Lidové noviny: Český hokej a české vzdělávání mají jedno společné: ochromující exkluzivitu

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 14.5. v Lidových novinách pod názvem Jak zkvalitnit „reprezentaci“. Zamýšlí se nad tím, jak exkluzivita v přístupu ke vzdělání, ovlivňuje pravděpodobnost, že se dostane podpory všem talentovaným a nadaným dětem, jinými slovy, že každý dostane možnost rozvinout svůj talent a nadání.

Položil si někdo otázku, jak je možné, že Jaromír Jágr má stále místo v hokejové reprezentaci? Je to tím, že český hokej má stále menší výběr kvalitních hráčů, kteří by byli mladší. Při vší úctě k Jaromíru Jágrovi a dalším hráčům vysoce seniorského věku, fakt, že je stále nasazován, je více způsoben vnějšími okolnostmi než tím, že by stále byl na vrcholu. Není. Ve svém věku už pochopitelně výrazně pomaleji bruslí, což je v hokeji alfa i omega výkonu. 
Není ale předmětem tohoto komentáře hodnotit výkony Jaromíra Jágra. Když se podíváte na počet českých hráčů draftovaných v posledních letech do NHL, tak dramaticky klesá. Neklamná známka toho, že kvalita českého hokeje se snižuje. 

Příčiny jsou vcelku jednoduché: odešla generace hráčů, které vyprodukoval „socialistický“ sport, jenž zajišťoval materiální podporu bez ohledu na majetek. Z hokeje se stal exkluzivní společenský statek, dostupný pouze pro omezenou část společnosti. A to omezení je postaveno jednoznačně na socioekonomickém faktoru. Hokej je finančně a časově nesmírně náročný sport. Chcete-li, aby vaše dítě hrálo hokej, musíte investovat desítky až stovky tisíc korun. Musíte mít také čas doprovázet ho na tréninky a zápasy, alespoň v prvních letech přípravy. Z této rovnice vyplývá, že prototypicky jde o rodinu, v níž jeden z partnerů má vysoce nadprůměrné příjmy a druhý věnuje svůj čas dětem. Samozřejmě, že existují výjimky rodičů, kteří nemají nadprůměrné příjmy a svou dovolenou obětují snu, že jednoho krásného dne jejich syn přiveze do ČR Stanleyův pohár, ale jde o výjimky. Faktor prototypické rodiny omezuje hokejovou základnu na nějakých 30 procent populace. Tím se pochopitelně velmi silně snižuje pravděpodobnost, že do seniorské reprezentace vykrystalizuje to nejlepší, co by za ideálních podmínek byla schopna populace produkovat. 

Alfa a omega výkonu
Což o to, hokej je sice srdeční záležitostí této národní kultury (jednou z posledních), ale přece jen na něm v podstatě nezáleží. Nebude-li, tato společnost nijak zvlášť neutrpí. Hokej lze nahradit jiným kulturním fenoménem. Co nahradit nelze, to je vzdělávání. Vzdělávání je, stejně jako bruslení v hokeji, alfou a omegou společenského „výkonu“. Kvalita a výše dosaženého vzdělání v populaci determinují její budoucnost. Problém je, že vzdělávání je v ČR podobně exkluzivním statkem jako hokej. 

Naposledy tuto skutečnost ukázal výzkum Jana Germena Janmaata z London University College. Ve své přednášce na půdě Univerzity Karlovy ukazoval, že podle mezinárodních srovnání patří Česko (kupříkladu vedle Slovenska) mezi země, v nichž výše dosaženého vzdělání velmi závisí na socioekonomickém statusu rodiny a v nichž je pro děti z rodin na sociálním dně velmi těžké vystoupat po sociálním žebříčku někam výše. Právě proto, že nedosáhnou na vzdělání. Efekt je ovšem stejný jako v hokeji. Jestliže přístup k vyššímu vzdělání má pouze omezený počet dětí v populaci, výběr se nutně snižuje. Čím větší omezení, tím menší je pravděpodobnost, že budoucí „reprezentace“, společenská elita, bude v globálním porovnání konkurenceschopná. 

Rozšířit základnu 

U hokeje je krásné to, že v mezinárodním srovnání lze vše porovnávat na vlastní oči v přímém přenosu: hráči české reprezentace jsou proti Kanaďanům pomalejší, fyzicky hůře disponovaní, což jim nelze zazlívat. Jsou tím nejlepším, co omezený, exkluzivní výběr dokáže zajistit. U vzdělávání tyto nedostatky nejsou zdaleka tak transparentní a často vůbec není zřejmé, že jsou vlastně důsledkem zanedbání společenského rozvoje někdy před třiceti, čtyřiceti lety. To je totiž reálný horizont dopadu vzdělávání ve společnosti. Chceme-li lepší hokejisty, nutně musíme učinit hokejovou základnu co nejširší, což znamená zejména podporu těm, kdo si nemohou tento nákladný sport pro své děti dovolit. Z hlediska rozvoje této společnosti je ovšem mnohem důležitější, aby taková podpora směřovala do vzdělávání. Na něm, nikoliv na hokeji, závisí budoucnost.