Prostředoškoláky.cz: Rozhovor s Tomášem Schwarzem

5. 8. 2016
EDUin
K5S_5708_640px

Publikujeme rozhovor s Tomášem Schwarzem, který uspěl v soutěži o nejaktivnějšího středoškoláka. Čemu se dnešní mladí lidé věnují ve svém volném čase a jak přemýšlejí o svém budoucím profesním životě? Rozhovor vyšel původně na webu Prostredoskolaky.cz (ZDE).

Stal jsi se druhým nejaktivnějším středoškolákem, jaký je to pro tebe pocit? Co se ti honilo hlavou?

Bylo to hlavně hodně překvapivé, protože na FB skupině, kde jsme se sešli nás bylo hodně a ty aktivity byly fakt úžasné a našel jsem spoustu úžasných aktivních lidí, spoustu aktivit, o kterých jsem neslyšel. Člověk má radost i z toho, že lidi dokáží ocenit to, co dělá. Určitě to není prvotní záměr, proč by člověk do soutěže s tímto šel, ale má to i nějaké vedlejší přínosy.

Popsal bys krátce, co děláš, co už jsi ve svém životě dokázal a čím se zabýváš ve svém volném čase?

Tak my se snažíme v Moravskoslezském kraji mít projekty na neformální vzdělávání, začínali jsme jako neformální skupina, ale ty projekty už nám přerostli více, než jsme očekávali a díky tomu vznikla neziskovka. Mezitím se sám snažím neformálně vzdělávat, jezdím na praxe, zahraniční výměnné pobyty a získávám zkušenosti abych se  profiloval do budoucího pracovního života. V současné době spolupracuji i jako koordinátor projektů s jinými neziskovkami. Například s letištěm v Zábřehu umožníme 100 žákům Moravskoslezského kraje díky dotaci MSK stát se na 1 den pilotem viz soutez.socialteam.cz.

Co dělá ta neziskovka (Social Team),  kterou jste založili?

Zaměřujeme se na prevenci patologických jevů u základních a středních škol , vymysleli jsme metodiky Peer aktivistů, nejdřív jsme to školili my a následně jsme začali další projekt, kde jsme získali dotaci na vyškolení nových peer aktivistů.

Dělám ještě pro Mariánské Hory, které mají internetové rádio radnice. Já jednám s obyvateli  obvodu Mariánských Hor ohledně jejich otázek. Není to pro mě jen brigáda, člověk přijde do styku rovnou s tou obcí. Řekl bych, že je to takový začátek nějaké té komunální politiky. Zjistíš, co ty lidi štve, můžeš dávat zpětnou reakci radnici, člověk je v podstatě takovým prostředníkem. Zjistíš, co ty občany štve a kolikrát jak je nevděčná práce zastupitele, třeba aktuální téma je i takové sekání trávy.

Jak vidíš sám sebe v budoucnu, co tě čeká, co připravuješ?

Aktuálně s naší organizací připravujeme projekt výměny mládeže. Dostal jsem se na vysokou školu, čeká mě kombinované studium a mám novou práci marketingového asistenta.

Jinak já jsem spíše mikroambiciózní, věřím, že úspěch je průnikem nějaké připravenosti a vlastní iniciativy a příležitosti hlavně. Za 5 let bych chtěl dosáhnout toho inženýra a nějak se profilovat, co se kariéry týče, dělat to, co mě opravdu baví.

Jaké je tvé vysněné povolání?

Já jdu spíš opačným stylem, že vím, co moje vysněné povolání není. Například jsem měl praxi v Irsku přes Erasmus skrz školu, kde jsem zjistil, že nemůžu dělat daně a sedět každý den u počítače a kontrolovat čísla a účty a podobně, to není nic pro mě. Člověk si vyzkouší hodně na brigádách, kde zjistí, co nikdy v životě  nechce dělat. Ale řekl bych, že je to podpora principu, že člověk začíná odspodu a pak jde nahoru přes ten management a ví, jak to funguje vespodu. Moc mi není sympatické, když někdo dostuduje vysokou školu a jde rovnou třeba do středního managementu. Myslím, že by si měl vyzkoušet tu práci, o čem to vlastně je, neboť většinou takovým lidem pak chybí empatie.

Jak se ti líbí práce marketingového asistenta?

