-výzkumné. Každý si to tam prostě napíše. Harvard se stal elitním tím, že prostě nevezme studenta, pokud v respektovaných testech nedosáhne určitý počet bodů. Byť by byl ochoten na školném zaplatit cokoliv. Jako děkan jsem měl vizi mít takovou školu. Bral jsem deset lidí ze sta. To byla ještě alespoň nějaká výběrovost. Dneska berou až 40 procent. Je to i otázka učitelů. 

LN: Proč zmasověly humanitní školy? 

Tam jdou lidi, kteří se bojí života. Já jsem tím prošel. V kšeftu neznám bratra, říkával můj strýc, když nepůjčil mému otci, který byl před bankrotem. Já su ze staré obchodnické rodiny. V tomhle světě prostě platí: Máš výkon? Dobrý. Válíš? Válíš. Neválíš? Jdeš od válu. A vedle toho je najednou nika společenských věd, kde pro sebe mají pochopení. Zohledňují se jiné věci než výkon. To přitahuje určitý typ lidí, kteří se, ve zkratce řečeno, bojí života. 

LN: Co je to za lidi? 

Když skončí školu, je jim 23, ale i 25 nebo 26 let. To už začínáte ztrácet pružnost, adaptabilitu, schopnost se změnit. Mimochodem: Joseph Conrad (jeden ze zakladatelů modernismu – pozn. red.) řekl krásnou větu: Ve třiceti tuhne charakter jako sádra. Plasticitu ale začínáte ztrácet už kolem pětadvaceti. A teď se podporují doktorandská studia a je o ně velký zájem. Je to pohodlný život. Když jeden den nepřijdete na přednášku, tak se z toho nestřílí. Když kamarádi jedou na hory, vyrazíte s nimi. Je to lákavé prostředí na prodloužení studentského života. Doktorát má trvat tři čtyři roky, ale trvá sedm. Píšou disertaci, a vždycky nějak legitimizují neschopnost ji dopsat. Začnou přednášet. Protože máte hodně studentů, potřebujete i hodně učitelů. Na to se hodí doktorandi, kteří pomáhají s výukou. Víte, proč nemáme elitní školy? Když jsme začali brát nikoliv jenom elitní, ale průměrné studenty, museli jsme nabrat i průměrné učitele. Jinak bychom je neobsloužili. Tím začal úpadek kvality. 

LN: Ztrácíme tím talenty a budoucí elity? 

Jeden kamarád z univerzitního prostředí říkal, že mezi tisíci lidmi je nanejvýš třicet, které někdy něco napadne. Teď jde o to, co je napadne. Člověk může být kreativní novinář a nemusí ho nic napadnout. Jde po tématech, která přichází, a dělá je dobře. V devadesáti procentech povolání můžete být kreativní a nemusí vás moc nic napadnout. Můžete být dobrý inženýr a dělat relativně rutinně svou práci. Úspěšná společnost ale musí umět poznat ty výjimečné. A my je v masovosti vůbec nerozeznáme. 

LN: OECD teď kritizovala, že talenty maříme už na základních a středních školách, protože se neumíme věnovat výjimečně nadaným dětem a tlačíme je do integrace s ostatními. Proč se dobrovolně připravujeme o talenty? 

My jsme plebejský národ. Vynořili jsme se z vesnických mlýnů a řeznictví. Když došlo k urbanizaci, tak ti, co nebyli poddaní, ale zase nebyli svobodný lidi, mlynáři, řezníci, tak jejich děti šly do města. Ne do fabrik, ale dělali Čelakovské, Havlíčky. To byla první generace městských Čechů, kteří vzešli z té vesnické elity. Český národ dělala tahle vesnická, plebejská elita. Pak jsme ještě v dějinách o elity několikrát přišli. 

LN: Proto se vede tak těžko veřejná debata o výjimečnosti? O elitní školách, gymnáziích, mimořádně talentovaných dětech… 

Jsme pořád málo imunní proti nákaze ideologizace. Když je nějaký problém, můžete ho řešit buďto věcně, nebo správně. Správně může být vlevo, nebo vpravo. Někteří si myslí, že správně je být vlevo, někteří vpravo. Věcně se ale nedíváte, jak je správně, ale jak z věci vyplývá, co se s tím dá dělat. Dědictví ideologizace je tu pořád strašlivě silné. I ve školství jsou mnohé věci prosazovány z principu. Nepřemýšlí se, jestli to prospěje studentům. A když tady máte krásný princip integrující školy a děláte to podle něj, nikoliv podle zdravého rozumu, dopadne to špatně. 

