Flowee: Podpořme ve školách nejslabší, vzdělání není závod

Publikujeme první část rozhovoru s Michalem Kaderkou, učitelem gymnázia Na Zatlance a spoluzakladatelem Aliance pro otevřené vzdělávání, který celý postupně vyjde na webu Flowee.cz. Autorem rozhovoru je Zdeněk Strnad.

Češi rádi chodí do školy. Ne, to není překlep ani emotivní postoj – jde čistě o pragmatický přístup. Máme totiž v rámci OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) unikátní postavení: čím jsme vzdělanější, tím více peněz vyděláváme (pozor, často to není pravidlem). Vysvětluje se tím například i to, proč je u nás například povinná maturita z matematiky, i když ji málokdo použije – firmy nechtějí příliš vzdělané lidi, v jejich ekonomických plánech hrají prim výkonní pracovníci ve výrobě bez vyšších ambicí. „I ty děti vidí, že jako kancelářský proletariát někde u kopírky se budou mít líp než jejich spolužáci z učilišť,“ říká učitel mediální výchovy Michal Kaderka a zároveň mluví o tom, že v současném systému mají děti jen málo šancí překročit sociální stín svých rodičů. „Je jen malá šance, že střední nebo vysokou školu vystuduje dítě, jehož rodiče nemají středoškolské vzdělání. Například na gymnáziích nejsou děti úplně nejchytřejší, ale jsou z rodin, kde je vysoký sociálně kulturní kapitál. Systém vzdělávání není příliš prostupný, elity produkují elity.“

Jak konkrétně ovlivní můj sociální původ školu, na kterou jdu? Mladí se přece rozhodují sami.

To není tak úplně pravda. Rozhoduje o tom často rodina. Ta vyhodnocuje váš potenciál, často vaši nejbližší stanovují, co můžete zvládnout. A vaše reálné schopnosti v tom hrají jen částečnou roli. V praxi to vypadá takto: dítě není chytré na matematiku, tak ho nestandardně podpoříme, aby to zvládlo.

Tak to ale není chyba systému, ale spíše těch rodin.
Chyba systému je v tom, že se nedokážeme postarat o lidi, kteří mají vlohy, ale nemají příležitosti. Na ty my kašleme. Celý vzdělávací systém je zaměřený na oddělování zrna od plev – místo toho, abychom se zaměřili na ty plevy, aby už nebyly plevami. My se zaměřujeme na podporu těch, co na to mají, a chceme, aby je nezdržovali ti, co na to nemají. My ale nemáme pomalejší žáky ze třídy vyštípat, protože ostatní zdržují. My je máme podpořit, aby byli co nejlepší. Vzdělání není závod.

Spousta rodičů by s Vámi nesouhlasila. To, co popisujete, je definice inkluze. 
Inkluze je velice dramatizovaný pojem. Podle závěru České školní inspekce máme dlouhodobě problém, že nevíme, jak zacházet s dětmi s poruchami chování. Nemáme problémy s těmi pomalejšími, spíš s těmi zlobivějšími.

Nebude problém také v dlouhodobé podfinancovanosti školství?
Samozřejmě. Musíme si uvědomit, že pokud chceme kvalitní vzdělání, bude nás to něco stát. Kvalitní vzdělávání je společné vzdělávání. První stupně škol jsou posledním místem společenské koheze, kde se budou potkávat řemeslníci s doktory. Po páté třídě se jejich cesty rozejdou, a proto si později nerozumí. A to vidíte i ve společnosti, kde vzniká napětí. Proto je potřebujeme vzdělávat společně.

Jak ale chcete dohromady vzdělávat rozdílné specializace?
Trendem je dávat lidem všeobecné vzdělávání co nejdéle. Když se bavíte s firmami, říkají jasně: my je odbornost doučíme, chceme ale, aby měli propodnikatelské myšlení, uměli pracovat na počítači, zvládli dobře komunikovat, aby uměli druhý jazyk. Firmy v pohraničí by rády poslaly české zaměstnance na školení třeba do Německa, ale to jde těžko, pokud mluví jen česky. To je základní předpoklad – když dítě umí jazyk, má naprosto jiné životní příležitosti.

Proč se na vzdělávání vlastně nepodílejí také průmyslové podniky?
Spousta z nich tak dává najevo, že nepotřebují všestranně vzdělané zaměstnance. Oni potřebují, aby lidé v továrnách zůstali a neposunovali se dál. Chtějí výkonové školství, chtějí, aby se děti maturity bály. Aby ani nezkoušely maturitní obory. Proto se prosadila povinná maturita z matematiky, i pro obory, kde to nikdy nebude potřeba. Tady je regulérní diskurz, že máme příliš maturantů – jako by bylo něco špatného, že máme vzdělanější lidi! Ovšem jedno ovlivňuje druhé – dokud budeme jen montovna opěrek a volantů, nikdy nebudeme mít vyšší mzdy.

Jak se dnešní děti a mladí lidé vyznají v oblasti médií? Co je to digitální detox, a proč je dobře občas odložit mobilní telefon a laptop a vzít do ruky knihu? Dokážou školy připravit mladé lidi na průlet divokou krajinou tradičních médií i jejich online verze? Dozvíte se v druhé části