MF Dnes: Má se škola vracet do minulosti, nebo se začít měnit k obrazu světa?

14051096783_29ab6beae7_z (1)

Publikujeme komentář Ondřeje Šteffla, který vyšel 26. 5. v Mladé frontě Dnes pod názvem Jsme na rozcestí. Děti nesmějí cítit, že škola je jim k ničemu. Autor v něm popisuje problém současných škol, které nejsou schopny nabízet dětem to, co potřebují a co je zajímá. Navzdory tomu, že si tuto situaci už více méně zřetelně uvědomuje řada rodičů, učitelů, ředitelů i samotných dětí, chystá ministerstvo kroky, které konzervují školní prostředí v minulém století. Další komentáře Ondřeje Šteffla můžete číst na jeho blogu (ZDE).

Škola přestává stíhat, co se v životě mladých děje, a ti ji čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá. Je to na nich v hodinách vidět a vnímavý učitel, za kterého se při vší skromnosti považuju, to musí vidět, napsal na blogu nick MaB. Myslím, že to vystihuje pocit mnohých, ne-li většiny učitelů a také řady rodičů. Přidejme si výrok Jana Amose Komenského, podle něhož „kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení“ – a celé to vypadá, že práce školy je z velké části marná.

Otázka však zní, co s tím. Jsou dva protichůdné směry řešení. Buď se pokusíme vrátit školu tam, kde byla před dvaceti, třiceti, čtyřiceti lety, a nějak přimějeme žáky, aby se více věnovali tomu, co se jim ve škole předkládá, anebo se dáme opačným směrem a školu nasměrujeme do světa jedenadvacátého století.

Represe na děti přestává platit  

Ondřej Šteffl
Ondřej Šteffl

Mnozí zatím dávají přednost první možnosti, obnově školy svého mládí, jak si ji idealizovanou pamatují. Chtějí ve škole kázeň, větší přísnost, sílu autority. Chtějí utahovat šrouby, více kontrolovat, testovat, posilovat mocenské nástroje a strach ze špatných známek, selektovat, určovat pravidla, hranice, mantinely, dávat standardy.

Taková opatření fungují na děti stále méně – přestaly se bát. Ale ve výsledku striktnější metody způsobují, že se škola nemůže vyvíjet a pružně reagovat na potřeby moderní doby, a dál se uzavírá sama do sebe, odděluje se od reálného světa kolem.
 
Ale to je přesně to, co se mladým lidem a dětem ve škole zajídá. A právě tahle izolace od vnějšího světa je to, co nakonec nejvíc škodí i samotné škole. Škola tak totiž ztrácí svůj základní smysl, připravit žáky na jejich budoucí život. Ten přece budou žít ve světě, ne ve škole (tedy s výjimkou budoucích učitelů).

Beznadějně zastaralé metody
Vcelku rychle ale přibývá lidí, kteří vidí, že tudy cesta nevede. Děti to vnímají už nějakou dobu, někdy jen intuitivně, ale často i zcela uvědoměle. Rychle se zvětšuje skupina rodičů, kteří zjišťují, že běžná škola jejich děti pro život v polovině 21. století neumí připravit.
Jsou to však i mnozí učitelé, kteří si uvědomují, že přes veškerou snahu a úsilí děti prostě nezajímá to, co je podle osnov (tzv. Rámcových vzdělávacích programů) musí učit, že „škola nestíhá“ a že snaha přimět je k zájmu o školu silou nemůže vést k úspěchu.

Přibývá i ředitelů škol, kteří cítí, jak narůstá rozpor mezi tím, co by žáci chtěli a pro svůj budoucí život potřebovali, a tím, co a jak jim předkládá škola, a hledají řešení. Snaží se otevřít školu světu a svět škole, omezit to, co škola dělá jen zase pro školu, a více dělat věci z reálného světa a pro reálný svět, snaží se přiblížit školu životu žáků tak, jak jej žijí dnes a jak jej budou žít v budoucnu. Největší problém dneška však je, že stát a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydávají zmatené signály.

Směr známe, ale jdeme jinam
Na jedné straně tu už třináct let máme Bílou knihu, která ukazuje směrem k propojení školy a rychle se měnícího světa kolem, a na druhou stranu realizované nebo plánované kroky ministerstva jdou většinou opačným směrem. Co jiného jsou další a další snahy o centralizaci, věci jako státní maturity, statut učitele coby úřední osoby, jednotné přijímací zkoušky, požadavky na kvalifikaci učitelů, standardy, omezování domácího vzdělávání atd. Co mají společného se světem mimo školu? Jen dál opevňují školy v jejich ghettu, izolují je od okolního světa.

