U maturit stačí jeden dobrý „vysílač“

Publikujeme komentář Oldřicha Botlíka, který popisuje slabé místo maturit. Vyšel 31. května v MF Dnes.

Maturitní testy prý odhalí žáky, kteří se nenaučili to, co se naučit měli. Neodhalí.

Zabezpečení státní maturity budí zdání dokonalosti. Zadání zkoušky se tisknou v přísně střežené tiskárně. Auta bezpečnostních firem je pak v zapečetěných krabicích rozvážejí do škol, kde je zamknou do skříní podobných trezorům. V den D se protokolárně ověří neporušenost pečetí, učitelé vyjmou zadání z krabic a vydají se do učeben. Tedy tam, kde už všichni dávno znají nejslabší místo celé procedury. Je přímo uvnitř maturitního testu.

Základem testu je totiž tzv. výběrová úloha: Jak se jmenovali psi na Starém bělidle? A) Kolben a Daněk, B) Punťa a Ťunťa, C) Sultán a Tyrl, D) Laurel a Hardy. Maturant nemusí ani tušit, co je Staré bělidlo. Úplně stačí, když někdo v učebně zná správnou odpověď a je ochoten podělit se o ni s ostatními. Tuhle úlohu maturanti nedostali, ale například v letošním testu z češtiny mělo její formát 27 úloh z celkem 32. Všechny byly za dva body: kdo chtěl prospět, ten jich musel získat alespoň třicet.

Třicet bodů zajistí například správná odpověď na prvních patnáct výběrových úloh testu. Vypadá takto: CDDDDCCACDBBBCC. „Tajný“ přenos tak jednoduché informace si můžete s někým vyzkoušet doma nebo v práci: A – uhladit si vlasy levou rukou, B – poškrábat se na levém uchu, C – uhladit si vlasy pravou rukou, D – poškrábat se na pravém uchu. S pomocí těch patnácti písmen máte za dvě minuty jednu třetinu státní maturity z češtiny v kapse. Kdybyste snad chtěli excelovat, zůstane to podobně snadné, jen to bude trvat dvakrát tak dlouho.

Ze záznamového archu, kde maturant písmena zaškrtává, se nedá prokázat, že se podvádělo, nebo nepodvádělo. Zdánlivá spravedlnost počítačového vyhodnocení se tak obrací proti školám, jejichž žáci se na zkoušku dobře připravili a pracovali poctivě. Mají oprávněný pocit, že stát nedokáže zajistit stejné podmínky pro všechny. Není těžké domyslet, kam to povede. Žáci, protože mají společný zájem, se příště domluví i tam a posadí nejlepšího češtináře ze třídy do první lavice uprostřed. Ten pak čtvrt hodiny před koncem začne „vysílat“ domluvená gesta. Času má habaděj.

Zaškrtávací testy by měly kvůli této slabině ze státní maturity rychle zmizet. V češtině a cizím jazyku odhalí negramotného „přijímače“ ještě písemná práce a ústní zkouška. Státní maturitu z matematiky však tvoří pouze test, i když měl letos rozmanitější složení. Přibyly v něm hned čtyři úlohy, u nichž žáci zaznamenávali také postup. A ten byl předmětem hodnocení. Maturant pořád ještě mohl prospět jen zásluhou „signalizace“, vynikající výsledek se už ale takhle získat nedal. Směr změn je ovšem správný: matematický test má tvořit několik rozsáhlejších úloh obvyklého typu a hodnocen má být i postup.

Státní maturita měla dát jistotu, že každý nositel maturitního vysvědčení zvládl alespoň základy. Výsledky zaškrtávacích maturitních testů přinášejí namísto ní pouhou iluzi, že tomu tak je. Falešné či naivní uspokojení, které to u učitelů „úspěšných“ předmětů, veřejnosti a u politiků vyvolává, oddaluje žádoucí změny v našem školství.