Co přinesl týden 11. 10. – 17. 10. 2021
Krátce:
- Hnutí STAN by pro sebe v nové vládě chtělo získat ministerstvo vnitra a školství. Zástupci koalic se domluvili, že do 20. října připraví v expertních skupinách programové teze pro tvořící se koaliční smlouvu. „V této oblasti (školství – pozn. red.) opravdu nevidím téměř žádný problém… Myslím, že tady to bude velmi jednoduché, protože se v základních parametrech shodneme,“ řekl nově zvolený předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL a místopředseda strany Marek Výborný (irozhlas.cz). Shodují se například v tom, že v rámci revize RVP je třeba posílit kvalitu nad kvantitou, chtějí také posílit pomáhající pedagogické profese. Složení vyjednávacích týmů pro všechny oblasti včetně školství se věnovaly ceskenoviny.cz. O obsazení postu ministra školství spekuloval už tři dny po volbách web aktualne.cz, za nejvážnější adepty označil Petra Gazdíka a Marka Výborného, nejsou to ale jediná jména, která se v této souvislosti objevují. „Máme připravenou zásadní změnu vzdělávacího systému, na které pracoval nejen Petr Gazdík, ale třeba i Mikuláš Bek nebo Jiří Drahoš,“ cituje článek předsedu STAN Víta Rakušana. „Co se týče rozdělení resortů – jsme teprve na začátku. Já jsem mnohokrát řekl, že jsem na tuto roli připraven, ale není jasné, zda tento resort naší koalici připadne,“ řekl po středeční schůzce zástupců koalic Petr Gazdík.
- „Necítila jsem zlobu. Stát se může cokoli. Ale snažili jsme se, aby se to pořádně vyšetřilo. Ne proto, že bychom chtěli někoho trestat, ale aby se to neopakovalo,“ říká v rozhovoru s Lucií Fialovou (eduzin.cz) Iveta Coufalíková z Luhačovic, kterou potkala noční můra každého rodiče: osmnáctiletý syn Lukáš se utopil během hodiny tělocviku. Žena, která dnes pomáhá dalším rodičům, kterým zemřelo dítě, radí školám, aby s rodiči komunikovaly a daly najevo účast, čehož se jí samotné nedostalo. Svou zkušenost se smrtí žáka na školní akci popisuje v textu pro Eduzín i školní psycholožka Kateřina Fořtová: „Počkala jsem na pana ředitele a šli jsme společně do rodiny – to už bylo jasné, že dívka úraz nepřežila. V takové chvíli je nezbytné, aby šli dva. Jeden sděluje informace, druhý je emoční podporou.“ Školy by podle ní měly v takové situaci „ošetřit“ také děti a učitele. Oba texty reagují na 6. díl seriálu Ochránce nazvaný Veřejný nepřítel, který vypráví příběh učitelky, jíž se utopil žák. Učitelská platforma spolu s Českou televizí i k tomuto dílu připravila odbornou debatu.
- Ministerstvo zdravotnictví ustoupilo od dalšího plošného testování na školách, epidemiology toto rozhodnutí překvapilo. „Padlo rozhodnutí, že z pohledu epidemiologického není pro další testování ve školách důvod,“ uvedl v úterý dopoledne mluvčí rezortu Daniel Köppl (irozhlas.cz). Josef Mačí a Petr Švihel to v textu na SeznamZpravy.cz označili za názorový veletoč a upozornili, že počet nově diagnostikovaných případů v některých regionech překročil hranici, kterou hlavní hygienička Svrčinová v září označila za „varovnou pro eskalaci epidemie“. Rozhodnutím jsou zaskočeni členové skupiny Meses i opozice. „Ministerstvu školství se nepodařilo dokoupit antigenní testy. (…) Ministerstvo zdravotnictví by muselo dodavateli prodloužit povolení pro uvedení testů na trh. To se ale nestalo,“ píše se v článku. Už na konci září tedy zřejmě ministr zdravotnictví s dalším testováním nepočítal. V karanténě jsou tisíce dětí, nejvíce – 4112 (tedy 176 tříd) – jich ve čtvrtek bylo v Moravskoslezském kraji (SeznamZpravy.cz). Část ředitelů škol chce jednat o tom, aby plošné testování proběhlo. V Praze jsou v karanténě tři tisíce žáků (denik.cz). Nový klastr zaznamenali hygienici i po divadelním představení, na kterém herci vyzvali děti, aby si sundali roušky (SeznamZpravy.cz). „Ne že bychom měli z testování radost, ale představuje pro nás informace. Nyní řešíme, s čím za ministerstvem školství půjdeme,“ řekl šéf Asociace základních škol Luboš Zajíc (idnes.cz). Epidemiolog Petr Smejkal navrhuje testování ve školách v okresech, kde za týden přibylo více než 100 nových případů na 100 tisíc obyvatel. Situace je podle něj jiná než vloni, nevíme ale, nakolik je populace chráněná (lidovky.cz). Od začátku školního roku bylo ve školách zjištěno asi 2420 žáků pozitivních na covid-19. Do karantény muselo podle Svrčinové zatím tisíc dětí, uzavřeny byly čtyři školy (novinky.cz). Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák, kde měli za poslední týden 117 nemocných na 100 tisíc obyvatel, vidí jako jediné řešení proočkování, a to včetně školáků (novinky.cz).
