„Učebnice by se měly posunout do 21. století. Shánět nebo vytvářet materiály není rolí učitele,“ míní učitelka ze ZŠ a MŠ Loučeň

1. Jak to u vás ve škole vypadá v praxi s učebnicemi, kdo o jejich výběru rozhoduje a podle jakých kritérií? Jak se vám v jejich nabídce orientuje a jak je osobně využíváte?

 O výběru učebnic v zásadě rozhodují předmětové komise, i když pokud nějakému učiteli třeba vyhovuje lépe nějaký pracovní sešit než jinému, není s tím problém. Obvykle se řídíme optimalizací hledisek cena/kvalita. Výběr předmětové komise pak schvaluje vedení školy a nikdy se zatím nestalo, že by jej neschválilo. Od 1. ledna 2026, kdy financování ostatních neinvestičních výdajů (ONIV) přešlo na zřizovatele, to ale bude patrně jiné. S ohledem na to, že se náš zřizovatel snaží všemožně ušetřit a že systém schvalování prostředků z ONIV škole je zatím poněkud neustálený a administrativně zdlouhavý, letos asi nové učebnice kupovat nebudeme – a budeme doufat, že financování ONIV bude navráceno pod MŠMT. Nemáme totiž pocit, že přesun financování ONIV byl správný krok a že by se nový systém příliš osvědčil.

S orientací v učebnicích obecně problém není. Nakladatelství nám pravidelně vozí vzorky učebnic, které máme možnost si prohlédnout a podiskutovat o nich, obvykle je u nás nechají zhruba čtrnáct dní. Já osobně pracuji s učebnicemi a pracovními sešity především při výuce německého jazyka. Při výuce dějepisu, přírodopisu a ekologického či historického semináře pracuji hlavně s vlastními materiály: prezentace, pracovní a badatelské listy, stanoviště, hry, projekty a tak dále. Učebnice ale nicméně využívám například při suplování nebo při práci s textem.

2. Jak hodnotíte kvalitu dostupných učebnic? Chybí vám na nich něco, a pokud ano, jak to řešíte – saháte po digitálních materiálech od NPI ČR nebo od jiných subjektů/autorů, vlastní tvorbě, nebo něčem jiném? Co naopak podle vás dělá učebnici dobrou?

Především si připravuji vlastní materiály, občas je stahuji z portálu Učitelnice nebo si s kolegy vyměňujeme tipy a podklady v profesních skupinách na Facebooku. Přípravy hodně obměňuji podle toho, jakou mám skupinu žáků – například zda jsou mezi nimi žáci s individuálním vzdělávacím plánem (IVP). Digitální materiály od NPI mě příliš nenadchly, takže je nevyužívám. Nemohu se ale samozřejmě vyjádřit ke všem v nabídce. 

Dobrá učebnice by podle mě měla být přehledná a obsahovat texty, se kterými se dá skutečně pracovat. Dějepisná učebnice by například měla zahrnovat dobové prameny, to většinou zcela chybí. Měla by podněcovat k zamyšlení, k promýšlení souvislostí a měla by mít jasně označené jádrové a rozšiřující učivo; ani to zpravidla není. U jazykových učebnic a pracovních sešitů by mělo být výrazně více cvičení zaměřených na procvičování gramatiky. A dnes by samozřejmou součástí jazykové učebnice neměly být jen poslechové nahrávky, ale i situační videa.

3. Jakou roli budou hrát učebnice v budoucnosti, v době, kdy do škol stále více proniká umělá inteligence, svět se mění čím dál rychleji a proměňuje se samotné pojetí toho, co a jak se mají žáci učit? Jak by se měly proměnit?

Základní problém je, že stát nemá nastavené standardy toho, co se má vlastně učit. A nová revize RVP tento problém podle mě ještě zvýrazní. Za této situace tedy nemohu na otázku zcela odpovědět.

Určitě by k učebnicím mělo přibýt interaktivní, herní a procvičovací prostředí – různé gamebooky, situační modelace, animované rekonstrukce historických událostí nebo biologických procesů. V současné době si je učitelé shánějí kde se dá sami, ti digitálně zdatnější podobné materiály sami vytvářejí. To ale podle mne není role učitele. Učebnice by se zkrátka měly posunout do 21. století. Zatím se to ovšem moc neděje.

Postupně budeme na webu eduin.cz zveřejňovat odpovědi dalších respondentů ankety.