Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 4.8. v Hospodářských novinách pod názvem Zlaté české ručičky v době 3D tiskáren (ZDE). K tématu technického vzdělávání si můžete přečíst rozhovor s Prof. Dr. Friedrichem Hubertem Esserem, předsedou „Spolkového institutu pro odborné vzdělávání a přípravu“ (BIBB) v Bonnu, který hovoří o tom, jak funguje propojení školství a průmyslu v Německu ZDE.
Bývalý ministr školství Marcel Chládek toužil po návratu dílen do škol. Politicky je Chládek už na pravdě boží, a jeho myšlenky bychom tak mohli nechat ležet ladem jako nápady někdejšího tělocvikáře. Jenže argument, že české ekonomice zoufale chybí manuální zručnost kdysi „zlatých českých ručiček“, se do debat o školství stále vrací. Ano, šikovných mladých lidí není nikdy dost. Zásadním problémem však je, co si propagátoři této myšlenky představují pod moderní technickou dovedností.
Schopnost ovládnout technické nástroje totiž už znamená něco úplně jiného než práci s vrtačkou nebo s pájkou. V době smartphonů a tabletů je už těžko býti radioamatérem, málokdo už si sedne ke svému tranzistorovému rádiu, aby odstranil šumy a naladil dlouhé vlny. V době, kdy v nejmenovaném obchodě s nábytkem pořídíte jakýkoliv kus vybavení domácnosti levněji, než byste byli schopni jej sami vyrobit (nejste-li majitelem nábytkářské firmy), málokoho napadne vyrábět si třeba postel nebo stůl. A tak dále a tak dále.
Je možné, že se tento svět někomu nezamlouvá a na protest vývoj ignoruje, nebo se alespoň ze sentimentu oddává rukodělným koníčkům. To je v pořádku. Co v pořádku není, je ordinovat světu zpětný chod, když civilizační mechanismus evidentně není takovou funkcí vybaven. Není možné se jednoduše vracet k dlátu, hoblíku a pilníku, ačkoliv práce s nimi má svůj smysl a je možné v ní najít zalíbení.
Dnešní svět definitivně spěje k revoluci ve výrobě. Nastupuje 3D tisk, který pravděpodobně velmi rychle nahradí tradiční cyklus specializovaných výrobců a spotřebitelů. I když běžné 3D tiskárny dnes pracují převážně s plastem, některé umí opracovávat dřevo, ve zdravotnictví se experimentuje s 3D tiskem biologických tkání a ve slévárenství se pravděpodobně blíží historický zlom, 3D tisk kovů. A vše je otázkou už jen pár let.
Než se ale dostane do českých škol 3D tisk, to možná budou české silnice brázdit Google auta. Přitom právě 3D tisk může vést děti k podpoře manuální zručnosti. Když si dítě vyrobí součástky na 3D tiskárně, bude mít větší motivaci z nich následně něco zajímavého složit. Experti z 3D labu Fakulty informačních technologií ČVUT už nabízejí kurzy, v nichž si 3D tiskárnu postavíte, naučíte se s ní pracovat a odnesete si ji domů. A než našim dětem dopřávat model dílen z 80. let, mělo by ministerstvo přemýšlet, jak do takových kurzů dostat co nejvíce školáků.