Já jsem tam teď nastupoval, ale už hned od začátku děláme zábavné projekty. Mám skvělou zpětnou vazbu od marketingového ředitele, je to přínosné kariérně a věřím, že to bude velké plus do mého životopisu. Zpětná vazba je pro mě velmi přínosná a to nemusí být vždy pozitivní, ale člověk se z ní hodně naučí.

Máš svůj životopis?

Mám životopis a mám i LinkedIn.

My jsme u jednoho projektu řešili, co je životopis……Základní školy by si měli připravit svůj životopis. 80% žáků 9. tříd však nevědělo, co je to životopis. Já se snažím dělat i své portfolio. Mám na skřínce svojí složku. Třeba takový diplomy a všechny aktivity, co už si člověk všechno nepamatuje. A proto si myslím, že je lepší to mít všechno na jednom místě.

Proč jsi se rozhodl přihlásit se do soutěže Nejaktivnější středoškolák 2016? Co tě vlastně přesvědčilo?

Já jsem si říkal, proč ne? Protože vlastně než jsme v dubnu založili Social Team, tak jsme byli taková neformální skupina a Moravskoslezský kraj nás ocenil jako nejlepší středoškolský tým. Tak jsem měl již všechny ty aktivity sepsané, akorát jsem to dal do ucelené podoby a bylo to.

Jaký si myslíš, že je přínos pro lidi, kteří se přihlásili do soutěže. Jaký je přínos pro tebe a jak bys přesvědčil lidi, kteří se nepřihlásili, aby se přihlásili?

Vznikla úžasná komunita, do které jsem se zatím ještě aktivně nestihl zapojit. Ale když člověk bude mít nějaký projekt, tak si určitě může najet na tu skupinu a najít podobně smýšlející lidi a případně podobné lidi, co mají projekty a stejně tak podobné zkušenosti. Je podstatné budovat takovou komunitu lidí. Myslím si, že pokud člověk jen trochu přemýšlí se zapojit do nějakého projektu, tak by to měl zkusit. Protože to za ty zkušenosti stojí a za ty kontakty.

Co pro tebe znamená mimoškolní vzdělávání? Jak je pro tebe důležité?

Pro mě hraje neformální vzdělávání velikou roli, potom tu je formální vzdělávání, které mi většinou moc nedalo. I papoušek, co máme doma je schopný se naučit něco říkat, aby mi udělal radost. To samé jsem se naučil od učitelů, co mám splňovat, abych prošel. V praxi z toho spoustu nevyužiji…. asi nikdy. U neformálního vzdělávání se člověk může zaměřit na to, co je pro praxi důležité, co ty lidi chtějí. To, že nevypočítám dálniční daň bez daňových zákonů, vždycky si to člověk může najít, když ví kde.

Máš nějaké tipy, kam se chodíš vzdělávat?

Například Eurodesk, FB skupiny, Snažím se účastnit projektů jako dobrovolník EduFora inovace pro vzdělání. Spíš se stát součástí těch zkušenější a získávat od nich zkušenosti. třeba ani ta odborná literatura…aktuální trendy, než ta kniha vyjde již to není aktuální.

Co si myslíš, že tě dovedlo k úspěchu? Považuješ se za úspěšného člověka?

Ještě ne, je to velká cesta. Asi proaktivita. Na 100 % i přes neúspěchy jsem se snažil dostat ze sebe maximum. Třeba v evropském parlamentu v druháku jsme naprosto vyhořeli a v třeťáku jsme postoupili do krajského kola, ale pak jsem se bohužel nemohl zúčastnit celorepublikového kola …. Vždycky je tam vidět ten posun.

Máš nějaký neúspěch?

První největší neúspěch byla dvojka z češtiny v osmé třídě, která mi zkazila samé jedničky na vysvědčení. Následně jsem si uvědomil, že známky nejsou vůbec důležité. Na střední se každý dostal, i slečna se čtyřkami. Nebylo to směrodatné, a když jde člověk za tím svým, tak ty známky nehrají vůbec žádnou roli.

Ty soutěže, ty aktivity a ty projekty dávají člověku mnohem víc, než když před něho dají „ lejstro“ a má se naučit na test. Určitě se lépe mluví z vlastní zkušeností. Lepší je vyzkoušet si naplánovat nějakou marketingovou akci než se o tom učit 14 dní ve škole neb v praxi člověk zjistí, že ne všechno jde podle plánu.

Máš nějakou osobnost, někdo kdo tě inspiruje, vzor? Chtěl bys někoho potkat?

