Lidové noviny: Stát vs. firma. Kolem přijímaček na střední školy panuje kolektivní šílenství

 Mezi rodiči i studenty základních škol panuje panika. Nevědí, zda si vybrat přijímací zkoušky na střední školy od Cermatu či od Scia. Ty totiž nabízí jak stát, tak soukromá společnost. Poslední slovo má ale škola.

Je to jako kolektivní šílenství. Postihuje rodiče žáků pátých, sedmých a devátých tříd základních škol, i když nikoliv všechny. Jen ty, kteří mají pocit, že by jejich dítě mělo jít na gymnázium, rozuměj osmileté, šestileté nebo čtyřleté. Přestože se nám politici a úřady občas snaží namluvit, že na gymnázium berou dneska skoro každého, skutečnost je jiná.

Například pražské gymnázium Nad Alejí přijímá v posledních letech na čtyřletý cyklus přibližně jen každého čtvrtého zájemce, na osmiletém cyklu se o jedno studijní místo uchází podobně jako na ostatních pražských gymnáziích šest až sedm dětí. Na šestileté gymnázium Boženy Němcové v Hradci Králové se loni hlásilo 273 uchazečů na 90 míst, na osmiletém gymnáziu v Brně-Řečkovicích soutěžilo o 60 míst 320 uchazečů.

Kdo bude přijat a kdo ne, rozhodují většinou testy, přesněji řečeno jejich výsledky, jež se zveřejňují, což lze kvitovat, protože to zaručuje rovnost šancí a vylučuje protekci. Je tu ale jedna věc, která tu rovnost trochu zpochybňuje a zároveň nám taky už trochu přerůstá přes hlavu: Všichni totiž vědí, že šanci uspět ve větší konkurenci má většinou jen ten, kdo si dostatečně osvojí strategii řešení některých úloh.

Vypukne to pravidelně se zimou. Rodiče se začínají shánět po přípravných kurzech a víkendových seminářích, nakupují cvičné testy, přihlašují děti k takzvaným přijímačkám nanečisto a jsou i takoví, co platí potomkovi dokonce osobního instruktora, který dohlíží na celý průběh přípravy přes skype. Cena 29 000 Kč.

Děti, které sportovaly, přestávají sportovat, ruší se zájmové kroužky, rodiny rezignují na společné víkendy a po úkolech na druhý den se ještě sedí nad příklady. Opravdu jsme něco takového chtěli?

Jeden z našich největších expertů na testování Martin Chvál z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy pokyvuje hlavou.

„Že je to šílené, si uvědomuji i jako otec. Na druhou stranu kapacity například právě těch gymnázií jsou omezené, nějaké přijímací řízení je potřeba a vybírat ze zájemců třeba podle známek nemusí být objektivní. Jednak se neznámkuje všude stejně, jednak je tu nebezpečí, že by učitelé klasifikaci přizpůsobovali tomu, aby žákům pomohli.