Soubory cookie používáme, abychom vám pomohli efektivně se pohybovat a provádět určité funkce. Níže naleznete podrobné informace o všech souborech cookie v každé kategorii.
Soubory cookie, které jsou kategorizovány jako „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu....
Technické cookies jsou pro správné fungování našeho webu nezbytné, proto není možné je vypnout. Bez nich by na našich stránkách např. nešel zobrazit žádný obsah nebo by nefungovalo přihlášení při vkládání komentářů
Personalizační cookies se starají o to, abychom vám mohli doporučovat ke čtení další články, které máte rádi. Součástí jsou i cookies třetích stran, se kterými EDUin na doporučování článků spolupracuje.
Díky analytickým cookies víme, které texty mají naši čtenáři nejraději a jaké články jsou u nás nejčtenější. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Google aj.
Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.
Marketingové cookies pomáhají informovat Vás třeba na sociálních sítích o nových článcích a EDUcastech a nabízet vám to zajímavé, co jste ještě nečetli nebo neslyšeli. Součástí jsou i cookies třetích stran, jejichž vydavatelem jsou instituce jako Facebook, Seznam.cz, Google a další.
Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 16.12.2014 v Hospodářských novinách pod názvem Mlčenlivost chrání ministerstvo školství (ZDE). To totiž poslední měsíce velmi pečlivě filtruje informace, které poskytuje veřejnosti o své činnosti. Dál tím prohlubuje nepředvídatelnost svých kroků, kterou prokázalo naposledy z kraje tohoto týdne, když odmítlo naplnit slíbenou podporu studentských stáží v rámci programu CTYOnline. Tiskovou zprávu EDUin k tématu najdete ZDE.
Diktatury mají společné principy a jedním z nich je snaha ovládnout informace. Staré „dobré“ časy máme už dvacet pět let za sebou, nicméně jednání ministerstva školství jako by prodchl duch doby. Nelze sice docílit úplné kontroly, je však možné snažit se o co největší míru utajení. A o to nyní pravděpodobně jde. Naposledy to bylo vidět u debatované maturity z matematiky.
Na začátku své éry Marcel Chládek deklaroval otevřenost, zůstalo však u deklarací. Expertní komise byly „utlumeny“ nebo se jejich jednání dostalo mimo veřejný dosah. S lidmi, kteří dlouhodobě spolupracovali na koncepčních materiálech, byla spolupráce přerušena. Dobře, dalo by se asi namítnout, ministr hledá jiné, to je legitimní. Výběr však probíhá podle jediného kritéria: noví rádci panu ministrovi v jeho mnohdy nepochopitelných nápadech neodporují, případně jsou jejich přímými proponenty. Trend „nekomunikace“ se stupňuje už měsíce. Po fiasku s Národní radou pro vzdělávání, kde měl být exprezident Václav Klaus a pak zase ne, se zdá, že se ministr školství „poučil“ a rozhodl se úřad obrnit mlčenlivostí. A tak se v tichosti sešel přípravný výbor, jenž má radu navrhnout, aniž by ministerstvo považovalo za potřebné sdělit světu, kdo o čem jednal a s jakým výsledkem. Tisková zpráva suše konstatovala, že se výbor sešel. Tři věty.
Nedávno zase proběhl kulatý stůl k povinné maturitě z matematiky, ale novináři se dozvěděli pouze tolik, že se účastníci na její potřebě shodli. Jde o zjevnou manipulaci, neboť profesor Milan Hejný, který se účastnil, byl prokazatelně proti. Zkuste zavolat na ministerstvo a požádat o rozhovor třeba s neviditelným školským ombudsmanem Eduardem Zemanem.
Pravděpodobně má dovoleno mluvit jen s někým. Není dokonce ani možné pořizovat videozáznamy z veřejných akcí, pro jejichž účely ministerstvo pouze poskytuje prostor. Vše bez zdůvodnění. Jediné informace, které ministerstvo poskytuje, jsou záznamy z deníku pana ministra, jejichž smyslem není plnit veřejnou službu, ale budovat majestát Marcela Chládka.
Věru těžká práce. Poskytovat informace patří mezi neoddiskutovatelné povinnosti jakékoliv veřejné instituce. Stejně tak umožnit odborné veřejnosti podílet se na jejích z podstaty veřejných aktivitách. Veřejnost nezajímá, jestli pan ministr zažehl vánoční stromeček, zajímá ji průběh jednání o radě, maturitě, o důležitých tématech.
Někdo by měl panu ministrovi připomenout aktuální letopočet a stav společenského uspořádání. A také to, že nekomunikovat nelze.