Záznam kulatého stolu: Audit ano. Kdo by ho měl zpracovat a co by měl obsahovat?

Screenshot_1

Audit vzdělávacího systému ČR je dobrý počin s řadou důležitých, i když místy polemických informací. Obsahuje řadu cenných zdrojů, zdůrazňuje některé palčivé problémy, poukazuje na důležitá témata a jeho druhé vydání také přináší expertní názory odborníků nezávislých na vydavateli. Nic zásadního se mu nedá vytknout, nicméně otázka zní, kdo by měl takovou analýzu zpracovávat a co vše by měla obsahovat. Na tom se shodli panelisté posledního Kulatého stolu SKAV a EDUin, který byl věnován právě auditu. Pozvánku na Kulatý stůl, který se konal 21.1., si můžete stáhnout ZDE, samotný Audit a infografiku najdete ZDE.

Hosty debaty tentokrát byli první náměstek ministryně školství Stanislav Štech, vedoucí katedry školského managementu při PedF UK v Praze Václav Trojan, Dominik Dvořák z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při PedF UK v Praze, předseda Asociace ředitelů gymnázií Jiří Kuhn a Bob Kartous za EDUin. Jak Dvořák, tak Trojan patří mezi oponenty, kteří se svými připomínkami na posledním vydání auditu podíleli.

Hlavní motivací je pokusit se zachytit stav a vývoj vzdělávacího systému v ČR a poskytnout tak určité vodítko k tomu zhodnotit jeho kondici, probíhající i zamýšlené kroky. Je to reakce na fakt, že v českém vzdělávání probíhá řada velkých i dílčích změn, jejichž záměr i dopad zůstává nejasný, protože se o takovou kvalifikovanou prognózu nikdo nepokouší. Bob Kartous tímto objasnil, proč vlastně EDUin začal audit připravovat. Zároveň uvedl, že se EDUin necítí být tím nejpovolanějším, kdo by měl takovouto analýzu iniciovat a připravovat, a že pokud se najde organizace či instituce k tomu vhodnější, rád na sebe vezme roli komentátora.

Náměstek Stanislav Štech v prvé řadě zdůraznil užitečnost auditu a to, že se jím vedení úřadu, včetně paní ministryně, na jeho podnět zabývalo. Sám vidí jako největší problémy českého vzdělávacího systému decentralizaci soustavy, deregulaci vzhledem k obsahu vzdělávání a také deprofesionalizaci, a to zejména v oblasti podpory učitelů. Tyto prvky by osobně v auditu zdůraznil. Domnívá se, že ministerstvo by s podobným analytickým materiálem mělo pracovat a dokáže si představit jeho outsourcing. Bob Kartous k tomu dodal, že je možná i varianta společného zpracování analýzy, např. ve spolupráci EDUin a strategického odboru MŠMT.

Jiří Kuhn se domnívá, že EDUin není organizací, která by měla audit zpracovávat, jde o nevyžádanou zpětnou vazbu a její dopad je tomu úměrný. Podle něj by bylo lepší, pokud by se analýzy zhostila některá z přímo řízených organizací MŠMT. Vedle toho však zdůraznil, že audit připravený EDUinem je po obsahové stránce komplexní a vystihuje stav systému, stejně jako důležité změny, které v něm probíhají. Za sebe vyjádřil poněkud odlišný pohled na funkci a užitečnost přijímacích zkoušek na střední školy a státních maturit.

Dílčí výhrady k auditu měli i Václav Trojan a Dominik Dvořák. Řadu z nich audit přímo zachycuje. Václav Trojan si všímá faktu, že v oblasti přípravy učitelů se pozornost věnuje víceméně pedagogickým fakultám, přičemž významná část učitelů je připravována na jiných školách. Dominik Dvořák zase upozorňuje na to, že audit zpochybňuje strukturu středního školství (poměr škol se všeobecnými a odbornými vzdělávacími programy), aniž by hodnověrně dokládal, že je tato struktura skutečně nefunkční. Oba nicméně souhlasí s tím, že audit je smysluplný počin. Byť se na něj nejprve díval s nedůvěrou, později se přiklonil k závěru, že jde o užitečný materiál, který mimo jiné pomáhá vytěsňovat z diskuse diletanty. „EDUin přichází s Auditem vzdělávacího systému v ČR již podruhé. Jsem přesvědčen, že jde v maximální míře o objektivní popis stávajícího stavu. Jistě přinese kladné i záporné ohlasy, budou na něm vyhledávána bílá i černá místa. Dokument samozřejmě obsahuje několik diskutabilních bodů, na nichž se klíčoví aktéři zatím nedokážou shodnout (např. kariérový systém, kvalifikovanost učitelů, inkluze, reálnost společenských požadavků na školy). Pokud dokument vyvolá širokou diskuzi, bude to pro vzdělávací systém jen dobře,“ prohlásil už dříve Václav Trojan.

Mezi panelisty panovala všeobecná shoda na nejdůležitějších dlouhodobých tématech, kterými jsou příprava učitelů a rozvoj této profese a financování. Jako klíčové aktuální téma byla identifikována inkluze.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Záznam kulatého stolu: Audit ano. Kdo by ho měl zpracovat a co by měl obsahovat?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Romana Howe
8 months 3 days ago

žasnu nad tím, kolik peněz, energie a řečí se vyplýtvá nad něčím, co už dávno vyřešila např. Maria Montessori. To opravdu má ČR tolik peněz, že si může dovolit takovéto mrhání? Začněme už myslet na děti – jak se ve škole cítí, to víme všichni.

Romana Howe
8 months 3 days ago

zavedený systém kompetencí? To opravdu v českém školství takto plošně funguje? Není to jen zbožné přání? Zklamalo mne, že pan Kartous více nebránil kompetence, smysluplné vzdělávání. Proč nepolemizoval s panem Štechem o tom, že se ukazuje, že nové metody a kompetence vlastně nefungují? Asi to bude kvůli tomu, že jsou spolu na jednom ledoborci zvaném inkluze.

Romana Howe
8 months 3 days ago

alespoň pan Dvořák upřímně přiznal, že škol, které dokáží dělat kompetence, inkluzi, je pouze 10 až 20 procent. Tak to je tedy úspěch hodný práce všech těch pracovníků ministerstva a dalších užitečných úřadů…..

wpDiscuz