Václav Zeman 18. 5. 2026
v dnešním bEDUinu, který shrnuje dění od 11.5. do 17. 5. 2026, se věnujeme těmto tématům:
Výsledky přijímacích zkoušek na SŠ a diskuze nad potřebnými změnami v JPZ;
zavedení systému mistrovských zkoušek;
anketa mezi pedagogy o kvalitě učebnic a jejich roli ve vzdělávání.
V souvislostech
Během minulého týdne Cermat zveřejnil nejprve bodové výsledky JPZ a později i finální rozhodnutí škol o přijetí, či nepřijetí těch, kteří se letos hlásili na střední školy a víceletá gymnázia. V prvním kole zkoušek uspělo 93,3 procenta žáků, kteří se hlásili z devátých tříd základních škol. Do čtyřletých a kratších oborů školy přijaly celkem 89,8 procenta uchazečů. Na osmiletá gymnázia se kvůli kapacitě mohla dostat zhruba polovina přihlášených žáků, na šestiletá asi třetina. Nejnižší podíl přijatých deváťáků byl v Praze, kde bylo přijato 84 procent uchazečů z devátých tříd, nejvyšší v Kraji Vysočina, kde dosáhl 97,5 procenta.
„Problém přijímaček je především důsledek nedostatečných kapacit a nevhodné struktury nabídky oborů v místě bydliště uchazečů. Kraje i stát znají demografickou křivku, mají data o vývoji počtu žáků a mají také data o tom, jak se mění poptávka uchazečů. Bylo tedy možné této situaci předcházet,“ uvedla k výsledkům přijímacích zkoušek pro ČTK analytička EDUinu Nikola Šrámková.
EDUin vydal tiskovou zprávu, která se podrobněji zaměřuje na to, jak mohou postupovat ti, kteří v prvním kole nebyli přijati na žádnou ze škol, na které se hlásili (nebo se rozhodli přijetí v prvním kole vzdát).
Jednotným přijímacím zkouškám se věnuje i společné stanovisko Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV). Vyzývá k zahájení diskuze o podobě jednotné přijímací zkoušky i o tom, jakou roli má v rámci českého školství mít. „Po deseti letech existence jednotné přijímací zkoušky nastal čas vést skutečně otevřenou debatu o jejím smyslu, funkci a dopadech na vzdělávání. Pokud systém nezměníme, budeme za dalších deset let řešit stejné problémy – že přijímací zkouška určuje, co se děti ve škole učí, a zároveň zvyšuje nerovnosti mezi nimi,“ uvádí SKAV v odborném stanovisku. Návrh modelu přijímacího řízení na SŠ připravený v EDUinu před dvěma lety si můžete přečíst zde. O možných změnách v přijímacích zkouškách na střední školy a dalších souvisejících tématech mluví v pořadu Spotlight na Aktuálně.cz i ředitel think-tanku IDEA při CERGE-EI Daniel Münich. Programový ředitel EDUinu Jan Vöroš Mušuta označuje současný stav kolem rozdílného počtu bodů potřebných pro přijetí na střední školy v různých místech republiky v rozhovoru pro Hospodářské noviny dokonce za protiústavní. Případná žaloba na stát v této věci má podle něj šanci na úspěch.
„Reformy, které chtějí změnit všechno, nakonec změní velmi málo. Dost mě mrzí, že jsme si v současné revizi v některých případech neřekli: tohle funguje, na to sahat nebudeme. Samozřejmě, že je potřeba dělat ve školství změny a modernizovat je. Ale aby se mohly dělat změny, něco musí zůstat stabilní,“
říká v rozhovoru výzkumník v oblasti školního kurikula Dominik Dvořák.
Dominik Dvořák je vědeckým pracovníkem Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Univerzity Karlovy. Je předním českým kurikulárním odborníkem a aktuálně i místopředsedou Národní kurikulární rady. V rozhovoru mluví mimo jiné o svém článku s názvem „Vzdělávací obsah: ukazují Bernsteinova teorie a sociální realismus cestu z krize?“, který vydal před devíti lety a nahlodává v něm představu o tom, že směr, který zvolila Česká republika při tvorbě kurikula základního vzdělávání, je univerzálně platný. Popisuje jeden z myšlenkových směrů sociologů vzdělávání nazývaný sociální realismus. Jeho autoři poukazují na rizika obsahového vyprazdňování školní výuky a hájí tradiční koncept vzdělávání jako předávání teoretických, oborových znalostí. Ze sociálních pozic je zajímá, zda a jak škola vyrovnává životní příležitosti a šance lidí z různých společenských vrstev, jakým způsobem plní svou roli sociálního výtahu. V rozhovoru se Dominik Dvořák věnuje i kompetenčnímu modelu výuky a zkoumání možností zlaté střední cesty mezi tradičními a progresivními formami vzdělávání. Reflektuje při tom akcenty zahraniční akademické debaty.
Týden stručně
Tuto zkoušku mají mít možnost dobrovolně skládat řemeslníci. Její původní záměr byl jiný (viz zde), cílem jejího obnovení dnes je umožnit řemeslníkům, kteří dlouhodobě vykonávají určitou odbornou činnost, aby si ji od státu nechali institucionálně ověřit. Návrh zákona, který mistrovskou zkoušku zavádí, nyní posoudí Parlament. V případě schválení by bylo možné zkoušky skládat od ledna 2027. Mistrovské osvědčení by mělo být možné získat ve 48 kvalifikacích. Zkouška má mít tři části, a to prokázání praktických dovedností, teoretických znalostí v daném oboru a teoretických znalostí v ekonomice.
