Zkušenost Zprostředkovaného učení v praxi – proces ROZHODOVÁNÍ

Publikujeme další z textů lektorky a pedagožky Petry Dočkalové, která se věnuje nástrojům Zprostředkovaného učení podle Metody Reuvena Feuersteina. Přečtěte si i její další texty, které můžou přinést zajímavé podněty do výuky.

Jak dětem zprostředkovat proces rozhodování? Zkušenost s rozhodováním?

Možná to znáte, jdete si koupit nanuk a nemůžete si vybrat. Když si vyberete vy, tak si těžko vybírá vaše dítě. Pak si vybere. Po rozdělání nanuku, slyšíte brekot a vidíte vztekání dítěte, protože  si nevybral dobře. Říká, že ho nechce. Je to velmi nepříjemná situace, která často končí tím, že příště už tedy žádný nanuk.  (děkuji nejmenované mamince, která mi toto vyprávěla a navedla na to, jak tedy předcházet tyto situace, jak se na ně připravit, vymyslet, abychom se poučili z chyb, nemuseli opakovat tyto situace a podpořit proces rozhodování)

V rámci Instrumentů R. Feuersteina – Feuersteinovo instrumentální obohacení, je opět instrument, který je zaměřen na proces ROZHODOVÁNÍ.  Pomocí tohoto instrumentu má člověk získat zkušenost s rozhodováním, uvědomit si tento proces, přemýšlet nad tím, co jemu osobně může ulehčit rozhodování a výběr. Také pracovat na tom, jak přijímat rozhodnutí i se zodpovědností.  Toto vše získá zejména společným sdílením (zároveň ponecháním jedinečnosti každého z nás), debatou.

Žijeme v době, kdy máme mnoho cest a možností, což způsobuje, že je někdy velmi těžké se rozhodnout. Vybíráme z portálů, kde si objednáme nábytek, také se rozhodujeme.  To, co je pro někoho lehké rozhodnutí či rozhodování, může být pro druhého velmi obtížné. Je potřeba o tom přemýšlet. Pozitivní je, že máme vždy možnost volby (někdy o tom ani nevíme, což je potřeba si také uvědomit).

Promýšlela jsem, jak tedy umožnit a propojit učení – téma, jeho obsah propojit s procesem rozhodování. Uvědomila jsem si opět i rizika a argumenty typu „Přece si děti nebudou rozhodovat a vybírat, co budou dělat? V životě si taky nevybíráme, ať si zvyknou. To my jsme si nemohli vybírat, a taky jsme to přežili a podívejte, kde jsme teď.“

Ptám se: „Jak se tedy potom naučí rozhodovat?

Možná by bylo vhodné se zamyslet, jak propojit učení se zprostředkováním zkušenosti s rozhodováním. Co způsobuje, pokud se nemohu rozhodovat. Svět se vyvíjí a následující generace by tuto možnost měla mít. Cílem není hodnotit, zda je dobré se rozhodovat nebo ne, cílem je, uvědomit si proces rozhodování a jak souvisí se zodpovědností.

Samozřejmě, je opět na nás, kteří pracujeme s dětmi, abychom měli promyšlený cíl, vhodnou situaci, podnět. Pokud budou mít tuto možnost, možná nebudou tolik vzdorovat, nebude tlak. Většina lidí si chce rozhodovat aspoň o dílčích věcech (kam na dovolenou, co k jídlu). Někteří se nenaučí rozhodovat po celý život, a to je velká škoda.

Nastala tedy spolupráce, společné učení – téma: Česká republika, památky UNESCO, kraje + proces rozhodování. Nejprve jsme rozebírali toto slovo, pojem. Děti zmiňovaly, že slyší hod, rozhod. Něco mají hodit, rozhodit. Také zmiňovaly tento pojem ve větě – „No, to je teda rozhodnutí. Je to Tvoje rozhodnutí. Rozhodli jsme se pro cestu vlakem. Rozhodni se rychle.  Nevím, jak se mám rozhodnout. Je to těžké rozhodnutí. No takhle rozhodně ne.“ Další zmiňovaly, že při hře mikádo se nejprve rozhodí mikádo a rozhodne se, kdo bude hrát a jaká budou pravidla. Takže jsme narazili na dva pojmy – rozhodnutí, rozhození. Poté zmiňovaly slova příbuzná: rozhodčí, rozhodnutí, rozhodnout, rozhodovat.

Abychom si tedy přesně definovali slovo rozhodování – našli jsme si ve slovníku slovo HODIT SE – ze 14.st. vhodný, příhodný, shodný, dohoda, dohodnout se, rozhodnout se, výhoda, pohoda, nehoda (Rejzek, J., 2017, Český etymologický slovník).

