„Dobrá učebnice není sklad faktů, ale bezpečný, ověřený a promyšlený průvodce,“ míní finalista GTP CZ 2025 Ondřej Nejedlý

1. Jak to u vás ve škole vypadá v praxi s učebnicemi, kdo o jejich výběru rozhoduje a podle jakých kritérií? Jak se vám v jejich nabídce orientuje a jak je osobně využíváte?

U nás ve škole je výběr učebnic primárně na konkrétních předmětových týmech a učitelích. Vedení samozřejmě řeší finance a dlouhodobou koncepci, ale nikdo nám direktivně neříká: „Budete učit jen z této jediné správné knihy z roku 2007.“ Takže naštěstí paní zástupkyni, která to má na starost, zajímá, co bychom chtěli, a dost často nás vyzývá, abychom se o to nebáli přihlásit.

V praxi se rozhodujeme hlavně podle toho:

• jestli je učebnice srozumitelná pro dnešní děti;
• jestli odpovídá tomu, jak chceme učit, tedy jestli se shoduje s cíli naší koncepce výuky: školní vizí, cíli výuky, zda podporuje rozvoj v oblastech čtenářské, pisatelské a logické gramotnosti a rozvíjí kritické myšlení;
• zda podporuje aktivní práci žáků;
• a hlavně, jestli to není jen „encyklopedie na papíře“.

Osobně učebnici nevnímám jako „svaté písmo“, ale jako jeden z nástrojů. Ve výuce dějepisu nebo občanky ji v současné chvíli téměř nepoužívám, je to pro mě spíše opěrný bod základního kontextu. Nicméně právě jste nás nachytala na švestkách – budeme mít nové dějepisné učebnice, které jsme jako humanitní tým společně vybírali. U nás ve škole ale nepoužíváme učebnice stylem „otevřete stranu 54 a přepisujte“. To je spolehlivá cesta, jak zabít zvědavost během sedmi minut.

Důležitější než samotná učebnice je podle mě vyučující a způsob, jak s ní pracuje. Skvělý učitel zvládne udělat dobrou hodinu bez učebnice. Naopak, špatnou výuku nezachrání ani nejmodernější barevná publikace s QR kódy a futuristickou grafikou, která splňuje všechny moderní trendy progresivistické výuky.

2. Jak hodnotíte kvalitu dostupných učebnic? Chybí vám v nich něco, a pokud ano, jak to řešíte – saháte po digitálních materiálech od NPI ČR nebo od jiných subjektů/autorů, vlastní tvorbě, nebo něčem jiném? Co naopak podle vás dělá učebnici dobrou?

Kvalita učebnic je z mého pohledu hodně nevyrovnaná. Některé jsou opravdu dobře zpracované, jiné působí dojmem, že je někdo napsal pro děti z roku 1998, které sedí tiše v lavici, opisují definice a jejich největší životní ambicí je podtrhnout si nadpis pravítkem. Často mi v učebnicích chybí větší propojení s dnešním světem, práce s otázkami a kritickým myšlením, různé úrovně obtížnosti, větší důraz na dovednosti místo memorování a také větší vizuální přehlednost. 

Hodně věcí si proto vytvářím sám – pracovní listy, prezentace, aktivity, práci s AI, dobové texty nebo simulace situací. Kombinuji to s digitálními zdroji, občas využiju materiály NPI ČR, ale často sahám i po vlastních ověřených zdrojích nebo materiálech od kolegů. Ve skutečnosti dnes podle mě většina aktivních učitelů funguje jako trochu učitel, trochu grafik, trochu scenárista a trochu IT podpora.

Dobrá učebnice by podle mě měla být přehledná, podporovat aktivní učení, vést žáka k přemýšlení, nebát se kontroverzních nebo složitějších témat, a hlavně nesmí působit mrtvě. 

Ideální učebnice není ta, kterou žáci „přežijí“, ale ta, která je donutí ptát se dál.

Foto: Alice Hrubá

3. Jakou roli budou hrát učebnice v budoucnosti, v době, kdy do škol stále více proniká umělá inteligence, svět se mění čím dál rychleji, a proměňuje se samotné pojetí toho, co a jak se mají žáci učit? Jak by se měly proměnit?

Myslím, že učebnice úplně nezmizí, jen přestanou být hlavním a jediným zdrojem poznání. A upřímně, to už se vlastně děje nyní a jsem za to moc rád. Možná to donutí některé z nás trochu vyjít ze své komfortní konzervativní zóny a začít znovu hledat.

Dnes děti žijí ve světě, kde mají nekonečné množství informací během pár sekund v mobilu. Role školy proto už není jen „předat informace“, ale naučit děti informace ověřovat, chápat souvislosti, rozpoznat manipulaci, pracovat s různými zdroji a přemýšlet nad tím, co vidí. 

A právě tady může být dobrá učebnice pořád strašně důležitá. Ne jako sklad faktů, ale jako bezpečný, ověřený a promyšlený průvodce.

Umělá inteligence podle mě nezabije učebnice ani učitele, ale extrémně změní očekávání na obojí. Pokud AI během deseti sekund vygeneruje shrnutí tématu, pak učebnice nemůže konkurovat jen tím, že obsahuje text a obrázky. Musí nabídnout něco víc, třeba kvalitní strukturu, vedení k přemýšlení, práci s otázkami, propojení témat, bezpečný rámec a podporu dovedností.

Budoucnost podle mě není „papír vs. digitál“. Spíš chytrá kombinace obojího. A paradoxně si myslím, že v době AI poroste hodnota kvalitního učitele ještě více. Děti budou potřebovat někoho, kdo jim pomůže se v informačním chaosu orientovat. AI umí generovat odpovědi, ale pořád neumí nahradit vztah, důvěru, zkušenost ani lidský úsudek. Tedy zatím. Snad to tak zůstane. Víte, jak to je, dobrý sluha, ale zlý…

Postupně budeme na webu eduin.cz zveřejňovat odpovědi dalších respondentů ankety. ž