- Nejvyšší soud zamítl dovolání autora komentáře pod fotografií prvňáků teplické základní školy, v žádném případě jej podle něj nelze považovat za černý humor. „Takovéto výroky jsou v demokratickém právním státě založeném na úctě k ústavně zaručeným právům občana a člověka neakceptovatelné a je nutné na ně reagovat trestním postihem,“ stojí v rozhodnutí (irozhlas.cz). Vítězslav Kroupa dostal za své příspěvky a komentáře 16 měsíců vězení s podmínečným odkladem na tři roky (aktualne.cz).
- Během lockdownu se řada studentů zapojila do doučování, na některých fakultách se stalo doučování součástí praxe budoucích učitelů. Do projektu Fakulty doučují se nakonec zapojilo všech devět pedagogických fakult v zemi a také řada dalších škol, včetně Fakulty elektrotechnické ČVUT nebo Matematicko-fyzikální fakulty UK, celkem 23 subjektů. „Překvapil nás zájem studentů nepedagogických fakult, byl vlastně dvakrát takový než u budoucích učitelů,“ říká Tereza Škachová, koordinátorka z Národního pedagogického institutu, v článku Kateřiny Lánské (aktualne.cz) a shrnuje dosavadní zkušenosti s propojováním vysokých škol se základními školami, které doučování potřebují.
Výrok týdne: „Participativním procesem se podařilo připravit strategii vzdělávací politiky s desetiletým horizontem. Za to si odcházející ministr Robert Plaga zaslouží velký dík, protože strategie je skutečně konsenzuálně přijímaná drtivou většinou odborné veřejnosti. Má prosba na nového ministra je, aby ji neměnil ani nerušil, ale hlavně, aby ji implementoval. Psát kvalitní dokumenty do šuplíku, to je disciplína, kterou Česká republika bohužel umí dobře,“ řekl programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký v rozhovoru pro Radio 1.
V souvislostech:
- „Učiteli se nedaří dosáhnout změny, protože nepracuje s příčinou, ale s následkem. Příčinou je situace mimo školu,“ říká Martina Zikmundová
Nízkoprahové sociální služby se k řadě dětí, které by potřebovaly pomoc, nedostanou. Nemají kde se s nimi setkat, aby je mohly identifikovat a oslovit. „Jsou ve škole a doma a nikde mezi tím. Na druhé straně mají učitelé často signály, že se s dítětem něco děje, ale nevědí, co je v nepořádku a jak s tím pracovat,“ říká Martina Zikmundová, předsedkyně České asociace streetwork. Nízkoprahové služby by podle ní mohly podpořit školy v práci s dětmi se sociálním znevýhodněním, ty by jim zase mohly otevřít cestu k ohroženým dětem. Zatím se jim ale moc nedaří školy oslovit.
Není to tak dlouho, co jste pořádali každoroční Týden nízkoprahových klubů. Letos na téma Škola, jak ji neznáme!? Jak jde dohromady škola a nízkoprahový klub?
Učitel děti vidí ve škole denně. Žádný jiný profesionál tak často dítě nevidí. Pokud je tomu otevřený, má o dítěti strašně moc informací. Kromě výukového procesu s nimi ale dál nijak nenakládá. Možná ještě jako jeho třídní, jinak na to ale nemá kapacitu ani čas. Přitom když se problém podchytí včas, lépe se řeší. A čím větší problém, tím víc peněz i úsilí jeho řešení stojí a někdy ani to nestačí. Máme to tak v české kotlině bohužel v mnoha oblastech, že řešíme potíže až v této fázi. Nevěnujeme se prevenci, prostředí není nastaveno tak, abychom velkým problémům dokázali předcházet.
V čem konkrétně mohou škola a sociální služba spolupracovat?
Sociální pracovník má možnost začít z jiného konce než učitel ve škole. Ve škole se často sahá k represi – když dítě nebude chodit do školy, bude vyloučeno, když nebude připravené, dostane pětku. Problém je ale produktem nějaké situace, vzniká v kontextu konkrétní lokality nebo rodiny. Pokud chceme dosáhnout změny, musíme pracovat s příčinou. To, co se děje ve škole, to je následek. Učitel se dostává do situace, kdy se mu nedaří dosáhnout změny právě proto, že pracuje s následkem.
