Povinnosti a odpovědnost zřizovatelů škol – často kladené otázky

Pravomoci má město vůči školám a školským zařízením, které samo zřizuje. Nejčastěji jde o mateřské a základní školy, může ale zřizovat také základní uměleckou školu nebo středisko volného času. Střední školy zpravidla zřizuje kraj. Školy mohou mít i soukromého, církevního nebo jiného zřizovatele. Obce zpravidla nezřizují školy pro děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Vedle toho má město obecnou povinnost zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání a povinnou školní docházku příslušných dětí. Tuto povinnost má i obec, která vlastní školu neprovozuje – může ji splnit dohodou s jinou obcí nebo prostřednictvím svazkové školy.

Ano. U základních škol musí zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s trvalým pobytem na svém území, u cizinců s místem pobytu, a dalších zákonem vymezených dětí. U mateřských škol se povinnost vztahuje zejména na místní děti, které před začátkem školního roku dosáhnou alespoň tří let. Samotné přijetí dítěte je rozhodnutím ředitele nebo ředitelky školy.

Nedostatek míst město této odpovědnosti nezbavuje. Má včas sledovat počty dětí, novou výstavbu a stěhování obyvatel a podle toho kapacity rozšiřovat nebo zajistit místa jinde. Povinnost zajistit dostupné vzdělávání ovšem neznamená zaručit přijetí do kterékoli školy, kterou si rodiče vyberou.

Spádový obvod vymezuje území, pro jehož děti (děti s trvalým pobytem v tomto území) je primárně určena konkrétní mateřská nebo základní škola. Za jeho vymezení odpovídá obec. Spádové děti mají při splnění zákonných podmínek přednost při přijímání, a to do povolené kapacity školy. Obvody proto musí odpovídat skutečným možnostem škol a potřebám obyvatel.

Rodiče mohou zvolit i jinou než spádovou školu, přijetí však závisí na její kapacitě a škola nemá povinnost nespádové dítě nebo žáka přijmout. Při nastavování obvodů má město zohledňovat také dopravní dostupnost a rovný přístup ke vzdělávání.

Město jako zřizovatel financuje zejména provozní a materiální potřeby svých škol: energie, údržbu, opravy, vybavení nebo investice do budov. Schvaluje jejich rozpočty a kontroluje hospodaření. Stát financuje především pedagogickou práci podle pravidel financování regionálního školství.

Od 1. ledna 2026 přešlo na veřejné zřizovatele také financování nepedagogické práce a části dalších výdajů, například na učebnice, učební pomůcky a vzdělávání učitelů. Města tak musí ve svých rozpočtech počítat například s náklady na úklid, správu budov, administrativu nebo práci kuchařek. Převod financování sám o sobě neznamená, že se tito pracovníci stávají zaměstnanci městského úřadu.

Výběr ředitele je jedním z nejvýznamnějších rozhodnutí zřizovatele. Město vyhlašuje konkurz, zajišťuje jeho řádný průběh a ředitele jmenuje. Za podmínek stanovených školským zákonem jej může, případně musí, také odvolat.

Město rovněž stanovuje řediteli plat a rozhoduje o jeho odměnách. Pro odpovědné hodnocení je vhodné předem dohodnout srozumitelné cíle a sledovat kvalitu řízení, rozvoj školy i práci s jejími potřebami. Pravidelný dialog mezi městem a ředitelem pomáhá problémy zachytit a řešit včas.

Ano, zejména výběrem a podporou vedení školy, financováním potřebného zázemí a dohodou o dlouhodobém rozvoji. Může také hodnotit školu podle předem zveřejněných kritérií a pracovat s výročními zprávami, inspekčními zjištěními nebo zpětnou vazbou rodičů. Za odbornou a pedagogickou úroveň však odpovídá ředitel. Radnice nemá přebírat rozhodování o konkrétních vyučovacích metodách, známkách nebo obsazení učitelských míst.

Důležitým partnerem je školská rada, kterou město zřizuje při svých základních školách. Stanovuje počet jejích členů, vydává volební řád a jmenuje třetinu členů. Školská rada umožňuje zapojit do projednávání důležitých otázek také rodiče a pedagogy.

Při svém rozhodování musí město respektovat zákaz diskriminace. Nastavení spádových obvodů ani další zřizovatelská rozhodnutí nesmějí děti znevýhodňovat například kvůli jejich etnickému původu. Město má důležitou roli také při předcházení segregaci, tedy oddělování dětí do různých škol podle původu nebo sociálního zázemí.

K podpoře rovných šancí může využít spolupráci škol a sociálních služeb, podporu docházky do mateřských škol, dostupné doučování nebo pomoc s náklady na školní aktivity a stravování. Konkrétní opatření by měla vycházet z potřeb místních rodin a vznikat ve spolupráci se školami.

u003cpu003eu003cspan style=u0022font-weight: 400;u0022u003eŠkoly nemusí od 3. třídy ke známkám přecházet. Mohou hodnotit slovně klidně až do 9. ročníku. Od 3. třídy to ale zákon opět umožňuje. Důvodem je, že první dva roky školní docházky jsou pro budování vztahu dítěte ke škole zcela klíčové. Co se v tomto období nastaví, je velmi obtížné pozdějším vývojem přepsat. Cílem proto není zrušení známek jako takových, ale vytvoření prostoru pro jiný přístup k hodnocení v nejcitlivějším vývojovém období.u003c/spanu003eu003c/pu003e

Záleží na povaze problému. Běžné situace je vhodné řešit nejprve s učitelem a vedením školy. Město má prošetřit záležitosti, které spadají do jeho zřizovatelských pravomocí, a reagovat na zjištěné nedostatky. Otázkami podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání se zabývá také Česká školní inspekce. Město by mělo rodičům srozumitelně vysvětlit, kdo jejich podnět řeší a jaký bude další postup.

Stížnost je potřeba odlišit od odvolání proti správnímu rozhodnutí, například o nepřijetí dítěte. Takové odvolání se podává prostřednictvím školy a rozhoduje o něm příslušný krajský úřad; nejde o rozhodnutí rady města jako zřizovatele.