Děti říkaly i své zkušenosti s rozhodováním, že mají občas i obavu a strach, že se rozhodnou špatně. Další jim modelovaly a popisovaly, co jim pomáhá „Minule jsem se nemohl rozhodnout, jakou si vybrat tašku, tak jsem se rozhodl podle počtu kapes.“

Další zmiňoval, že mu hodně pomáhá, pokud má obavu a po rozhodnutí si říká, zda se rozhodl správně, že si řekne, že v té situaci se rozhodl, jak nejlépe to šlo. Pokud by měl pocit, že je to špatné rozhodnutí, tak se z toho poučí. Při příštím rozhodování už bude mít zkušenost a poučí se ze situace minulé.

Poté jsme popisovali situace, kde se rozhodujeme a třeba i podle čeho. Děti říkaly: „Když si kupuju mobil. Podle značky, někdo podle peněz. Jiný, podle toho, jaký mobil má kamarád.“ Také bylo rozhodování při výběru bot. Někdo se rozhoduje podle barvy, někdo podle značky, jiný podle materiálu. Probrali jsme i to, kdy je třeba výhodné při výběru bot se rozhodovat podle barvy, materiálu. Další vymyslel: „Při nákupu jídla se rozhoduju podle toho, na co mám chuť, mamka podle ceny.“ Takže při rozhodování hraje roli spousta věcí, okolností, zkušeností. Došli jsme k tomu, že je dobré, pokud víme, na základě čeho, se budeme rozhodovat (to některým usnadnilo proces rozhodování). Vyhledali jsme znovu pojem rozhodování, ale pomocí vyhledavače na počítači. Objevily se nám pojmy:  rozhodnutí soudu, bylo vydáno rozhodnutí. Každý máme s tímto slovem opět jinou zkušenost a cílem je, se obohatit navzájem.

Poté nastalo využití rozhodování při učení v praxi. Výběr ze 2 možností. Cíl: rozhodnout se, přijmout rozhodnutí i zodpovědnost. Drželi jsme se tématu – Česká republika – kraje, města, památky UNESCO. Cíl: uvědomit si rozložení krajů, památek UNESCO, samostatně vyhledávat informace.

Možnost výběru byl:

  1. Vytvoř, nakresli mapu plošně – 2D, zaznamenej památky UNESCO
  2. Vytvoř mapu s využitím prostoru 3D-Jak? To si každý už promyslí.

Vše bylo napsáno na tabuli, a pokud si děti vybraly, zapsaly si to na tabuli – památky UNESCO (knihy, technologie, zeptat se…) cílem a smyslem. Možná nejdůležitější je to, aby si samy děti řekly, co je smyslem tohoto učení, aby věděly, proč se mají rozhodovat, proč se mají věnovat tématu. Děti pojmenovávaly, že se mohou naučit rozhodovat, orientovat se na mapě, vyhledávat, pracovat samostatně, dozvědět se, kde jsou památky UNESCO a kolik jich je. Poté měly tedy možnost si vybrat, rozhodnout se. Někdo se rozhodl rychle a začal pracovat, někdo si vzal čas na promyšlenou, někdo přišel ještě zjistit více informací, které pro něj byly důležité při rozhodování (například: kolik na to máme času, mohu se chodit ptát, když nebudu vědět, co, když to nestihnu…). Rozhodli se všichni (což nemusí být vždy).

Po dokončení této samostatné práce následovala důležitá debata, otázka zněla, jaké zkušenosti jsme získali? Děti zmiňovaly: „Uvědomil jsme si, kolik je krajů, trochu jsem si zlepšila orientaci – města, kde leží, nemohla jsem se rozhodnout, až když jsem viděla kamarádku, že se rozhodla pro 2D mapu, tak mi to pomohlo, bavilo mne rozhodovat, protože jsem si mohl vybrat a chtěl jsem 3D.“ Cílem této debaty bylo zprostředkovat zkušenost s rozhodováním, uvědomit si, jak já osobně se rozhoduji, co k tomu potřebuji a jak mi mohou pomoci zkušenosti ostatních.

Příště budeme získávat zkušenost – rozhodování, když máme více možností, větší výběr. Opět není možné říct, zda to bude lehčí, nebo obtížnější. Každý to máme jinak.

Vnímám, že proces rozhodování není jednoduchý. Proto je toto jedna z možností, jak můžeme získat zkušenost s tímto procesem, uvědomit si ji a pracovat na sobě.

A citát, který mne u tohoto společného učení Česká republika + rozhodování napadl je:

„Vše pro co jsme se rozhodli, může být dalším rozhodnutím změněno.“

Thomas Anthony Harris

Zde uvádím literaturu, která mne inspirovala:

Medina, J. (2012). Pravidla mozku.

Siegel, D. J., Bryson, T. P. (2015). Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz