Města vzdělávání: Za horizont běžných úvah o vzdělávání

Publikujeme text Boba Kartouse, který byl psán pro blog Nadace Karla Janečka (ZDE) o tom, jak skloubit potřeby firem a podniků v regionech s tím, že je třeba vytvářet na úrovni regionů vzdělávací strategie s dlouhodobějším výhledem. O Městech vzdělávání se můžete dozvědět více ZDE.

V Česku se vedou neko­nečné debaty o tom, co by vlastně mělo posky­to­vat vzdě­lá­vání, jakou kva­litu vytvá­řet, jakého absol­venta “obro­bit”. Ano, obro­bit je to správné slovo, pro­tože ať už začnete u zna­lostí ver­sus soft skills, výchovy k občan­ství, poměru pří­rod­ních a spo­le­čen­sko­věd­ních nauk nebo třeba moder­ních tech­no­lo­gií, vždycky to nako­nec skončí u toho, co potře­buje trh práce, ať už ten český, nebo lokální, regi­o­nální.

I když všechny doku­menty, které zaklá­dají pod­statu vzdě­lá­vání, vidí trh práce pouze jako jednu z cílo­vých oblastí dopadů vzdě­lá­vání, pod­vě­domě jsme vět­ši­nově vedení k tomu, že práce (dokonce ta zaměst­na­necká) je tím nej­pod­stat­něj­ším, v nej­hor­ším pří­padě jedi­ným důvo­dem, proč vzdě­lá­vat.

Čím víc regi­o­nální tyto dis­kuse jsou, tím kon­krét­něj­ších nabý­vají kon­tur. Je to pocho­pi­telné, už nejde o sta­tis­tické počty, ale o kon­krétní pod­niky a jejich potřeby. Tuhle potře­buje pod­nik deset nástro­jařů, tuhle ten zase pat­náct elek­tri­kářů, támhle se firmě nedo­stává zed­níků nebo řidičů.

Nej­jed­no­dušší úvaha je taková, že když to firmy potře­bují, školy mají dodá­vat. Jenže to je stra­te­gicky zcela špatně. Školy se přece nemo­hou ori­en­to­vat na to, že firma XY potře­buje v daném oka­mžiku zaměst­nance. Mají se ori­en­to­vat na vzdě­lá­vání lidí na dal­ších cca 40 let. V té době už vět­šina dneš­ních firem nebude exis­to­vat a pokud, budou zcela jistě pou­ží­vat jiné tech­no­lo­gie, které budou ze strany zaměst­nanců vyža­do­vat zcela jiné doved­nosti a pre­re­kvi­zity.

Je těžké pře­svěd­čo­vat v regi­o­nech, jaké má mít vzdě­lá­vání cíle. Musíte být jed­ním ze zain­te­re­so­va­ných, musíte umět vyjed­ná­vat s ostat­ními. Musíte být v dob­rém slova smyslu insi­der, aby vás brali vážně.

A vlastně o tohle se sna­žíme v Měs­tech vzdě­lá­vání, pro­jektu pod­po­ro­va­ném Nadací Karla Janečka a dal­šími part­nery. Sku­teč­nost, že na lokální úrovni obvykle nee­xis­tují žádné stra­te­gie roz­voje vzdě­lá­vání, pro­střed­nic­tvím kte­rých by bylo možné začít uva­žo­vat o vzdě­lá­vání jinak než v hori­zontu stá­va­jící situ­ace a v zájmu těch sil­něj­ších, byla jed­nou z ini­ci­ač­ních myš­le­nek pro­jektu.

Niko­liv při­ná­šet do regi­onů “moudra” lidí, kteří vůbec neznají tamní situ­aci a poměry, ale při­vést k jed­nomu stolu všechny, kdo o vzdě­lá­vání roz­ho­dují, podí­lejí se na něm a čer­pají z něj. Uka­zuje se, že za takové situ­ace si různé zájmové sku­piny uvě­do­mují mno­hem lépe, že o vzdě­lá­vání nemo­hou roz­ho­do­vat pod tíhou oka­mžiku.

Roste to, což je dobře. Roste počet měst, které chtějí tako­vou dis­kusi zahá­jit a vypra­co­vat si stra­te­gii, niko­liv roz­ho­do­vat se na základě naho­di­lých impulsů či zaběh­nu­tých tra­dic. O téma­tech, která se tak ote­ví­rají, budeme pro­střed­nic­tvím tohoto blogu občas psát…