LN: Velí zdravý rozum pěstovat si elity? 

Zdravý rozum velí nedělat univerzální řešení, protože lidi nejsou univerzální. Ideologizace velí dělat to všechno podle jednoho mustru, univerzálně. Je to náročnější, ale někam to vede. Takže integrace dětiček, zrušit zvláštní školy, zrušit dětské domovy, v principu je to dobré, ale proboha pozitivně. Když máte to ideologické myšlení, jasně víte, co ne; ale co jo, na to už nestačí ta ideologizace. To už musíte mít připravené ty partikulární kroky. 

LN: Jakou roli při tom hraje pokrytectví současných elit? Kážou o alternativních rodinách, a samy žijí v konzervativních. Volají po rovnostářském školství, ale své děti pošlou do drahých elitních škol. 

Přesně tak. Je to ale složitější. Kde se tvoří veřejné mínění? V médiích. A ten názor elit není prezentován jako pokrytecký. Média neupozorňují na to, že žijí něco jiného, než hlásají. Tím se stávají hlásnou troubou pokrytectví. 

LN: V čem se zhorší kvalita života ve společnosti, kde bude málo mladých? 

Pokud jde o výrobu krámů, technické inovace, umožňující z méně udělat čím dál více, nic moc se nezmění. Mobily budou čím dál lepší a čím dál dostupnější. Nemyslím, že bychom čistě materiálně nějak zchudli. Společnost se začne víc dělit. Není to tak, že by stejně začali chudnout miliardáři a doktoři. Celá společnost vždycky začíná chudnout od nejchudších. 

LN: Čekáte, že se nebude snižovat životní úroveň, ale budou se prohlubovat rozdíly? 

To je velké civilizační téma. V Americe se dlouho vede velká debata, co s těmi rozdíly udělat. Amerika a Evropa dostaly ve druhé světové válce obrovskou lekci, že když se na ty chudé vykašlete, přijde Hitler a dopadnete špatně. Proto vznikl sociální stát. Měl obrovské úspěchy, všechno to šlo. Ale začne se hroutit, když ztratíte zdroje v lidech. Když začne klesat porodnost a nestaráte se o elity, které by byly schopné něco vymýšlet. Lidí máte málo, a ještě v těch talentovaných nerozvíjíte tvořivost, která by to mohla aspoň trochu vynahradit. Málo dětí a plýtvání talenty je pro společnost velmi nebezpečná kombinace. Dalším velkým problémem se stává dvourychlostní společnost. 

LN: Jak byste ji popsal?
 

Udělal jsem si analýzu studentů a zjistil jsem, že se nám to čím dál víc rozděluje. Máme dva druhy studentů. Já jim říkám samochodky a minimaxy. Ty samochodky si studují, samy jedou, jsou pracovité, zajímají se. Ale na druhé straně přibývá minimaxů, těch, kteří jdou studiem s minimálním výkonem maximálně snadno prolézt. Jedou na to minimum. Problémem fakulty je, jestli dokáže těm minimaxům zvednout tu minimální laťku, co musí udělat. Oni ale silně tlačí na to, aby se naopak snižovala. Čím je jich víc, tím je ten tlak větší. Tím vzniká dvourychlostní společnost. 

LN: Kolik je samochodek? 