Je na to, aby dokázal identifikovat tento typ problémů, učitel připravený?
Obecně platí, že školy mají málo kapacity, odbornosti i času. Učitelé nejsou vzdělaní v sociální práci, mají své penzum povinností, kterým se musejí věnovat. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby byl ve škole nějaký case manažer, který by uměl zapojit zdroje uvnitř i vně školy. Může to být školní psycholog. Ten má ale i jiné zakázky a na škole je třeba jen na dvě hodiny týdně. Je tu také školní poradenské zařízení. Z pohledu prevence by bylo ideální, aby na školách působil sociální pedagog, který by pracoval s učiteli i třídami a věděl by, kdy je potřeba další odborná pomoc a kde o ni požádat.
Říkají si školy o pomoc?
Zatím velmi málo, spíše je to tak, že se sociální pracovníci dobývají do školy a tam jim říkají, že jejich děti nic nepotřebují, že jsou v pohodě.
Co to znamená, že se do škol dobývají?
Zkoušíme školy oslovit různým způsobem, přes třídní učitele, metodiky prevence, ředitele škol. V jednom případě bylo dokonce nejschůdnější cestou oslovit zřizovatele. Docela tomu pomohl covid, kdy se ukázalo, že na některé děti školy nedosáhnou. Sociální služby jsou flexibilní, začaly děti kontaktovat, shánět techniku, pomáhat s doučováním, zprostředkovávaly kontakt mezi školou a rodinou. V řadě škol to pojali tak, že si jen řekli o sto notebooků, ale někde se spolupráci navázat podařilo. Dobrá praxe ale fungovala už před pandemií. Několik našich zařízení začalo se školami spolupracovat formou preventivních programů. Mohly díky nim navázat děti na svá nízkoprahová zařízení nebo sociálně aktivizační službu. Některé spustily terénní program přímo ve škole. Školy už se naučily přizvat si pomoc, když chtějí řešit prevenci šikany nebo užívání návykových látek. Bylo by fajn, kdyby se to naučily také v individuálních případech.
Myslím, že když se řekne sociální pracovník, řada lidí včetně učitelů si vybaví spíš OSPOD než například nízkoprahový klub.
Nízkoprahové sociální služby, o kterých mluvím, jsou preventivní. Než je potřeba dítě umístit do péče OSPODu, je spousta dalších možností. Mezi ně patří sociální služby, které jsou financované státem, ale nepatří pod žádný úřad. Jsou v terénu blízko dětem. Nízkoprahové znamená, že pro vstup do této služby není potřeba žádné doporučení, službu je možné využít anonymně. Nízkoprahové jsou také v čase nebo v jazyce, který používají a který by měl být přístupný pro cílovou skupinu dětí a dospívajících. Ti mohou přijít sami a nepotřebují k tomu souhlas rodičů. Třeba i to by měli vědět učitelé. Vnímám to tak, že potřeba sociálních služeb a školy je vzájemná.
V čem spočívá vzájemná pomoc?
Sociální služba na řadu těchto dětí nedosáhne, jsou ve škole a doma a nikde mezi tím. Na druhé straně mají učitelé často signály, že se s dítětem něco děje, ale nevědí, co je v nepořádku a jak s tím pracovat. Takových dětí, které by z toho mohly mít prospěch, je spousta a nemusí to být jen ty zlobivé, hlučné a neprospívající. Pomoc nad rámec toho, co může udělat učitel, mohou potřebovat i děti z druhé části spektra. Ty, které jsou spíš tiché – mohou trpět úzkostmi, mohou tam být nenápadné počátky poruch příjmů potravy. Zároveň spousta věcí, které si děti nosí na konzultaci do nízkoprahových klubů, se školou souvisí. Řeší se školní neúspěch nebo vztahy mezi vrstevníky ve třídě.
Co tedy učitel může udělat, pokud se potřebuje poradit, jak má pracovat s konkrétním žákem?
Zjistit, jaké služby v okolí se orientují na děti a dospívající, a ptát se, jaké mají v tomto konkrétním případě možnosti. Ne vždy pomůže sociální pracovník, ale může nasměrovat například na terapeuta. Sociální pracovník by měl patřit do sítě, kterou má učitel k dispozici.
Najde takovou pomoc ve všech regionech?
Nízkoprahů je asi 250 a jsou po celé České republice. Může zkusit kontaktovat ten nejbližší. Některé provozují i terénní programy a vyjíždějí do okolí.
Výběr z Edukalendáře:
- 21. 11. → online → konference: Tenká hranice mezi vzděláváním a sociální oblastí
- 27. 11. → online → konference: Podpůrná síť aktérů ve vzdělávání v Plzeňském kraji
