Hospodářské noviny: Povinná matematika firmám nepomůže

Publikujeme text Tomáše Feřteka, který vyšel 8. 12. v Hospodářských novinách (ZDE). Analyzuje v něm důvody, které vedou ministra školství k tomu, aby prosazoval povinnou maturitu z matematiky už v roce 2019, a vysvětluje, proč by bylo mnohem užitečnější zabývat se nejprve tím, jak změnit vztah dětí k tomuto předmětu. Na stejné téma vyšel před víkendem i blog Tomáše Feřteka na webu Respektu (ZDE), rozhovor s Milanem Hejným o smysluplnější výuce matematiky si můžete přečíst ZDE.

Proč chce ministr školství Marcel Chládek zavést povinnou maturitu z matematiky? Protože na něj tlačí zaměstnavatelé prostřednictvím krajů a profesních svazů. Proč chtějí zaměstnavatelé povinnou matematiku? Protože si myslí, že když bude povinná, studenti ji budou lépe zvládat a budou lepšími zaměstnanci. A jaké lepší zaměstnance firmy potřebují? Přesné, iniciativní, tvořivé a se zájmem o technické obory. 

Předpokládáme tedy, že co bude povinné, povede k většímu zájmu. Opravdu? Ve výuce matematiky máme dva problémy. Za prvé, žáci a pozdější maturanti ji příliš neovládají. Za druhé, mají k matematice odpor. Podle průzkumu PISA (srovnávací studie v rámci zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OECD) je právě v Česku tento odpor nejsilnější ze všech zkoumaných zemí. Bojí se jí a snaží se jí co nejvíce vyhnout.

Z těch dvou problémů je ten druhý podstatně větší, protože právě odpor k matematice spolehlivě zabrání zlepšení znalostí. A opravdu si někdo myslí, že když dítě nesnáší krupičnou kaši, zvýšíme u něj její oblibu tím, že mu do ní strčíme nos a budeme pevně držet? Asi těžko. Tak proč si myslíme, že u matematiky by to fungovat mohlo? 

K jednomu z nejpřesvědčivějších úspěchů polistopadového vzdělávání u nás patří takzvaná Hejného matematika. Metoda výuky, která dostoupala zatím do šestého ročníku některých základních škol (nepoužívá se obecně a není povinná). Staví na tom, že děti se neučí vzoreček, postup, jak vyřešit nějaký příklad, ale zkoumají svět okolo sebe. Učí se klást si otázky a odpovídat na ně matematickými nástroji.

Mimořádný úspěch je to proto, že taková matematika děti baví, chválí si ji mnozí rodiče a učitelé. Mezi její příznivce patří i ministr školství Chládek. Jenže právě didaktik matematiky profesor Milan Hejný se nedávno vyjádřil, že je velmi silně proti povinné maturitě z matematiky, že vždy byl pro matematické vzdělání a proti matematickým galejím a odmítá, aby se z matematiky stalo „intelektuální kladivo na děcka“.

Kdo má pravdu a kdo více slouží zájmům zaměstnavatelů? Ministr Chládek, který vyslyšel politickou objednávku, nebo didaktik Hejný, který umí zařídit, aby děti rády objevovaly svět a braly matematiku jako zábavnou součást svého života? Pokud firmy opravdu stojí o lidi, kteří přijdou se zájmem o obor a slušnými znalostmi, mají podporovat Hejného cestu. Pokud se vydají tou, k níž přiměly ministra, dostanou absolventy, kteří budou mít na tváři otisk té počtářské kaše. Volba je to tentokrát docela jednoduchá.