Deník Referendum: Pěstování charakteru a kreativity je stejně důležité jako zvládnutí látky

Publikujeme text Moniky Stehlíkové, která poukazuje na nedostatek pozornosti věnované sociálnímu a emočnímu učení v českých školách. Text vyšel 30.1. na stránkách Deníku Referendum pod názvem Chládek svojí politikou podřezává větev budoucího úspěchu našich dětí (ZDE). Blog autorky na stránkách EDUin můžete číst ZDE.

Matematik Henri Poincaré, Carl Gauss, objevitel Gaussovy křivky, Albert Einstein i například Steve Jobs se netajili tím, že ke svým největším objevům dospěli pomocí intuice. Einstein ji nazýval posvátným darem, Jobs vnitřním hlasem. Schopnost intuice má v sobě každý. Tím není řečeno, že každý je vybaven pro matematiku nebo IT. Ani to, že každý musí přijít se zásadním objevem, aby v životě uspěl. 

Přesto se ukazuje, že pro úspěch na trhu práce v nadcházejících letech bude intuice a kreativita, která s ní souvisí, nezbytná. Že uplatnění najde ten, kdo bude přicházet s novými a originálními nápady a inovacemi, ať už v jakémkoli oboru i jakékoli závažnosti. 

Každý má určitou dovednost využívat svou intuici a každý je do určité míry kreativní, nejvíce v oblasti svých silných stránek, v tom, v čem on je zrovna dobrý. Klíčové ale je – stejně jako je tomu s jakoukoli jinou dovedností – kreativitu a intuici podporovat a rozvíjet. 

Intuice je projev inteligence bez intelektuálního procesu, je to naslouchání našemu vnitřnímu hlasu, tomu, co nám sdělují naše emoce a tělesné signály. Intelektuální proces předchází, ale u důležitých a přelomových věcí často nestačí. Lidský mozek se totiž skládá ze dvou systémů – ze sestupného a vzestupného.

Ten sestupný, který používáme téměř výhradně, kdy impulzy jdou směrem od neokortexu do spodnějšího, limbického, vývojově staršího mozku, má na starosti naše myšlení. Ten vzestupný, vysílající signály naopak z vývojově starších částí mozku směrem nahoru, pracuje neustále, bez možnosti ovlivnění vůlí a je zodpovědný za naše emoce a tělesné pocity, je také centrem intuice a kreativity. Často věnujeme pozornost jen tomu, co je součástí našeho sestupného systému, a opomíjíme to, co nám sděluje systém vzestupný. 

Nevnímáme tu část osobnosti a potenciálu, ve které se skrývá klid, tvořivost a intuice. Je pochopitelné, že výsledky práce těch, kteří tuto složku využívají, a těch, kteří ji nevyužívají, budou velmi odlišné. 

Vraťme se ještě k Stevu Jobsovi. Steve Jobs se pravidelně věnoval cvičení sebepoznání. Konkrétně praktikoval zenovou meditaci, která byla v USA tehdy rozšířená. Cvičení spočívalo v tom být na chvíli v klidu a – jak bychom dnes řekli – vnímat signály vzestupného systému mozku, být jen se svými myšlenkami a pocity, všímat si jich, ale nijak do mentálního procesu nezasahovat. 

Ze začátku mu jeho mysl přišla velmi neklidná a chaotická a plná automatických schémat, ale postupem času byl schopen vidět větší detaily, odstoupit od svých myšlenek a najít v sobě větší klid. Když se myšlenky zklidnily, ozřejmilo se intuiční vnímání a představivost. 

Rozšířil se úhel pohledu, rozšířily se obzory myšlení a mohlo přijít to nové, originální. Jobs říkal, že cvičení ovládání svých myšlenek a emocí podporuje také rozhodnost, odvahu, vytrvalost a psychickou odolnost. Historie ukázala, jaké ovoce mu toto pravidelné cvičení přineslo! 

V dnešní době pronikají v zahraničí tendence emočního učení a učení klidu mysli i do oblasti školství a vzdělávání. Program na posílení charakteru a psychické odolnosti zrealizovala s výbornými výsledky například škola Geelong v Austrálii. Před pár týdny představila britská ministryně pro vzdělávání projekty, které vycházejí z myšlenky, že výchova osobních dovedností, jako je například pěstování charakteru, vytrvalosti, odolnosti a kreativity, je stejně důležité jako zvládnutí látky v jednotlivých předmětech. 

V tomto směru jsou ve světě zajímavé trendy jako například SEL (sociální a emoční učení), Mindful schools nebo Wake-up schools, které učí sebeuvědomění, sebeovládání anebo sociální uvědomění. Společným jmenovatelem všech programů je celistvý a harmonický rozvoj osobnosti, potenciálu a tvořivosti.

V duchu tohoto směřování vzdělávání ve světě a s vědomím požadavků trhu práce v novém století jsou kroky našeho ministra školství poplatné spíš osmdesátým letům minulého století. Nemůžeme mu upřít, že je pracovitý a že plní, co měl před volbami nachystané, přesto si hodně lidí začíná uvědomovat, že současný systém vzdělávání tak, jak on ho prosazuje, podřezává větev budoucího uplatnění a úspěchu dnešních dětí. Až na výjimky totiž nebudou dovednostmi pro úspěch a uplatnění ve změněných podmínkách vybaveny.