Výluka: Nejvíce se toho člověk naučí a dozví, když je hozen tak říkajíc “do vody”

Přinášíme rozhovory se zástupci projektů oceněných v letošním ročníku ceny Eduína. První místo v kategorii Cena veřejnosti získal projekt Výluka. Výluka je spolek, jehož cílem je zprostředkovávat praxi ve školství převážně studentům nepedagogických oborů. V rozhovoru odpovídá Dominik Vachuda, hlavní koordinátor a student historie na FF UK a Aneta Kolesáriková, studentka bankovnictví na VŠE, která je zodpovědná za finance Výluky.

Jaký je váš názor na podobu přípravy učitelů v České republice? A co si myslíte o zákonu o pedagogických pracovnících, který říká, že až na výjimky ve školách nesmí pracovat nikdo bez učitelské kvalifikace?

Dominik Vachuda: Každý systém, tak jako vše lidské a i jako člověk sám, má své klady i své zápory. České školství a Výluku nevyjímaje. A proto bychom neradi byli vnímáni jako nějaká opozice vůči současnému pedagogickému vzdělávání, ale spíše jako určitý “doplněk” k této oblasti přípravy budoucích učitelů. Rádi bychom dali možnost vyjet s Výlukou všem těm, kteří chovají různé předsudky vůči školství a učitelskému řemeslu, ale i těm, kteří třeba už studují na učitele, ale ztrácejí elán, či těm, kteří nevědí, jestli by se měli stát pedagogy, i těm, kteří už to vědí, ale nejsou si svým rozhodnutím ještě jisti. Pro ty všechny a i pro další je tu Výluka.

Kdy jste začali s Výlukou a proč? Umíte pojmenovat a časově zařadit impuls, který vás vedl k úvaze, že na ní začnete pracovat?

Aneta Kolesáriková: Nápad vzešel od zakladatelek Jany Fryzelkové a Sandry Feyglové, které se ve Velké Británii setkaly s projektem Teach First, který má za cíl vysílat čerstvé absolventy do sociálně vyloučených lokalit na pedagogickou praxi. To je inspirovalo a začala tak vznikat myšlenka na spolek s podobným zaměřením, tj. s vysíláním vysokoškolských studentů na základní školy, kde by si mohli vyzkoušet učit (tzv. výluky). Motivy ostatních členů týmu byly různé, ale vesměs jsme všichni znali Janu a Sandru ze Studentského Majálesu a zároveň jsme si také chtěli vyzkoušet učit nebo se více věnovat práci s mladými lidmi.

Co jste chtěli vaším projektem změnit?

A.: Výluka nemá nějaké mesiášské cíle. Jak už bylo řečeno, rádi bychom dali studentům nepedagogických oborů možnost si vyzkoušet a zažít, jaké to je být týden na základní škole v pozici učitele. Pokud ale někoho týdenní praxe s Výlukou na ZŠ přivede k pedagogice, pokud alespoň pár nadšených lidí, kteří rádi pracují s lidmi i na sobě, se stanou učiteli, budeme to považovat za úspěch.

Čeho jste chtěli s Výlukou docílit?

A.: V prvé řadě jsme si chtěli sami vyzkoušet učení. Dlouhodobým cílem je dostat do škol motivované učitele tedy lidi, kteří si třeba při rozhodování o vysokoškolském studiu zvolili jiný obor, ale postupně zjišťují, že je to táhne k učení.

Jak to vlastně konkrétně probíhá, co to Výluka je? Ozve se vám student, že se chce zapojit, co se děje pak? Co konkrétně pak student ve škole dělá?

