Lidové noviny: Neškudleme na kantorech

Publikujeme komentář ekonoma Daniela Münicha, který se věnuje důsledkům dlouhodobě nízkých platů pedagogických pracovníků. Vláda podle něj nesmí zvyšování platů učitelů jen planě slibovat, jinak se zájem o profesi nezlepší. Text vyšel 12. 11. v Lidových novinách.

Relativní platy českých učitelů zůstávají v mezinárodním srovnání extrémně nízké. Zatímco průměrný plat učitele v ekonomicky nejvyspělejších zemích světa (OECD) činí 91 procent průměrného platu vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance, v Česku je to pouze 61 procent. Aby se Česko dostalo alespoň na průměr zemí OECD, musely by se učitelské platy navýšit o polovinu. Místo necelých 32 000 korun hrubého měsíčně v roce 2017 by to muselo být 48 000 korun.

Vývoj relativních platů českých učitelů od roku 2015 bedlivě sledují i každoroční studie IDEA. Poukazují na to, že atraktivita platů se do kvality práce učitelů promítá desítky let prostřednictvím toho, jací lidé do učitelské profese přicházejí, jací v ní zůstávají a jakou mají motivaci se profesně zlepšovat.

Nízké platy v našem předškolním, základním a středním školství jsou jednoznačně důsledkem velmi nízkých výdajů. Menší vyučovací zátěž a velikost tříd či větší rozsah to neospravedlňuje. Prostě škudlíme na špatném místě. Jsme proto svědky nedostatku učitelů, který dále roste. Kvalita učitele dávno není něco, kde by si mohli ředitelé vybírat. Mezi mladými nadanými zájemci je o učitelskou profesi zájem malý, konkurence v profesi nízká. Už tak v průměru starý učitelský sbor s abnormálně vysokým podílem žen dále stárne. A důsledky budou neblahé.

Konkurence příležitostí 

Problému si postupně začíná všímat i širší veřejnost. V kampaních předposledních a hlavně posledních sněmovních voleb to jako problém dokonce vzaly na vědomí i politické subjekty. Ačkoliv v programech většina z nich slibovala nápravu, stále to moc nadějně nevypadá. Strany současné vládní koalice ČSSD a ANO mají resort školství a veřejných financí, a tedy i platy ve školství v péči již téměř pět let. To je dost dlouhá doba na zásadní změny. Přestože to byla rozpočtově tučná léta po skončení ekonomické krize a přestože se plánovaly rozpočtové deficity a stát výrazně nezvýšil investice, k zásadnějšímu navýšení relativních platů učitelů nedošlo.

Zdánlivě vyšší nominální navýšení tabulkových učitelských platů v posledních letech do velké míry maže vysoký růst platů v celém veřejném sektoru, doprovodná inflace a pokles položky odměn. Výsledkem je, že relativní platy učitelů zůstávají velmi nízké. Profesi učitele nadále konkuruje nepřeberný výběr lépe placených, pohodlnějších a kariérně zajímavějších zaměstnání. A i proces zvyšování učitelských platů nadále trpí, jako vždy v minulosti, nejasnostmi, krátkodobostí slibů a nesladěností s výhledy výdajů státního rozpočtu. Kdyby šlo o skutečnou prioritu, došlo by na ni bývalo dříve než na plošné slevy na vlaky pro seniory, žáky a studenty a na rozpočtově drahé zrušení karenční doby v době nemoci. Skutečné prioritě by byl věnován alespoň odstavec ve dvousetstránkovém výhledu státního rozpočtu na roky 2020 a 2021. Odstavec, který by poslance, veřejnost, učitele a mladé zájemce o učitelskou profesi ujistil, že se s desítkami miliard na slibované navýšení učitelských platů za dva až tři roky skutečně počítá a že je ministr školství nebude na poslední chvíli opět muset hledat jako houby v lese. V celém textu výhledu se k takto zásadní a nákladné věci pouze stručně praví, že „v dalších oblastech pak vláda přislíbila výrazně zvýšit v rozmezí let 2018 a 2021 platy učitelů a nepedagogických pracovníků ve školství“.

Absurdně vedle toho vyznívá podrobnější informace, že střednědobý výhled státního rozpočtu počítá s 15 miliony korun na výběrovou dětskou rekreaci. Přitom jde o částku, která představuje zhruba jen půl promile toho, kolik by stálo navýšení učitelských platů v Česku na průměr zemí OECD.

Jenže ve výhledu státního rozpočtu na rok 2020 se výdaje na regionální školství předpokládají pouze o necelé čtyři miliardy vyšší než v roce 2019. Ty jsou navíc určeny na jiné účely než platy.

Pokračování vládních slibů 

Kdyby vláda myslela své sliby opravdu vážně, dala by si práci potřebné prostředky zapracovat do výhledu rozpočtů na roky 2020 a 2021. Takto jen pokračuje ve špatné praxi vlád předchozích. Zde si musíme uvědomit, že krátkodobé a málo věrohodné sliby o ad hoc navyšování platů, tak jak se to praktikuje, mají nulový potenciál nastartovat zájem o učitelskou profesi a skrze to i zvyšování kvality práce učitelů, vzdělávání a vzdělanosti mladých generací.
Náprava škod, pokud k ní v dohledné době vůbec dojde, nám bude trvat přinejmenším tak dlouho, jak dlouho jsme problém přehlíželi. Pak se ale nesmíme divit, že vzdělávací výsledky českých žáků budou za vyspělejšími zeměmi nadále zaostávat a nízká kvalita vzdělání bude stále větší brzdou dlouhodobého ekonomického a společenského pokroku a kvality života v Česku.