Tisková zpráva: Hůře jsou na tom už jen Slováci – vysokoškoláci na začátku kariéry mají vyšší nezaměstnanost než středoškoláci, ukazují data OECD

Praha, 18. září – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala svou každoroční zprávu a indikátory stavu vzdělávání a pracovního trhu v členských zemích. Data potvrdila dlouhodobou podfinancovanost českého školství nebo nízký vývoj učitelských platů během jejich kariéry. Důležitým zjištěním a vizitkou české ekonomiky je rovněž zhodnocení přechodu ze vzdělávání na pracovní trh. Zaměstnanost mladých Čechů na začátku jejich kariéry je vyšší u absolventů středoškolských oborů než vysokoškoláků. Vyšší výhodu mezi zeměmi OECD mají středoškoláci oproti vysokoškolákům už jen na Slovensku.

OECD se pravidelně věnuje výstupům vzdělávacích institucí, struktuře absolventů a hodnotě jejich vzdělání na trhu práce. Ve svých závěrech pro Českou republiku upozornila, že výdaje na vzdělávání jako procento hrubého domácího produktu (HDP) jsou nízké, stejně jako platy učitelů. Mezi lety 2010 a 2016 (data z následujících let nejsou zahrnuta) většina zemí OECD zaznamenala pokles veřejných výdajů na veřejné vzdělávání v poměru vůči HDP. Zatímco běžně se snížení týkalo zejména výdajů od mateřských po střední školy a méně vysokého školství, u nás byl trend opačný.

Veřejné výdaje na vzdělávací instituce jako podíl HDP klesly za 6 let o 22,8 % na vysokoškolské úrovni a o 6,4 % na úrovni mateřského, základního, středního a post-sekundárního neterciárního vzdělávání. Celkové výdaje na veřejné vzdělávání tak včetně vysokých škol činily 3,5 % HDP, což je hluboko pod průměrnými pěti procenty zemí OECD. Důležitým ukazatelem ve výdajích je pak celkový roční výdaj na hlavu jednoho žáka nebo studenta. Největší propast byla ve vysokém školství, kde výdaje na studenta činily 7 612 amerických dolarů, přičemž průměr mezi zeměmi OECD je 10 502 dolarů.

Navyšování učitelských platů tak lze chápat jako dorovnávání nejen předchozí stagnace finančního ohodnocení, ale rovněž následování růstů platů v dalších profesích, které vyžadují vysokoškolsky vzdělané pracovníky. Přestože se tedy v absolutních číslech rozpočet školství meziročně zvyšuje, vůči HDP – růstu ekonomiky – strádá.

Srovnání OECD ukazuje, že roční plat kvalifikovaného učitele po 15 letech zkušeností se rovná 24 359 dolarům, zatímco členské země své učitele odměňují v průměru 47 675 dolary. Nadto, zásluhové zvyšování učitelských platů během jejich kariéry je omezené a pomalé. Data ukazují, že pro učitele 2. stupně základních škol je rozdíl mezi nástupním platem a nejvyšším možným pouze 32 % – od 21 854 dolarů na 28 851 dolarů. Navíc tento pokrok vyžaduje 32 let praxe, kdežto průměrem zemí OECD je o sedm let méně.

OECD se dále věnovala zaměstnanosti dle dosaženého vzdělání. V Česku představuje VŠ vzdělání relativně nízkou výhodu. Celková zaměstnanost vysokoškoláků je jen o 4 procentní body vyšší oproti středoškolákům. Průměrem zemí OECD je přitom 9 p. b. Pro mladé mezi 25 a 34 lety je z hlediska okamžité zaměstnanosti dokonce výhodnější jen středoškolské vzdělání, oproti svým vrstevníkům-vysokoškolákům mají o 2 p. b. vyšší zaměstnanost. Podle OECD se tak středoškolákům oproti vysokoškolákům na začátku jejich kariéry daří lépe už jen na Slovensku (4 p. b.).

Alarmující jsou rovněž rozdíly v zaměstnanosti vysokoškoláků podle věkové skupiny. Vysokoškolsky vzdělaní Češi ve věku 45 až 54 let mají o 18 p. b. vyšší zaměstnanost než ti ve věku 25 až 34 let. To může ukazovat, že je na pracovním trhu méně příležitostí pro VŠ absolventy bez větších zkušeností.

Celková zaměstnanost je ovšem v ČR naopak jedna z nejvyšších v EU, tím pádem se bavíme o relativně malých rozdílech mezi nezaměstnanými s různou úrovní vzdělání.

Bohumil Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Fakt, že česká, ale i slovenská ekonomika vytváří relativně vyšší podíl pracovních příležitostí pro absolventy se střední kvalifikací, je dalším signálem zaostalé ekonomické struktury. V rozvinutých ekonomikách, kde tvoří vyšší podíl práce s vyšší přidanou hodnotou, je situace opačná. S postupujícími vlnami automatizace v dlouhodobém horizontu a s vlivem globálního ekonomického propadu v tom krátkodobém patří Česká republika mezi nejzranitelnější země. A vláda místo skutečně promyšlené vzdělávací strategie a skutečných investic do nejdůležitější oblasti rozvoje horko těžko dohání deficit učitelských platů. Rozhodující většina odpovědných zjevně stále odmítá pochopit závažnost problému.“