Hospodářské noviny: Proč společnost potřebuje maturitu

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 15.5. pod názvem Proč potřebujeme maturitu v Hospodářských novinách. Komentuje v něm roli maturity a sociální mobily ve vztahu k dosaženému vzdělání. O přednášce a výzkumu v článku zmíněného Jana Gemena Janmaata si můžete více přečíst ZDE.

Na středních školách probíhají maturitní zkoušky, jednotné (státní) i profilové (školní). Za posledních patnáct let se o nich napsalo mnohé a nejčastěji se diskuse vede o maličkostech, byť mnohdy ne úplně nepodstatných. Zkusme tentokrát maturitní agendu nastolit jinak. Na nedávném vystoupení na půdě Univerzity Karlovy prezentoval Jan Germen Janmaat z London University College zajímavé výsledky svého výzkumu.

Janmaat se dlouhodobě zabývá vlivem vzdělávání na politickou a občanskou angažovanost, konkrétně na ochotu jít volit nebo zapojit se do občanské aktivity ve prospěch veřejného zájmu. Zjistil, že čím vyšší vzdělání člověk má, tím aktivnějším občanem nominálně je. Statistický rozdíl mezi člověkem, který prošel pouze učňovským vzděláním, a tím, kdo má za sebou studium na vysoké škole, je propastný. Velký rozdíl způsobuje už jen to, že se člověku dostalo vyššího středoškolského vzdělání.

Data ze dvou studií provedených ve Velké Británii hovoří výmluvně. Lidé, kteří směřují k dosažení nebo dosáhli tzv. A-levels, obdoby českých maturit, jsou významně odpovědnější vůči společnosti a lépe chápou svou vlastní občanskou roli. I když podobná studie v ČR chybí, není sebemenší důvod se domnívat, že by se výsledky dramaticky lišily. Naopak. Jsme zemí, která vykazuje velmi podobné rysy jako Velká Británie, alespoň s ohledem na vysokou míru elitářství v přístupu ke vzdělávání. Obě země patří v Evropě mezi ty, které vykazují nejnižší prostupnost po sociální vertikále. 

Ani česká učiliště nevychovávají ze svých žáků občany. Podle svědectví učitelů opouští velká část učňů své školy bez motivace nejen vzhledem k trhu práce, ale ke společnosti jako takové. Budeme-li se držet kurzu současného ministra, podle něhož je učňovské vzdělávání „atraktivní“ nejen pro děti sousedů, tento trend ještě posílíme. 

Důsledky společenské apatie netřeba hledat, stačí se podívat na současný stav české politiky. A bude hůř. Žijeme v období změn, kdy každý bude muset definovat vlastní společenskou roli. Kdo to nebude umět, svým ne-rozhodováním obětuje existenci svoji i jiných. 

Kdo tedy maturitu nemá, nemůže dnes skutečně dospět. Zejména společensky. Zkusme proto uvažovat o vzdělávání konečně trochu jinak než z žabích perspektiv. Abychom se totiž velmi brzy neocitli ve stavu pomalu vařených žab…