Některé studenty objevený příběh inspiroval a zkoumali jej dál

15. 3. 2017
EDUin
unnamed

Publikujeme rozhovor s Miroslavou Kubatovou Pitrovou, která na Ústavu česko-německých areálových studií a germanistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity vede mimo jiné i kurz Politika a společnost. Mluvili jsme o tom, proč má pro své univerzitní studenty účast v soutěži Příběhy 20. století povinnou. V čem vidí smysl a co soutěž studentům přináší?

Vaši studenti již druhým rokem zpracovávají příběhy pamětníků v rámci soutěže Příběhy 20. století. Proč jste se rozhodla/i projekt do výuky zařadit?

V rámci své pedagogické činnosti se vždy snažím vybavit studenty nejen potřebnými teoretickými znalostmi, ale v každém svém vyučovaném předmětu se snažím i o praktický přesah. Aby studenti o teorii vždy uvažovali v kontextu reálného světa, reálné politiky. Jako politolog se u svých studentů snažím zvýšit jejich zájem o participaci na veřejném dění. Vysvětluji jim, že být aktivní v rámci občanské společnosti je ve vyspělém (západním) světě normální. A že by člověk měl dělat, co ho baví a v co věří. Příběhy 20. století beru jako jednu z možností, jak jim naši nedávnou minulost nejen přiblížit, ale skrze příběhy (většinou jim blízkých osob) je nechat historii prožít. Zjišťují pak, že hrdinové, kteří něčemu věřili a za své ideály byli ochotni bojovat, trpět a někdy i položit život, žijí mezi námi, že to dokonce mohou být osoby, které znají. Skrze Příběhy si poté uvědomují, že dějiny jsou tvořeny i tzv. „malými příběhy“ a že např. i jejich rodina, přátelé, známí utvářeli poté ty „dějiny velké“.
Museli jste překonávat nějaké technické nebo administrativní obtíže při implementaci projektu do výuky?

Ne. Je jen obtížnější sladit termíny soutěže s harmonogramem akademického roku na univerzitě. Jelikož mě vedení ústavu v této aktivitě podporuje, je možné i alternativně vést výuku. Účast na projektu Příběhů je integrální součást mého kurzu.
Jakou jste zaznamenala reakci studentů na projekt?

Reakce studentů jsou každý rok identické. Jak již jsem řekla, je účast v soutěži a odevzdání soutěžního příspěvku podmínkou k zisku zápočtu, tedy následně přistoupení ke zkoušce.

Studenti se nejprve zaleknou náročnosti úkolu a bojí se, že nenajdou vhodnou osobu k rozhovoru. Následně se začnou ve svém okolí ptát a zajímat se o osudy jim blízkých či známých lidí a zjišťují, že osob, jejichž příběh by si zasloužil zpracování, je více. Konzultujeme tedy společně výběr vhodného pamětníka. Na průběžných kolokviích poté diskutujeme, jak příběh pojmout. Dále pro studenty pořádám přednášky s odborníky na „oral history“, kteří je seznamují s metodami vedení rozhovorů a vysvětlují úskalí této činnosti (např. Mgr. Lukáš Kopecký – externí spolupracovník Post Bellum).

Většina mých studentů je poté z toho, co se dozvěděli, často překvapena, udivena, jsou nadšeni z práce, kterou odvedli. Příběhy na konci kurzu prezentují svým kolegům a zprostředkovávají si své zážitky a dojmy vzájemně. Několik studentů bylo příběhem svých blízkých tak zasaženo (kulaci, odsun, komunistická perzekuce…), že se rozhodli jejich osud a osud své rodiny dále zpracovávat např. ve svých bakalářských nebo diplomových pracích.

Analyzovali jste v přímé výuce jednotlivé rozhovory?

Rozhovory jako takové ne. Analyzovali jsme zpracování příběhů. Průběžný stav, témata. Hovořili jsme o vhodném přístupu k pamětníkům, o způsobu vedení rozhovorů. Studenty jsem poté učila přistupovat k získaným datům žurnalisticky a vést je k jejich  uměleckému zpracování. Snažila jsem se jim také vysvětlit důležitost historického kontextu při zpracovávaných příběhů.

Co považujete za silné či slabé stránky soutěže Příběhy 20. století?

Líbí se mi a plně se ztotožňuji s posláním a samotnými cílem Příběhů. Tj. zaznamenat možná na první pohled banální či z hlediska „velké historie“ marginální příběhy jednotlivých „obyčejných“ lidí. Pamětníků, jejichž příběh, zážitek, prožitek, názor a životní osud by jednou odešel s nimi, kdyby nebyl zaznamenán.

I díky mé práci se studenty tak nebude zapomenuto cca 40 příběhů a lidí.

Doporučila byste zařazení projektu do výuky i na nižších stupních studia (základní/střední školy)? Proč?

Nejsem kompetentní osoba pro posuzování implementace projektu do výuky na nižších stupních studia. Vím o existenci projektů pro mladší studenty a žáky (Příběhy našich sousedů apod.), takže možné to evidentně je. Systematika práce a použité metody ale musejí být přizpůsobeny věku. I práce s vysokoškolskými studenty je náročná. Zařazení projektu do výuky pro mě znamená rozhodně práci navíc, ale vidím v tomto projektu smysl a u svých studentů jej budu dále podporovat.

 

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články