D.: Čas Výluky se orientuje podle času školního roku. Tedy zájemce, který nám zaslal nezávaznou přihlášku, je nejdříve na začátku semestru/pololetí pozván na seznamovací schůzku, kde se dozví společně s ostatními, co konkrétně znamená vyjet někam s Výlukou. Na to navazuje víkendové setkání, kde se jednotliví zájemci seznámí mezi sebou, se skupinou, se kterou prožijí týden na škole, a optimálně i sami se sebou, se svou motivací, klady i zápory své osobnosti. Následují pak náslechy na spřátelené škole, aby si účastníci začali všímat dynamiky třídy i různých výukových metod. Dále je pak snaha zprostředkovat zájemcům pedagogicko-psychologické základy formou četby doporučené literatury (případně mohou účastníci sami přijít s vlastními návrhy na tituly), prezentace ostatním v týmu výsledků svého samostudia a případně společnými večery nad nějakým tématem s odborníky. Po soukromém sezení s psychologem, s naším známým, u kterého se účastníci mohou svěřit se svými obavami i zkušenostmi, tým vyjíždí na týden na výluku na základní školu. Zde účastníci nejen stráví nějaký čas na násleších, ale také si vyzkouší asistenci a i samotnou pedagogickou praxi. Máme však tu zkušenost, že takovéto plány jsou sice pěkné, ale mohou se změnit kvůli nutnosti rychle reagovat na aktuální potřeby. Proto např. na ZŠ Poběžovice, kde jsme byli na pilotním výjezdu minulý školní rok, jsme pondělí skutečně prožili ve třídách na násleších, ale již v úterý bylo potřeba suplovat za některé učitele, kteří uvízli v koloně. Například já osobně jsem učil regulérně všechny hodiny dějepisu od úterý do pátku kvůli vytíženosti tamějšího dějepisáře.

V čem spočívá inovace, kterou přinášíte do světa vzdělávání?

A.: Zejména je to vůbec možnost si vyzkoušet učitelskou praxi před tím, než si zájemce podá přihlášku na pedagogickou fakultu či se zapíše do pedagogického minima. Obecně platí, že nejvíce se toho člověk naučí a dozví, když je hozen tak říkajíc “do vody”.

Můžete na konkrétním případě popsat, co konkrétně se studenti během Výluky naučí?

D.: To je samozřejmě velmi individuální, ale můžeme říci, že je to dobrá zkušenost pro každého, kdo někdy jen trochu uvažoval o pedagogickém působení. Upřímně řečeno, vážně jsem před maturitou přemýšlel o tom, že bych studoval na PedF UK, ale nakonec kvůli svým předsudkům a stereotypním představám jsem dal přednost studiu historie na FF UK. V průběhu studia jsem však čím dál tím více přicházel do kontaktu s mládeží, jednak díky táboru diagnostického ústavu, ale také díky organizování akcí pro farní mládež v Kobylisích a díky spolupráci s řeholní kongregací salesiánů, která se věnuje mladým lidem. Možnost zapojit se do vedení Výluky a zároveň šanci učit týden v Poběžovicích jsem uvítal, protože jsem to vnímal jako možnost se definitivně rozhodnout, jestli se budu věnovat pedagogické dráze. Výluka mě v mnohém obohatila, ať už ve vztahu k sobě samému nebo i k ostatním lidem, neustále mě učí přistupovat k sobě i k ostatním s trpělivostí a s mírností, dala a dává mi šanci prohlubovat ty schopnosti a vlastnosti, které mám, a nakonec mi pomohla se rozhodnout, i co se týče mé budoucnosti. Tak jsem asi nakonec definitivně rozhodl, že bych se chtěl věnovat mládeži naplno.

Co se děje se studenty poté, co dokončí Výluku? Jdou na pedagogickou fakultu nebo už nechtějí jít nikdy učit?

