Hospodářské noviny: Proč rodiče stále častěji vyhledávají nestátní školy?

Publikujeme komentář Boba Kartouse k výsledkům výkumu zaměřeného na postoje rodičů ke vzdělávání dětí, ke školskému systému – jeho přednostem a nedostatkům, který provedla agentura NSM (ZDE). Jedním ze závěrů šetření je, že zhruba třetina rodičů by si přála proměnu našeho vzděláváacího systému, na podorbnou infografiku se můžete podívat ZDE. Text vyšel 31.8. v Hospodářských novinách pod názvem Elity na útěku ze státních škol.

Nejdůležitější zprávou průzkumu postojů českých rodičů ke vzdělávacímu systému je to, že třetina těch nespokojených sestává z lidí s vyšším sociálním statusem, vzděláním a ambicemi. Jde o společenskou skupinu, z níž se rekrutují tzv. opinion makers, lidé nastolující novou společenskou agendu. Tato skupina je pro rozvoj společnosti klíčová. Oni jsou generátorem společenské dynamiky, vidí vzdálenější horizonty, otevírají nové dveře. Ostatní je vesměs následují, mají-­li ovšem příležitost.

Vzdělaným Čechům se nelíbí, jak se stát stará o vzdělávání jejich dětí. Jsou nespokojeni s obsahem, způsobem i se vzdělavateli samotnými. Jako lidé, kteří jsou zvyklí hledat řešení problémů, je velmi pravděpodobné, že ho budou hledat i tady. Vzdělání dětí patří mezi nejvyšší hodnoty, které lidé ve vzdělanostní společnosti vyznávají. Vzdělanostní společnost není společností s kvalitativně vyšší úrovní vzdělání v populaci, jak se někdy špatně vykládá. Je to společnost, v níž se vzdělání přikládá vysoká hodnota. Paradoxem současnosti je, že zatímco hodnota vzdělání je na vrcholu, vzdělání poskytované veřejným systémem devalvuje, což vede k nespokojenosti společenských lídrů.

Útěk ze státního systému už začal. Zatímco boom soukromých středních škol v 90. letech byl způsoben poptávkou po maturitních vysvědčeních a možnostmi rozvíjet business i v oblasti vzdělání, trend zakládání nestátních základních škol, který akceleruje, je způsoben pocitem elit, že veřejný sektor selhává. Tyto školy často nejsou business projekty, provozovatelům stačí, když hospodaří s kladnou nulou. Hodnotou, kterou tyto projekty chtějí vytvářet, je vzdělání, nikoliv peníze. To je samo o sobě pozoruhodné. Za poslední tři roky vznikly desítky škol, které chtějí dětem nabídnout vzdělávání vymaněné ze sevření tříd podle věku, pětačtyřiceti minut vyučování, tradičních předmětů a tak dále. Podle rodičů, kteří prošlapávají tuto cestu mimo veřejný vzdělávací systém, totiž domnělé konstanty vzdělávání přestaly fungovat.

Třetina vzdělaných je přesně ta část populace, která má potenciál změnit společenské zadání. Z vícero důvodů má ale tato část společnosti dojem, že místo snahy měnit systém je jednodušší ho opustit a jít vlastní cestou. Všichni ale utéci nemohou a mnoho vlastně ani nechce. Většina společnosti zůstává pasivní. Pokud se tento rozpor upevní či zvětší, otevírá se past: místo aby vzdělávání společnost scelovalo, začne ji efektivně rozdělovat a rozkládat. V tom okamžiku vyvstane dnes nesmyslná otázka, zda ještě veřejný vzdělávací systém potřebujeme. Na řešení už pak bude příliš pozdě.