Ryzí samochodky, to je dost krásný a vzácný útvar. Taková čistá samochodka, tam je úplně jedno, jak dobrá nebo špatná ta škola je. Ta je prostě naprosto impregnovaná, jede si sama. Když použijeme jemnější dělení, to znamená student motivovaný a nemotivovaný, přičemž motivovaný je ten, který je ochoten pracovat aspoň čtyřicet hodin týdně, tak je jich tak patnáct, spíš deset procent. Vysokými školami prochází zahálčivá masa. Na vysoké škole je krásné, že pracujete 25 týdnů v roce z 56. Po těch 25 týdnů podle vlastního vyjádření studentů v některých oborech jim k tomu, aby vystudovali, stačí pracovat 16 hodin týdně. Oni si na tenhle způsob života zvyknou. Když jsem se na tohle díval, a když jsem kolegům nadával, že tohle můžeme dopustit, taky jsem jim říkal: Podívejte se, my vytváříme zahálčivé studenty pro zahálčivou společnost. Protože, paní kolegyně, celá ta společnost je dvourychlostní. Je tam velká zahálčivá masa, která je tou reklamou a tím kšeftem oblbnutá, že nejlepší je konzumovat, žádná sebekázeň. Užij si. To se do nich pumpuje. Je zajímavé, že se na to novináři nevrhli. Asi před dvěma měsíci jsem v Lidovkách četl, jak firmy, co si hlídají softwary, zjistily, že 4,2 hodiny denně v průměru si lidi dělají svoje vlastní věci. Čtyři hodiny z osmi mají ten počítač otevřený, že na něm hrají hry, vyřizují si svou vlastní korespondenci, že se dívají pánové na porno, že jsou v chatech. Zkrátka čtyři hodiny z pracovní doby nedělají nic. 

LN: Co je to za lidi? 

To je ta zahálčivá třída. Ne ta výkonná horní, ti lidi, kteří přesvědčují všechny „Kašli na to, kup u nás“, ti pracují 50, 60, 70 hodin týdně. V marketingu, nebo když máte malou firmu, to jedete jako fretka. To je ta dvourychlostní společnost. My máme prostě vrstvu lidí, kteří jedou jako fretky, mají výsledky, jsou ohroženi, riskují. Četl jsem, že bezpečnostní pásy do Jaguara vyrábí chlap ve Šluknovském výběžku v nějaké dědině. Dal tam dohromady zkrachovalou textilní továrnu. Půjčil si od banky, koupil to a dneska vyrábí tak kvalitní záchranné pásy, že je od něj kupuje firma Jaguar. Toto jsou lidi, kteří táhnou společnost. A jsou často i z nepředstavitelných Trboušan. To muselo být nasazení, dokázali jet na ty veletrhy, zorientovali se, ačkoli celý život, než padl komunismus, žili zavření na vesnici. Zažrali se, museli dělat jak tygři. Jsou tady prostě lidi, kteří jedou, mají výsledky. Krása. A ta druhá rychlost? Čtyři hodiny z osmi se dívají na porno v práci. 

LN: Šíří se právě tím pomalým proudem blbá nálada, která dnes rozkládá společnost? 

Přesně tak. Kamarád, sociolog Milan Petrusek, na to má krásný výrok. Prostě jedni makaj, vydělávaj a jsou šťastný. Jiný konzumujou, nadávaj na to, jaký mají platy, a jsou nešťastní. 

___
Ivo Možný. Přední sociolog a zakladatel Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde byl do roku 2004 děkanem. Zabývá se především proměnami rodiny a vzděláním. 

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

26 komentářů k "Lidové noviny: Nedokážeme rozpoznat ty výjimečné"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Tomáš Smutný
2 years 7 months ago

Pane Možný, je zajímavé jak moc se v názorech shodujeme. Díky.

Karla Matějčková
Karla Matějčková
2 years 7 months ago
Dobrý den, jsem přesvědčena, že to začíná už na základním školství. Nutí nás do masového vzdělávání kupy dětí jedním způsobem. Dost často dys… děti s nadprůměrným IQ končí na učňácích (ano hurá, že ne už ve zvláštních školách jako dřív) a neumíme pracovat s jednostranně nadanými dětmi. Nutíme děti do nějakého průměru, aby zapadly a náhodou nevyčuhovaly a to je podle mě špatně. Nemyslím, že cesta je v elitních školách, ale v přístupu k dětem, vzdělávání a vědě celkově. Bohužel už nějakou dobu to není na pořadu dne. Místo toho se dělají státní maturity a jiné výmysly a děti učíme,… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 7 months ago

„Děti s nadprůměrným IQ končí na učňácích?“ Jen pro zajímavost: můžete to seriózně doložit?