A.: Pro navrátilce z výluky připravujeme manuál, jak se vyznat v džungli zákonů, paragrafů a možností českého školství, aby se případně mohli zapsat na nějakou pedagogickou fakultu či udělat si nástavbu na svůj obor v rámci pedagogického minima. Kam ale ve skutečnosti dále zamíří první účastníci výluky, to zatím nevíme. Rozhodně jim chceme nabídnout možnost zapojit se do dění ve Výluce. Dále pak jednáme např. s některými organizacemi, kam by „výlukáři“ mohli dále pokračovat jako lektoři nebo asistenti. Nicméně však doufáme, že jim tato zkušenost pomůže v jejich osobnostním růstu. Že poznají díky Výluce více či méně sebe samé, že zjistí, kde leží jejich přednosti a kde se nacházejí jejich slabosti, že poznají alespoň trochu, co zažívají skuteční učitelé s úvazkem. A pokud některý z účastníků zjistí, že nechce učit, nevnímáme to jako negativum. Vždyť zjistil o sobě velmi důležitou věc a každý člověk není určen k tomu stát se pedagogem.

Jaké jsou reakce učitelů na to, že jim najednou do třídy přibude student na Výluce?

D.: Zatím jsme měli pozitivní reakce. I z toho důvodu, že při přípravě výjezdů konzultujeme s jednotlivými řediteli škol, kteří učitelé by byli přístupni si pustit někoho cizího do výuky.

Kdo je typickým zájemcem o Výluku?

A.: Zatím se nám ozývají především studenti či absolventi vysokých škol, zejména z Prahy. Co se týče jejich zkušeností s prací s mládeží, je to různé. Přihlásili se nám např. jak skautští vedoucí, tak i lidé, kteří žádný oddíl nebo mládežnické aktivity nevedli. Všechny je však spojuje ochota se pustit do něčeho nového a zkusit učit. Ve výsledku tak, aniž by o tom věděli, odrážejí vnitřní různorodost výlukového koordinačního týmu.

Získali jste nějaké reakce přímo od studentů, učitelů, veřejnosti? Co jste se z nich dozvěděli?

D.: Velkou vzpruhou v našem počínání je nám nejen podpora některých našich vysokoškolských profesorů, ale také těch, kteří pro nás hlasovali v soutěži o nejinovativnější vzdělávací projekty Eduína 2016. A vždy potěší, když se nám ozve některý z ředitelů ZŠ, že by měl zájem o spolupráci.

Co považujete za přínos projektu? Co z vašich původních představ se podařilo uskutečnit?

A.: Jak už jsme jednou říkali, tak vnímáme hlavní přínos celého projektu v nabídnutí studentům nepedagogických oborů zkusit si (nejen) učit. A jsme rádi, že se nám zatím daří proměna spolku z původního “hurá nápadu” v reálný a vcelku funkční projekt, kterému píší ředitelé, školy se nechávají oslovovat, přihlašují se zájemci. Aktuálně připravujeme dva první týmy na výluky. Těšíme se na zpětnou vazbu po jejich návratu, jinými slovy, jsme stále na cestě a hledáme tu nejlepší možnou pro další.

Co se zatím nepodařilo naplnit?

D.: Zatím se potýkáme především s tím, že je nás na vedení a organizaci celého projektu málo. To se tak samozřejmě nepříjemně promítá do celé naší práce. To alespoň já osobně vnímám jako dosud hlavní nesplněný úkol. Učíme se ale každým dnem a jsme v tom zajedno, že musíme, co nejdříve na tento problém adekvátně a kvalitně reagovat.

Co plánujete pro příští rok? Jak budete Výluku dále rozvíjet?

A.: Plánujeme a doufáme, že se nám podaří naplno rozjet Výluku takovým způsobem, že se z projektu stane dlouhodobě funkční a stabilní záležitost. Dalších nápadů je spousta, chceme se zaměřit na maturanty středních školy, aby měli možnost zkusit si roli učitele ještě před závazným zápisem na vysokou školu. Chceme se zaměřit na více základních škol v sociálně vyloučených lokalitách. Pro to všechno ale potřebujeme v prvé řadě funkční tým a také peníze na náklady spojené s vlastními výlukami. Na probíhající zimní a následný letní semestr jsme dostali finance od Nadace Karla Janečka, teď už jen zbývá se s tím vším poprat a skloubit s našimi osobními i studijními životy.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz