Začínáme s každým na jeho úrovni a snažíme se jednotlivé děti co nejvíce rozvíjet

unnamed

Základní škola Marché Montessori, kterou založila Petra Šlencová Bílská, je malá škola v Praze 4 – Podolí, která je otevřená všem dětem. Ve stejném objektu sídlí i Montessori školka pro děti od 3 do 6 let. Přinášíme vám rozhovor se zakladatelkou školy Petrou Šlencovou Bílskou a s Miroslavou Brožovou, metodickou poradkyní a učitelkou angličtiny. Více o škole i školce se můžete dozvědět ZDE.

Petro, jak byste popsala vaši školu?

Najdete nás v prvorepublikové vile s krásnou atmosférou. Máme zkušený tým učitelů, malý kolektiv, podnětné česko-anglické prostředí se zajímavými materiály pro všestranný rozvoj dětí. Děti se často pohybují venku, na zahradě děti mohou pěstovat zeleninu, zpracovávat jí, v rámci malého projektu vybudovat skleník nebo pergolu, odpoledne hrát fotbal, vybíjenou či jezdit na koloběžkách. V rámci výuky mohou zajít do muzea, knihovny nebo na výstavu.

Jakou formu učení nabízíte a proč?

Vzděláváme respektující formou, podle pedagogiky Marie Montessori.

Propojení přátelského přístupu, připraveného prostředí a důvěry k dítěti mi dává obrovský smysl, protože díky tomu můžeme dětem pomoci zachovat přirozenou zvídavost, radost a kreativitu. Je pro mě velmi důležitá individualizovaná práce s jednotlivými dětmi, protože i v malé skupině dětí je každé jiné a  na jiné úrovni. V mém přesvědčení a volbě mě podporují i mnohé výzkumy a nejnovější poznatky z oblasti psychologie a neurovědy. Jako příklad můžu uvést disertační práci R. L. Keitha (2014) “Learning As Development: Reflections of Former Montessori Students.”

O způsobu výuky, hodnocení a dalších podrobnostech dále mluvila Mgr. Miroslava Brožová, poradkyně a učitelka angličtiny v ŽS Marché Montessori.

V čem je charakteristický přistup k dětem ve vaší škole?

Náš přístup je respektující, i když zároveň jsme důslední v dodržování domluvených pravidel. S jejich pomocí je ve třídě řád a klid, který dává dětem možnost soustředit se a nerušeně pracovat.

Co to konkrétně znamená?

Děti si vybírají svou činnost a my respektujeme, co nejvíce to jde, jejich potřeby a zájmy. Každé dítě se přirozeně rádo učí, zajímá ho svět kolem nás a my se snažíme tuto chuť po poznání naplnit. Podporujeme je v jejich celkovém rozvoji, aby dosáhly svého potenciálu ve všech oblastech jejich vzdělávání. Uvedu příklad z matematiky, v jeden okamžik se dva žáci stejného věku věnují učivu odlišné náročnosti, jeden zatím dělí jednociferným dělitelem beze zbytku, jeho spolužák už toto učivo zvládl, proto se učí dělit dvouciferným dělitelem.

Jako učitelé se snažíme být dětem vzorem a často s dětmi mluvíme o tom, že vzdělání každého člověka je jeho vlastní zodpovědností, že se vzděláváme sami pro sebe. My dospělí v první řadě pomáháme jen tam, kde děti o pomoc žádají.

Žádají, to znamená, že si o ni sami řeknou, nebo vy vidíte, že potřebují pomoci a zakročíte?

Já jsem s Montessori začínala před deseti lety a toto bylo pro mě nejtěžší: poodstoupit, naučit se být dobrým pozorovatelem a nepomáhat tam, kde to není potřeba. Děti se učí o pomoc si říct. Všichni známe situace, kdy učitelka chodí kolem dětí a vyhledává sama problémy a snaží se opravovat chyby. Když ale odstoupíte a díváte se, jak dítě přemýšlí, a snažíte se mu do toho nevstupovat víc, než je třeba, dáte tím dítěti prostor, aby řešení našlo samo.  Tím se naučí mnohem více, než kdybychom to vyřešili za něho. Pokaždé se znovu učíme, že děti zvládnou víc, než si myslím.

unnamed (5)

A jsou si děti opravdu schopné pojmenovat ty problémy samy?