Věra
Věra
2 years 7 months ago
Ano, takové případy jsou zvláště u chlapců a mohu to doložit nejen ze školy, ale i z vlastní rodiny, kde syn nemá dokonce ani ten učňák, přestože má podle testů u psychologa IQ téměř 140 a další příbuzný přes nadprůměrné IQ pouze učňák. Studium a vzdělávání není jen o paměti či inteligenci, ale také o vizi, pracovitosti a píli, chlapci jsou podle mne náchylnější k lenosti, žijí více dneškem a méně se dokáží přinutit k tomu, co je nebaví. Netvrdím, že všichni, ale podle mé zkušenosti to platí často. Postupně nám vůbec ubývá ctižádostivých chlapců, protože není motivace, na VŠ… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 7 months ago

Nevidím v zásadě nic špatného na tom, že někdo s nadprůměrným IQ je na učňáku. Je snad učňák pro „blbce“? Co když někdo chce svoji vizi, pracovitost a píli realizovat právě zde? Kromě toho píšete, že nutíme do nějakého průměru. Kdo? Jak? Za koho mluvíte? Troufám si říci, že nikoho do průměru nenutím. Pokud vítězí lenost a chybí vnitřní motivace, nic s tím jako učitel nenadělám.

Tereza
Tereza
2 years 7 months ago
Nesouhlasim zcela se vsemi nazory pana Mozneho. Generalizovat ze se nam zde vytvari „zahalciva trida“, je dle me velmi pohodlne a zjednodusujici. Je to obecne mavnuti rukou nad mladymi lidmi, generance vzdalenymi od pana Mozneho a rict: „To ne my, to oni, to ta dnesni mladez, je lina a nemotivovana“. Takove komentare padaji na hlavu mladych minimalne uz od Summeru. Nemyslim si, ze spolecnost se behem nasledujicich deseti let vyrazne zmeni a stane se vseobecne „linejsi“. Trh prace nas donuti prehodnotit nektere nase postoje a nakonci dne to budou ti motivovanejsi, co budou uspesni. To donuti nas vsechny zamyslet se… Více »
L.šnirch
L.šnirch
2 years 7 months ago

Není tam nic o generacích, ani o zahálčivé třídě, ale o 2 skupinách napříč všemi generacemi společnosti.

Možná je lepší nečekat na trh práce a být dopředu připraven něco mu nabídnout než být jim dotlačen k přehodnocení, to už může být pozdě. Ale každý svého štěstí strůjce, to respektuji.

Prokastrinace, ta je dobrá, taky jsem už o ní četl, je nyní hodně v oblibě a i vědecky se dá obhájit, to se hodí :-)

Tož krásně prokastrinujme….

Tomáš Jedno
Tomáš Jedno
2 years 7 months ago

Otázkou je, co s těmi, kteří konzumují a stěžují si. Vyškolit je (bičem a/nebo medem), zahodit je (vypudit) nebo ubavit k smrti (vyhladovět).

pan Nikdo
pan Nikdo
2 years 7 months ago

Zvláštní je, že nepadla zmínka o umění. Umění žene dopředu i ty nejlínější flákače. Stačí ukázat mladým studentům krásy světa a už nemohou sklouznout po povrchu lesklých laciných nabídek.

Mahy
Mahy
2 years 7 months ago

To trochu preceňujete vplyv umenia. A mimochodom, už dávno som nevidel nejaké súčasné umenie, ktoré by človeka skutočne povznášalo a viedlo ku kráse. Väčšina umelcov to dnes chápe tak, že umenie má zobrazovať „skutočný svet“, a tak sme dospeli k tomu, že umenie (hudobné, výtvarné aj literárne) ukazuje práve tie najčiernejšie stránky života, s odôvodnením, že to je predsa realita.

Lukáš Adamík
Lukáš Adamík
2 years 6 months ago

Mahy – no, tak s tímto názorem si dovoluji tak trochu vůbec nesouhlasit. A doporučil bych vyjít někam dále než za dveře Vašeho domu.

cert
cert
2 years 7 months ago

Pan Možný hovoří o dědictví ideologizace, ale bohužel sám je toho učebnicovým příkladem hned u čtvrté odpovědi. Sám zřejmě vystudoval za „komárů“, jestlipak by dokázal říct, co museli jeho rodiče pro komunisty udělat, aby dostal tuhle odměnu? :-)

