Tisková zpráva: Priority financování českého vzdělávání v roce 2018

Praha, 14. prosince – Při nadcházejícím sněmovním hlasování o rozpočtu České republiky na příští rok se bude rozhodovat také o financování českého vzdělávacího systému. Při této příležitosti připomínáme priority, z nichž řada z nich zůstává z hlediska financování v neuspokojivém stavu či vzbuzují v odborné oblasti nejasnosti o budoucím financování či o jeho dostatečné výši.

Priority ve financování českého vzdělávacího systému a jejich současný stav:

• Nejdůležitější a zároveň jednou z nejvíce – doslova – podceňovaných priorit jsou platy učitelů. Jejich průměrná výše okolo 30 tisíc korun znamená, že čeští učitelé jsou v průměru odměňováni pouze 60 % průměrného platu VŠ vzdělaných v ČR. Zvýšení o 15 %, které odsouhlasila předešlá vláda, znamená pouze dílčí snížení výrazného deficitu. Nový ministr Robert Plaga, zastupující hnutí ANO, bude-li chtít naplnit předvolební slib navýšení platů učitelů na průměrných 45 tisíc korun po předpokládaných 4 letech vlády, bude muset toto tempo udržet každý následující rok.
• V českém školství dochází pouze k nízkému progresu ve vývoji odměňování učitelů. Zároveň není odměňování učitelů nijak vázáno na to, jakou práci odvádějí. Ředitelé škol nutně potřebují nástroj, pomocí kterého by mohli odměňování diverzifikovat (kariérní řád, standard učitele, podporu České školní inspekce), musejí ale zároveň přijmout roli pedagogických manažerů a zaměřit se v prvé řadě na práci s učiteli. Budou také potřebovat uvolnit větší část prostředků na odměňování prostřednictvím nenárokových složek platu.
• Nemluví se – a nepočítá – se zvýšením platů ředitelů. Je to chyba, kterou je třeba v dalších letech napravit. Ředitelé jsou klíčovými postavami a mohou výrazně ovlivnit kvalitu vzdělávání ve školách, které vedou. Pokud to mají být dobří manažeři a zároveň odborníci v oblasti vzdělávání, musejí být za svou namáhavou práci náležitě odměněni.
• Český stát se změnou v poskytování podpory speciálních vzdělávacích potřeb žáků, kteří takové potřeby mají, zavázal k financování reformy vzdělávacího systému a zvýšení koncentrace vzdělávání v běžných školách. S tím jsou – v přechodném období – spojeny zvýšené výdaje, z velké části opět kvůli deficitu financování v předchozích letech. To se týká zejména platů asistentů, na které školy musely v předchozích letech brát peníze z odměn učitelů. Financování v navržené výši pravděpodobně nebude pokrývat veškeré potřeby a v dalším roce bude nutné bedlivě sledovat, kde se prostředků nedostává.
• Do probíhající revize kurikula (rámcových vzdělávacích programů), je nutné investovat. Je nutné otevřít skutečně širokou diskusi, do které bude zapojena nejen odborná, ale i rodičovská veřejnost a samotní žáci a studenti. Jen tak je možné zjistit, co od veřejného vzdělávání očekávají ti, jimž je určeno a poskytováno. Zejména jde o aktivní rodiče, žáky a studenty, kteří často hledají cesty mimo veřejný vzdělávací systém, protože v něm nenacházejí dostatečné uspokojení. A jde pochopitelně o odbornou obec, jejíž přístup k tvorbě konceptu revize je v současnosti velmi omezen. To bude pochopitelně vyžadovat větší pozornost a tedy i prostředky.
• Výstupní, tzv. high-stakes zkoušky, je třeba změnit tak, aby určovaly charakter a obsah předchozího vzdělávání. Ve vzdělávacím systému je možné dosáhnout nejrychlejších změn tím, že jsou vhodně nastaveny výstupní zkoušky (přijímací zkoušky na střední školy, maturita). Při jejich vhodném nastavení (rozšíření na samostatné práce a na posuzování portfolia dosavadních aktivit spojených se vzděláváním) lze velmi efektivně změnit poptávku po vzdělávání na základních a středních školách. Náklady na to vynaložené jsou investicí s vysokou návratností.
• Rozpočet pro vysoké školství byl navýšen o kompromisní 3 miliardy korun namísto požadovaných 4,5 miliard korun. Je pravděpodobné, že ministr Plaga bude – s ohledem na dobré vztahy s akademickou obcí – nakloněn k potřebnému navýšení v dalších letech. Je to krajně důležité, neboť Česká republika patří i ve financování vysokých škol na dno žebříčku vyspělých zemí v OECD.
• Prostředky z Operačního programu Věda, výzkum, vzdělávání se začnou v roce 2018 prostřednictvím velkých, státem řízených projektů, i prostřednictvím regionálně distribuovaných prostředků (místní akční plány) dostávat přímo ke konečným příjemcům ve formě strategií, podpory ve vzdělávání, materiální podpory atp. Je nutné dohlédnout na to, aby poskytovaná podpora odpovídala skutečným potřebám, a to v souladu s platnou strategií vzdělávací politiky. Je nutné zvýšit podíl těchto prostředků, který skončí přímo u dětí a učitelů.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Drastické podfinancování českého vzdělávacího systému, s více než 1 % za průměrem OECD, je neudržitelné. Není možné chtít po učitelích, aby zvyšovali svůj výkon, a přitom je držet o chlebu a vodě. Žádnou reformu není možné provést, aniž by byli ve školách zainteresovaní a motivovaní učitelé. Nejen to. Nelze provádět nutné, neodkladné změny v systému, který je pouze udržován při životě za podmínek nutného minima.“