Určitě. Často si na své chyby přijdou samy a to je pro každého to nejpříjemnější a nejcennější. Na problém může upozornit i spolužák. Od svého vrstevníka přijme člověk kritiku daleko snáze. O chybách nahlas mluvíme, přijímáme je a snažíme se z nich poučit.

Když pozoruji dění u vás ve třídě, vypadá to trochu, jako když se tady nic neděje. Děti si plní úkol úplně podle svého tempa, občas se zdá, že dělají i něco jiného.

Myslím si, že pro člověka, který není učitelem, to tak může vypadat. Obsahově splňujeme požadavky českého školství. Pokusme si ale představit běžnou školu, kdy učitel zadá žákům úkol, na který mají pět minut. Kolik žáků ten úkol dokončí? Je jich jenom pár. Ne vždy se jim podaří se na úkol soustředit a děti si třeba práci nesou domů. Tady ten čas mají. Tady tu práci nakonec vždycky dodělají. Někdo to má samozřejmě za dvě minuty a někdo za deset minut. Velmi důležité je uvědomit si, že se vždy rozvíjíme tam, kde jsme. Když dítě přijde do první třídy a umí počítat do sta, navážeme na tyto vědomosti a dítě nebude celý rok počítat do dvaceti.

Je potřeba, aby děti, když nastupují k vám do školy, měly už nějakou zkušenost s Montessori systémem?

Není pro nás důležité, z jakého prostředí dítě přichází, ke všem dětem přistupujeme individuálně. Vítáme, když jsou potřeby rodiny v souladu s tím, co naše škola nabízí. V současnosti přijímáme do všech ročníků, prvního až pátého s možností přípravného ročníku.

Jak u vás probíhá hodnocení?

Hodnotíme to, co jsme zaznamenali pozorováním. To, co nevidíme, nehodnotíme. Primárně se každý učí hodnotit sám. Jako příklad bych uvedla, že určitě nikdy nezazní „Hezky píšeš, máš za jedna.“ U nás daleko spíš uslyšíte: „Vidím, že se ti povedlo napsat slovo,“ nebo „Pojďme procvičovat dál.“ Hodnocení je popisem konkrétní reality, proto používáme slovní hodnocení i na vysvědčení.

A jak to máte s domácími úkoly?

Domácí úkoly nedáváme. Děti si doma mohou vyhledávat a zjišťovat informace, shánět materiály nebo připravovat projekty. Je důležité, abychom se dokončování práce věnovali ve škole. K práci se společně vracíme až do té doby než jsme s ní naprosto spokojení.

Jak pracujete s dětmi, které mají nějaké speciální vzdělávací potřeby?

Nejprve posuzujeme jejich úroveň znalostí a dovedností ve spolupráci s rodiči a psychologem. Jsme připraveni hledat individuální cesty a dělat maximum pro to, aby se dítě rozvíjelo ve všech oblastech a zároveň chodilo do školy s potěšením. Máme zkušenost i s dítětem, které v běžné škole přestalo úplně pracovat. U nás už je zase aktivní a nadšeně spolupracuje s ostatními.

Jak se rodiče zajímají o to, co tu s dětmi děláte?

Rodiče pochopitelně zajímá, co jeho dítě ve škole dělá, jak mu to jde. Každý den mohou sledovat práci v portfoliích, dostávají pravidelné písemné informace a čtvrtletní hodnocení. Snažíme se tu být pro děti a rodiče, zveme rodiče na pozorování, konzultační schůzky, přednášky, workshopy a dění ve škole – školní akce či rodinné výlety.

unnamed-(1)

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Začínáme s každým na jeho úrovni a snažíme se jednotlivé děti co nejvíce rozvíjet"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sotolář
6 months 26 days ago

Cena za školu je 9000 Kč / měsíc.

Pavel Dolezel
6 months 25 days ago

Proč mají dámy se sklonem k alternativám potřebu mít dvě příjmení?

wpDiscuz