Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Podívejte se na přednášku Boba Kartouse: Život v matrixu aneb Rozhodujeme o svém vzdělávání skutečně sami?
Průmysl od svého počátku ovlivňuje vzdělávání. Už během první průmyslové revoluce, se vznikem prvních velkých továren vznikla potřeba naučit dostatečný počet lidí v takových továrnách pracovat. To obnášelo jednak určité penzum znalostí a dovedností, kterým dnes říkáme základní gramotnosti (matematická, čtenářská), ale také disciplínu: továrna je sama o sobě strojem, kde ideálem je funkčnost blížící se platnosti a spolehlivosti zákonů mechaniky. Principy jsou podobné jako v armádě. Obojí ovlivnilo podobu veřejného školství a zcela konkrétní stopy v něm můžeme vnímat do dnešních dnů.
Se vznikem národních států a později konceptu lidských práv ale dochází k určité rekodifikaci vzdělávání. Vzdělávání získává svůj vlastní smysl, vlastní legitimitu. V druhé polovině 20. století se stává dokonce nezadatelným lidským právem. Nejde ale o schizma? Je vzdělávání nezadatelným právem, když je zároveň podrobeno regulaci a povinnosti? Povinné školní vzdělávání a jeho požadavky stále zachovávají vysokou míru kontroly nad tím, jakého vzdělání se nám dostane. Jenže co když je tato kontrola vadná? Co když se společenské změny, např. v podobě proměny průmyslu, dějí příliš rychle na to, aby byl systém schopen reagovat? Co když připravuje svým vzděláváním a výchovou na minulost, místo na budoucnost? A proč je tak těžké klást si podobné otázky, aniž by to nevyvolávalo pocit destrukce něčeho tradičního a nebezpečí z toho, že se jedna z mála hmatatelných společenských institucí, kterou každý zažil a která každého určitým způsobem zformovala, změní oproti obrazu z našeho vlastního dětství? A jak do této potenciální ztráty identity promlouvá Průmysl 4.0.?