L.snirch
L.snirch
2 years 7 months ago

Vážený Certe,
nevím, zda jste v té době žil, ale každý, kdo studoval, nemusel nutně prostituovat s komáry.
Ale urážet je snadno, rozhodně mnohem lehčí než mluvit věcně.
Přeji Vám spokojený život :-)

cert
cert
2 years 7 months ago

Jsem rád, že potvrzujete moji námitku k výše uvedenému textu. Ano, žil jsem a taky jsem studoval a světe div se, neprostituoval jsem. :-)
Můj příspěvek nebyl urážkou, ale konstatováním očividného.
Taky vám přeji spokojený život. :-)

zdeněk
zdeněk
2 years 7 months ago

Dobrý den, líbí se mi Vaše komentáře, které ukazují na konstruktivní diskusi bez zbytečných a dětinských útoků. Mrzí mě, že většina diskutérů není schopná vyslechnout si jiné stanovisko, bez urážek druhého se nad ním zamyslet a pak věcně přispět. Kéž by byli všichni jako Vy. Děkuji a přeji pěkný den, Z. :)

l.Snirch
l.Snirch
2 years 7 months ago
Pane Certe tak ještě jedno a po lopatě. Odměna je i to, co je vzácné, běžně nedostupné, ne nutně s protislužbou (chcete-li s prostituováním s režimem). Se štěstím se dal třeba v jisté době sehnat i prací prášek nebo toaletní papír. Stejně tak se dalo se štěstím i studovat. Z toho plyne, že ne nutně musel autor studovat za protislužbu rodičů systému, prostě dobrá konstelace, určitě schopnosti, štěstí, náhoda, vše dohromady. Studovaly i děti disidentů, aby byl protiargument. Prostě logiku to nemělo, jen kádrový bič, který soudruzi vytvořili a měnili a práskali s ním podle politické konstelace. Ale doufejme, že… Více »
Janica
Janica
2 years 7 months ago

Zajímavý rozhovor, ale také nemůžu se vším souhlasit. Nejsem si například jistá, že je ideální pracovat 50, 60, 70 hodin týdně. Jsem poměrně aktivní a pracovitá, ale toto přece není žádná zářná meta.

L.snirch
L.snirch
2 years 7 months ago

To přece nikdo netvrdí ani v rozhovoru,jen je řečeno, že takoví jsou.
Ono spíše jde u tu druhou skupinu (napříč všemi generacemi), které se ve společnosti veze, nárokuje a ještě je věčně nespokojená a frustrovaná.
Každý ať si pracuje, kolik chce, je šťastný a spokojený a pak i společnost bude v poho. To je výhoda demokracie. Problém je, že v Česku ti neúspěšní závidí těm úspěšným místo aby je to motivovalo.

Je zajímavé, kolik lidi si rozhovor přečte, a začne obsah převypravovat, tedy uvádět i to, co tam není.

Hezký svátek

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
2 years 7 months ago

Před výrobcem pásů mohu klidně smeknout. Ale je tu příliš mnoho úspěšných tunelářů a podobných šmejdů. Asi taky makaj, vydělávaj a jsou šťastný. Do které „třídy“ asi patří? Výkonná, horní?

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 7 months ago
Ale to o čem píšete bylo vždy.Po celé dějiny.Vždy byly samochodky,lidé motivovaní různými stimuly. A poté tu byli ti vezoucí se na vlně… Je jen zvláštní, že se často do vlád a podniků dostávají ti „vezoucí se“ nemakačenkové. Ty samochodky totiž bojují většinou čestně a pracují jak fretky, aby se prosadily. Jenže společnost často dává přednost kecálkům, do..lezcům,lemplům, co si jen umí vytvořit image.Stačí se rozlédnout po dnešní politické scéně,ale také po lidech, kterým dnes média přezdívají elita. Jinak motivací pro lidi musí být vždy něco positivního. Lidé pracující pod nátlakem čehokoli negativního – vyhazovu,existenční bídy apod. přestávají být samochodkami.… Více »
L.Šnirch
L.Šnirch
2 years 7 months ago
Pan Možný netvrdil, že je normální pracovat 50-70 hodin týdně, jen že takoví jsou. Jsem učitel a pokud chci dělat svou práci pořádně, můj školní pracovní týden má taky včetně domácí přípravy 55-60 hodin týdně. Akorát mám více volna v průběhu roku, takže se to srovná za rok. Mimochodem které zaměstnání dnes, pokud se chci sebevzdělávat a osobně rozvíjet, je o 40 hodinách týdně? Nejhorší je, že dnes svět žádá spíše dovednosti než znalosti, a ty se jednorázově (pod tlakem pracovní trhu) dohánějí ještě hůře než znalosti. Proto to snižování nároků na studenty, ztráta jejich motivace, protože na SŠ se… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
2 years 7 months ago
Ještě přidávám. Téma je velmi široké,spíše sociologické. Ano,je třeba pěstovat si elity. Jen každý chápe elitu nějak jinak. Asi se tu shodneme, že někdo- „elita“ -by měl být člověk vzdělaný,mít široký rozhled, zároveň stále hledající ,stále se učící, člověk, který umí opravit své názory,pokud více pozná.Člověk empatický,sociálně smýšlící.V poslední době jsem četla rozhovory s panem Koukolíkem. Myslím, že v jeho slovech bychom našli mnoho odpovědí, které autor článku nastolil. Kritizuje dnešní konzumní dobu. Upozorňuje na dnešní „nepřežitelnost“ lidstva bez všech možných technických vymožeností.Já tomu říkám – neumění přežít na pustém ostrově.Nemáme pokoru před životem, před přírodou, před přirozeným během života.POtřebujeme… Více »
Václav
Václav
2 years 7 months ago
Já mám dojem, že to není jen o práci s elitami, ale právě naopak zvýšení kvality neelitního vzdělávání, jako se to daří Finsku. Jak pan profesor Možný sám uvádí, je třeba zvyšovat laťku minimaxům a to dá práci. Elity je samozřejmě třeba také vychovávat, ale ty potřebují spíše sparring partnera, který je bude vést k dalšímu seberozvoji. Ne-elity (minimaxy) je třeba aktivně motivovat a to dokáže pouze někdo, kdo je a) tomu nadán, b) sám aktivně motivován (lepším ohodnocením své práce). Žijeme v době, kdy roste nezaměstnanost mladých právě proto, že nemají v sobě dostatečný motor drát se o svou… Více »
Ondřej Hausenblas
2 years 7 months ago
Pana profesora si moc vážím, a tak v článku hledám především to, v čem říká něco nového, důležitého, přínosného. Vím, že on není schematik: jeho model „samochodek a minimaxů“ ve skutečnosti tak čistě rozdělený nebude. Ale pomůže uvažovat o různých přístupech lidí k sobě, k svému rozvoji a uplatnění. Když je to model dvoučlenný, musím myslit vyváženě i na to, co se dělá nebo nedělá nejen pro budoucí elitu, ale i pro ty „minimaxy“ – kdepak se berou? A kdepak se vzaly samochodky? Myslíte, že se tak lidi rodí, nebo jsou tak vychováváni rodiči, nebo školou? Nebo se to mísí:… Více »
L.Šnirch
L.Šnirch
2 years 7 months ago
Dodám k výše uvedenému, se kterým souhlasím. Školství nezareagovalo na dobu internetu a počítačů. Ty změnily společnost, pracovní trh. Dnes už to není o znalostech, ale o osobních postojích a hodnotách člověk a jeho dovednostech. Znalosti se neustále mění a dají snadno doplňovat tak, jak člověk prochází praxi. Taky už dnes dávno neplatí, že děláme celý život v jednom oboru. Dokonce je pravděpodobné, že dnešní studenti budou většinou pracovat v oborech či s dovednostnostmi, které dnes ještě neexistují. Vždyť co kdo věděl před 20 lety o internetu a před 10 roky o sociálních sítích ? Schopnost k sebemotivaci a k… Více »
Michal Douša
Michal Douša
2 years 6 months ago

Mrzí mne, že profesor Možný opovrhuje svými vlastními studenty. Nechtěl bych mu takto podsouvat něco, co neřekl a co si nemyslí, ale pokud o někom tvrdí, že jde studovat na školu, protože se bojí života a hledá místo kde najde jemu podobné, tak to pro mne je známkou opovržení. A v kontextu celého rozhovoru dvojnásob.

wpDiscuz