Před českou veřejností stojí zásadní rozhodnutí. Má se škola vracet zpět do minulosti? Anebo se má škola začít měnit k obrazu světa, tak aby pro děti měla smysl a probudila u nich „vřelý zájem o učení“?

Jakkoliv se zdá, že je zcela jasné, co je třeba udělat a kterým směrem se vydat, většina veřejnosti, rodičů, učitelů, politiků se tomu z nostalgie, z neznalosti, z neochoty ke změně, z pohodlnosti či ze zvyku brání. Čím déle se ale bude bránit, tím hůř pro školy a tím hůř pro vzdělání našich dětí.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

8 komentářů k "MF Dnes: Má se škola vracet do minulosti, nebo se začít měnit k obrazu světa?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 11 months ago
Jak chcete budit „vřelý zájem o učení“, když žáci dobře vědí, že na střední se dostanou, míst je dost a požadavky již dávno upadly, kam dříve mohli jedničkáři – dvojkaři, tam dnes odcházejí trojkaři – čtyřkaři. Maturitu přinejhorším dodělají a pak mají před sebou 70 vysokých škol. To už je pouze otázkou peněz, který titul si obstarají. Zářným příkladem jsou nám politikové, kteří si nacházejí cestičky k titulu všelijaké, když to dvakrát nejde v Praze, v Brně, zajedeme do Plzně, nebo na Slovensko. Ten nezájem o učení není důsledkem zastaralých metod nebo odtrženosti škol od reality (ani s jedním úplně… Více »
sergo
sergo
1 year 11 months ago

budoucnost není ani v donucování ani v nadbíhání,budoucnost je v systémové seltivnost,přičemž s možností vrátit se zpět do systému,v některých zemích to již zavádějí,jednotná střední škola -dvanáctiletka(kvůli plnoletosti),po pátém,osmém,desátém ročníku se dělají zkoušky,ti dobří po pátem jdou na gympl,slabí po osmém a desátém do učení,kdo absolvuje dvanáct má automaticky maturitu,pak vš ,zase segmentovaná tři, pět,sedm let,to je fundament pro 21. století

sergo
sergo
1 year 11 months ago

doplněk: prvních 8 let pouze státní škola,pak uvolnit více místa pro soukromý sektor,u vš první 3 zase pouze státní,další dva úpustit soukromý a poslední dva zase jenom státní,tím bude garantována státní kvalita

Oleg Koševoj
Oleg Koševoj
1 year 11 months ago

Opět zcela tlachavý text, a to ve své neurčitosti. Co jsou ony potřeby moderní doby? Co přinese život v polovině 21. století? Ani stopa po konkretizaci, a taky bodejť. On to nikdo neví. Ale zní to dobře,co? Mnohoučeně.

Petr Kaššák
Petr Kaššák
1 year 11 months ago

Přečetl jsem si tento článek a musím přiznat, že mě v ničem neobohatil, budu zadumaně sedět ještě 10 minut jestli to náhodou není mojí omezeností a nebo jestli to je jen takový intelektuální povzdech. Zcela konkrétně, co je v RVP v matematice odtržené od reality? Procenta, přímá, nepřímá úměra, desetinná čísla, obvody, obsahy, objemy? Mě osobně školství nepřijde odtržené od reality a argument, že žáci se učí to co nepotřebují považuji za lichý. Co navrhujete dělat, když žáci učivo pokládají za zbytečné? O tom napište článek, rád si ho pak přečtu.

karvaiova
karvaiova
1 year 11 months ago

me by spise zajimalo,v ktere dobe povazovali zaci vse ,co se uci za zabavne a potrebne. ze by NIkKDY? A to spravna odpoved!

karvaiova
karvaiova
1 year 11 months ago

chybi mi slovicko „je“v posledni vete.

l.snirch
l.snirch
1 year 11 months ago

Ono často nejde o to, co se učí, ale JAK. Procenta, obsahy,… témata si myslím nikdo nezpochybní, ale formy výuky můžou být různé. Zejména provázanost na praktický život. Ono to jde, ale ve sbírkách matiky to moc není.
Často doučují studenty z různých škol a říkají mi to, co napsal student Zahradník v blogu. Učitel něco na tabuli počítá a nikdo neví co. Tak to pak nikoho nebaví, bo tomu ani nerozumí a nechápe proč.
A tak to můžete brát předmět po předmětu.
RVP i ŠVP mluví o kompetencích, ale zkoušíme stále postaru znalosti.

wpDiscuz