Přípravné třídy zachovejme. Samotné vyškrtnutí jejich konce ze zákona ale nestačí

Ministr školství Robert Plaga dává najevo, že chce zákonný konec přípravných tříd přehodnotit. Je to nejspíš správné rozhodnutí, i když k fungování a kvalitě přípravných tříd máme jen málo informací. Jenže nebude stačit jen zrušit zrušení přípravných tříd. Institut přípravné třídy má smysl zachovat pouze tehdy, pokud zároveň upravíme pravidla, podle nichž se do nich děti dostávají, jejich nahodilou dostupnost i způsob, jakým stát sleduje jejich kvalitu.

Logika jejich zrušení byla zdánlivě jednoduchá: když výrazně omezíme odklady povinné školní docházky, ubude také dětí, pro které jsou přípravné třídy určeny. V důvodové zprávě k takzvané odkladové novele se uvádělo, že děti s odkladem tvoří 74 procent dětí v přípravných třídách. Zrušení mělo navíc přinést úsporu 371 až 408 milionů korun ročně na platech učitelů. Nešlo přitom původně o vládní návrh MŠMT, ale o poslanecký návrh zástupců několika politických klubů, s nímž tehdejší vláda vyslovila souhlas. 

Jenže z předpokladu, že bude méně odkladů, ještě neplyne, že zmizí děti, které potřebují intenzivnější přípravu na školu. A asistent pedagoga v první třídě, slovní hodnocení nebo omezení opakování ročníku jsou sice důležité změny správným směrem, nemohou však být náhradou za cílenou roční podporu v malém kolektivu, kterou by měly poskytovat právě přípravné třídy.

Není to okrajová služba

Ve školním roce 2025/2026 fungovalo 535 přípravných tříd a docházelo do nich 6 462 dětí (jedno z patnácti dětí v ročníku). Ještě v roce 2020/2021 jich bylo 4 424; za pět let tak jejich počet vzrostl přibližně o polovinu. 

Zároveň je třeba přiznat, že přípravné třídy nevznikaly podle celostátního plánu ani podle srovnatelně zjišťovaných potřeb dětí. Výsledkem je, že například v Ústeckém kraji bylo v roce 2025 přípravných třídách 1 262 dětí, zatímco v Královéhradeckém kraji 46. Rozdíl byl více než sedmadvacetinásobný. To nevypovídá jen o rozdílné míře sociálního znevýhodnění. 

Právě nerovnoměrnou dostupností, různými zřizovateli a také tím, že přípravné třídy někde nahrazovaly chybějící kapacity mateřských škol, argumentovali navrhovatelé jejich zrušení. Tyto výhrady jsou oprávněné. Vedou ale k požadavku síť plánovat a napravit, ne ji zrušit. Nedostupnost služby v části republiky se přece neřeší tím, že ji odebereme i tam, kde dětem pomáhá.

Zkušenost není totéž co důkaz

O výsledcích přípravných tříd máme překvapivě málo spolehlivých dat. Existuje řada bakalářských a diplomových prací, které na jednotlivých školách popisují pokrok dětí, spokojenost rodičů nebo lepší podmínky pro děti s odkladem než v běžné mateřské škole. Jsou to důležité sondy, ale malé a lokální zkušenosti nemohou prokázat účinnost celého systému.

Nejlepší širší obraz nabízí tematické šetření České školní inspekce ze školního roku 2023/2024. Inspekce provedla 139 hospitací v přípravných třídách na 96 školách, které odhalily smíšený obraz. V přípravných třídách byly přibližně dvakrát častěji stanovovány vzdělávací cíle na základě pedagogické diagnostiky. Mateřské školy ale častěji rozlišovaly náročnost cílů pro jednotlivé děti a více podporovaly jejich pozitivní sebepojetí. Průměrná docházka do přípravných tříd dosahovala 72 procent – více než u sledovaných dětí v mateřských školách, ale méně než v prvních třídách základních škol.

Férový závěr proto není, že přípravné třídy prokazatelně fungují. Férový závěr zní, že máme dost důvodů je zachovat, ale zatím málo důkazů, abychom je ponechali beze změny. Absence kvalitního vyhodnocení je výzvou pro stát k nápravě, ne argumentem proti dětem, které tuto podporu využívají.

Zachovat, ale přestavět

První podmínkou je upravit vztah mezi přípravnými třídami a odklady. Pokud 74 procent jejich dětí dosud tvořily ty s odkladem a nová pravidla tuto možnost výrazně omezují, samotné zachování přípravek nic neřeší. Jen vytváří vedlejší kolej pro vzdělávání v mateřských školách s nejasným zadáním a cílem. 

Přitom u dítěte s výrazným sociálním nebo komunikačním znevýhodněním má smysl zachovat možnost získat rok cílené podpory navíc. Tuto možnost však novela, která odklady omezuje a zároveň ruší přípravné třídy, zrušila. Odklady jsou od příštího školního roku možné jen ze závažných zdravotních důvodů. Pokud se bude zákon kvůli zachování přípravných tříd otevírat, mělo by se sáhnout i do možnosti získat rok vzdělávání navíc sociálně znevýhodněným dětem (které často ani fakticky neplnily povinnou předškolní docházku). Pro tento účel se právě přípravné třídy osvědčily.

Současně je nutné zabránit tomu, aby se sociální znevýhodnění stalo novou nálepkou a přípravná třída automatickou odbočkou pro romské děti nebo děti z chudých rodin. Rozhodnutí musí být individuální, přezkoumatelné a založené na prokazatelném přínosu pro konkrétní dítě. Přípravné třídy mají přednostně vznikat při běžných základních školách a jejich síť nesmí posilovat segregaci.

Druhou podmínkou je začít sledovat přínos přípravných tříd a připravenost dětí na školní docházku v základní škole obecně. Stát k tomu má již nakročeno – v příštím školním roce se poprvé povinně předávají výsledky pedagogického diagnostikování dětí z mateřských škol a přípravných tříd na základní školy, kam budou děti nastupovat. Když už jsme učitelkám a učitelům tento úkol zadali, je škoda tato data nezpracovávat a nevyužít tohoto nástroje k lepšímu popisu očekávané podoby této diagnostiky (stávající vzor, který MŠMT stanovilo vyhláškou, je v tomto prvním krokem, ukazuje se ale jako nedostatečný). 

Třetí podmínkou je cílená podpora učitelek a učitelů přípravných tříd. Děti se v nich ocitají (nebo by alespoň měly) právě z důvodu potřeby dohnat své vrstevníky. Stát by tedy měl zajistit nebo alespoň garantovat ucelený program na rozvoj těchto dětí (řeč, motorika, sociální a emoční zralost, předmatematické představy).