Takovým základním vzorem byla maminka, samoživitelka, jak všechno zvládala, tři děti. Člověk jak postupně dospívá si uvědomí, že i ti dospělí neví, co přesně dělají. Když má člověk věci pod kontrolu dělá to pak moc pomalu. Postupně tedy nějaké vzory pomalu zmizeli, všichni řešíme vlastní problémy a každý má svoje.

Možná bych chtěl potkat Václava Klause ml., rád čtu jeho blog na novinkách.cz, líbí se mi jeho kritický až hyperkritický pohled.

Jak překonáváš překážky v projektech/ ve vzdělávání?

Vždycky záleží, jaký je cíl, člověk musí být flexibilní a nesmí se při první komplikaci hned zhroutit. Snažit se hledat cestu a přizpůsobit ten projekt. Ne vždy jde vše podle plánu. Například my jsme měli náš projekt rozdělený do 4 modulů a mysleli si, že budou rovnocenné a ukázalo se, že největší zájem je o kyberšikanu a poruchy přijmu potravy, že třeba sexualita a HIV Aids není aktuální, Dali jsme se do propagace kyberšikany a to se nakonec vyplatilo.

Prokrastinace, jak bojuješ s prokrastinací?

Přijde mi z Google kalendáře upozornění, že to mám za 24 hodin odevzdat, tak to pak bojuje samo se mnou. Je to většinou o time-managementu, že si člověk musí uvědomit jak člověk stíhá psát, realizovat. Určitě je třeba si nechávat rezervu, když člověk přesně neví, co umí a jak to rychle dokáže.

Zmínil jsi, že jsi měl individuální plán zkoušek, jaký to mělo pro tvé vzdělání přínos?

Individuální plán zkoušek pro mě byl zpočátku takovou neformální formou. Já v té lavici stejně nedávám takový pozor. Třeba jedno učivo matematiky, které se ve škole probírá 4 hodiny, já mám za 30 minut, člověk se pak zákonitě nudí. Poté jsem zažádal oficiálně. Poprvé mi nebylo vyhověno, podruhé mi nebylo vyhověno, potřetí také ne, a až když jsme rozebírali věci nad zákonem, tak mi bylo vyhověno. Paní ředitelka si zpočátku myslela, že individuální plán je jen pro sportovce a podobně, ale já jsem se jí snažil přesvědčit, že je to celkově i pro talentované žáky. Kraj tvoří metodiku pro práci s nadanými žáky. Třeba taková lokální modelka dostane individuální plán, ale pak když se někdo věnuje neformálnímu vzdělávání a má tam například přesah i pro celý region, tak se na něho nebere ohled.

Co tě motivuje k tomu, co děláš? Máš nějakou vnitřní motivaci?

Já bych řekl, že jsem se tak narodil. Baví mě to, mám rád adrenalin, když jsem na pódiu. I když je to stres, tak to potom opadne a užívám si to. Pro mě je důležité, že nestojím na místě, ale jdu dopředu, ono když se to vezme, tak pád na držku je v podstatě krok dopředu.

Jaké jsou vlastnosti, které považuješ za kameny tvého úspěchu?

Rozhodně proaktivita je podle mě nejdůležitější. Člověk se může naučit třeba účtovat,  ale když člověk sám nechce, tak to asi moc dobře nepůjde. Třeba z toho kariérního pohledu, když například společnost vybírá budoucí zaměstnance, není nic jednoduššího ho to naučit, když má zájem se rozvíjet.

Myslíš si, že se dá proaktivita naučit?

Já bych řekl, že je to vrozené, ale rozhodně je můžeme rozvíjet. Není to nereálné a má to své limity.

Co bys jsi vzkázal středoškolákům, kteří váhají věnovat se mimoškolním aktivitám nebo jim nevěnují dostatečnou pozornost?

Ať začnou zkoušet, ať ten svůj kariérní život neprokrastinují. Ať na střední škole toho vyzkouší, co nejvíce to jde, protože ve 14-15 letech, kdy si člověk vybírá střední školu, málo kdo má nebo zná ten svůj vysněný cíl a je třeba si toho spoustu vyzkoušet. Nebát se neúspěchu, protože i neúspěch je zkoušet. Kolikrát nebrat i ohled na okolí a jejich kritický názor, zkoušet si to svoje a čekat na svůj úspěch a naplnění. A když člověk nemá ten svůj sen, tak si myslím, že stačí být mikroambiciózní.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články