Angličtina od první třídy povinná nebude. Co se reálně změní?

Cíle zůstávají, mění se jen cesta

Podle Jana Vöröše Mušuty by změna neměla vést k horší znalosti angličtiny, přestože se toho někteří rodiče obávají. Klíčové je, že cíle, kterých mají žáci na konci pátého ročníku dosáhnout, se nemění. V angličtině odpovídají přibližně úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Stát tedy neurčuje, od kterého ročníku ani jakými metodami mají školy angličtinu vyučovat. Rozhodnutí zůstává na nich. Některým školám může dávat smysl zařadit angličtinu až od třetí třídy a v prvních ročnících se více věnovat rozvoji slovní zásoby v mateřském jazyce, výslovnosti nebo pohybu.

Podle programového ředitele EDUinu je překvapivé, že se taková debata vůbec vede. U jiných předmětů, kde mají školy stejnou volnost, nikdo podobné výhrady nevznáší. „Buď věříme školám a stanovujeme jen cíle, nebo jim nevěříme a chceme mít nepodkročitelné minimum. Pak ale nedává smysl trvat na něm jen u angličtiny,“ říká.

Falešné tábory a co skutečně funguje

Podle Vöröše Mušuty stojí celá debata na falešném předpokladu. Jako by se společnost dělila na ty, kdo chtějí, aby děti uměly anglicky, a na ty, kdo to nechtějí. „Ale ten druhý tábor podle mě vlastně neexistuje. Spor je v tom, jak toho docílit,“ říká. Mezinárodní výzkumy přitom neukazují jasnou souvislost mezi tím, jak brzy dítě začne cizí jazyk ve škole formálně studovat, a tím, jak dobře ho nakonec ovládne.

Co tedy skutečně pomáhá zlepšovat výuku? Podle programového ředitele EDUinu je to především systematická práce s učiteli. Zhruba tři z deseti učitelů angličtiny nemají vystudované učitelství angličtiny. Pomohla by průběžná podpora učitelů, ucelené učební materiály, důslednější zpětná vazba i prvky kariérového systému, o kterých hovoří MŠMT. Mezi ně patří třeba role uvádějícího učitele, možnost supervize nebo existence sítě, v níž mohou učitelé navzájem sdílet své zkušenosti.

Druhý cizí jazyk na 2. stupni ZŠ: co za co?

Ke zrušení povinného druhého cizího jazyka na druhém stupni přistupuje Vöröš Mušuta věcně. Podle něj jde především o politické, nikoli odborné rozhodnutí. Záleží na tom, co si jako společnost stanovíme za cíl. Obecný trend podle něj ukazuje, že praktické využití druhého cizího jazyka klesá, v zahraničí si dnes většina lidí vystačí s angličtinou spolu s použitím překladačů v mobilu. Podle něj je důležité vést otevřenou debatu o prioritách a o tom „co za co“. Pokud zůstane druhý cizí jazyk povinný, bude to na úkor jiných vzdělávacích oblastí, například matematiky, pohybu nebo dovedností, jejichž význam naopak roste.

Celý rozhovor i pohled redaktora Seznam Zpráv Josefa Mačího si poslechněte v podcastu 5:59.