Analytička EDUinu Nikola Šrámková pro ČTK upozorňuje, že se částečně překrývá s již existujícím systémem profesních kvalifikací podle Národní soustavy kvalifikací. „Bude proto důležité, aby bylo jasné, čím se mistrovská zkouška od stávajících možností liší a jakou přidanou hodnotu bude mít,“ uvádí Šrámková. Připomíná, že při současném nedostatku řemeslníků a velké vytíženosti těch kvalitních nemusí být pro část z nich atraktivní věnovat čas i peníze přípravě a zkoušce. „Mají dostatek zakázek i bez certifikátu. Za důležitější bych považovala spíše rozvoj center celoživotního vzdělávání při SOŠ/SOU, kam se mohou vracet dospělí lidé, kteří si chtějí doplnit nebo změnit kvalifikaci,“ doplňuje Šrámková. Návrh zákona kritizoval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), a ten tak šel na jednání vlády s rozporem, i přes něj byl schválen. Ministerstvo průmyslu a obchodu argumentuje tím, že mistrovská zkouška pomůže spotřebitelům, vyřeší nedostatek řemeslníků i nezájem o nematuritní obory. Hlavní problémy odborného vzdělávání – nízkou atraktivitu některých oborů, slabou přípravu části absolventů, nerovnoměrnou kvalitu škol, zastaralé vybavení dílen nebo nedostatek kvalitních učitelů odborného výcviku – však tato zkouška vůbec neřeší.
Aktuální data ministerstva školství citovaná na webu ČT24 uvádí, že v České republice v posledních letech stále stoupá počet dětí, které se vzdělávají s rodiči doma v režimu individuálního vzdělávání. V roce 2005, kdy byla tato forma výuky oficiálně zavedena, se takto vzdělávalo 546 dětí. V loňském roce se touto formou v Česku vzdělávalo již přes sedm a půl tisíce žáků. Z celkového počtu dětí ve školách tvoří děti vzdělávající se v režimu individuálního vzdělávání stále pouhých 0,76 procenta ze všech školou povinných. Důvody k přechodu na tuto formu vzdělávání jsou různé. U některých rodin je to nenalezení školy, která by odpovídala jejich představám, další příčinou mohou být problémy v kolektivu, zdravotní nebo duševní onemocnění či mimořádné sportovní vytížení. Tématu se podrobněji věnuje i poslední výroční zpráva ČŠI.
V návaznosti na jedno z témat letošního Auditu vzdělávacího systému v ČR jsme v EDUinu připravili anketu, která přináší pohled učitelů na kvalitu dnešních učebnic i na jejich současnou a budoucí roli ve vzdělávání. Oslovili jsme učitele a učitelky z různých typů škol a různých míst republiky. Přečtěte si odpovědi prvních dvou z nich. Berenika Šišuláková, která vyučuje na druhém stupni na ZŠ a MŠ Loučeň, říká: „Určitě by k učebnicím mělo přibýt interaktivní, herní a procvičovací prostředí – různé gamebooky, situační modelace, animované rekonstrukce historických událostí nebo biologických procesů. V současné době si je učitelé shánějí, kde se dá, sami, ti digitálně zdatnější podobné materiály sami vytvářejí. To ale podle mne není role učitele. Učebnice by se zkrátka měly posunout do 21. století. Zatím se to ovšem moc neděje.“
Druhým respondentem ankety je Ondřej Nejedlý ze ZŠ Kunratice, který se umístil na třetím místě loňského ročníku Global Teacher Prize CZ. Ten ve svých odpovědích uvádí: „Osobně učebnici nevnímám jako ‚svaté písmo‘, ale jako jeden z nástrojů. Důležitější než samotná učebnice je podle mě vyučující a způsob, jak s ní pracuje. Skvělý učitel zvládne udělat dobrou hodinu bez učebnice. Naopak, špatnou výuku nezachrání ani nejmodernější barevná publikace s QR kódy a futuristickou grafikou, která splňuje všechny moderní trendy progresivistické výuky.“
Očekávané události
Ve čtvrtek 11. června pořádají Národní pedagogický institut ČR, Ostravská univerzita a organizace Get The Point v ostravském Centru PANT veřejnou diskuzi s finalisty předchozích ročníků ceny Global Teacher Prize CZ. Diskutující se budou věnovat tomu, co v dnešní době znamená být skutečně dobrým učitelem a jak reagovat na rychlé společenské změny i nezadržitelný nástup umělé inteligence.
Pozvání do debaty přijali:
🔹 Karel Gamba, vítěz Global Teacher Prize CZ 2024
🔹 Tomáš Chrobák, vítěz Global Teacher Prize CZ 2019
🔹 Pavlína Loňková, vítězka Global Teacher Prize CZ 2021
🔹 Petra Nesvačilová, herečka a režisérka
Moderuje: Markéta Beková, NPI
Diskuze se můžete zúčastnit osobně na místě, nebo se připojit k online přenosu. Více informací naleznete zde.
Z EDUkalendáře
Dvojseminář pro pedagogy MŠ o zapojování EVVO do ŠVP (Workshop Caroliny Sidon a přednáška Michala Bartoše) – středa 27. května 2026 – SEV Toulcův dvůr, Praha 10
Workshop s Peterem Worleym: Jak vést rozhovory o světě (Člověk v tísni) – pátek 29. května 2026 – Langhans – centrum Člověka v tísni, Praha
Autor článku:
Václav Zeman
tiskový mluvčí EDUinu
