E15.CZ: Komentář Tomáše Feřteka – Žáci pod dekou

Publikujeme komentář Tomáše Feřteka, který se věnuje tomu, jak řešit nadále již těžko únosnou situaci, kdy děti a mladí lidé již bezmála rok žijí v sociální izolaci. Text vyšel 8. února na zpravodajském webu E15.CZ.

Nemá to vláda jednoduché. Čísla nakažených a hospitalizovaných se spíše zhoršují, a přesto se každý týden ozývají nové a nové hlasy těch, kteří mají kvůli lockdownu problém a vyzývají k uvolnění.

Dokonce i když se soustředíme jen na žáky základních a středních škol, volají po otevření sportovní trenéři, učitelé i mistři z učňovských škol a nejnověji také petice Nesmíme obětovat děti! pražské zastupitelky Mariany Čapkové. A všichni mají pádné důvody – tloustnoucí děti, kterým chybí sport, učně, co nemohou realizovat polovinu výuku, protože zdít či svářet se on-line nedá, děti bez domácí podpory, jež se míjejí se školou už skoro rok.

Ministr Plaga opakovaně navrhoval otevření škol doprovázené testováním učitelů a dětí na koronavirus, ovšem pokaždé s dodatkem, že to není on, kdo rozhoduje. Silnější karty drží ministr zdravotnictví. I když mu při pondělním jednání vláda vyšla vstříc, znamená to, že pokud se podaří rozjet testování ve školách, začátkem března nastoupí kromě žáků prvních a druhých tříd do škol ještě deváťáci a žáci posledních ročníků středních škol.

Tady se diskurs vlády a pedagogů zásadně liší. Vláda se dívá na otevírání škol jako na praktický problém – deváťáky čekají přijímačky a středoškoláky maturita a závěrečné zkoušky, tedy je nutné jim umožnit alespoň zkrácenou a urychlenou přípravu. To je jistě pravda, ale kdybychom zrušili zkoušky úplně, žádný zásadní vliv by to samo o sobě na vzdělanost žáků nejspíš nemělo.

Co lze udělat hned

Naopak jednoznačně se už teď projevují následky sociální a psychologické. Autoři a signatáři petice nekladou na první místo horší znalosti dětí, byť tady k výraznému poklesu téměř jistě dojde, ale jejich psychický stav a motivaci k další práci. Přemýšlejme o tom, co můžeme pro děti udělat hned teď, dřív než se školy otevřou.

Děti a dospívající potřebují, aby s nimi někdo mluvil. Pokud možno naživo. Co je k tomu potřeba? Jak zajistíme bezpečí učitelů? Koho můžeme na jejich místo povolat, jestliže část z nich bude třeba kvůli věku patřit do rizikové skupiny? Jak má vypadat zdravotní testování žáků, které by sociální kontakt umožnilo? Není to ta správná chvíle, kdy lze využít husté sítě organizací zajišťujících neformální vzdělávání, v nichž jsou lidé, kteří s dětmi komunikovat umějí? Navíc jsou obvykle mladší, než je věkový průměr ve sborovnách.

Opravdu by nebylo možné v současné situaci vzít každou třídu jednou týdně na výlet či vycházku se vzdělávacím obsahem? Opravdu nemohou jít děti na akci se skautem nebo se sportovním oddílem? Venku je dodržování epidemických opatření výrazně snazší než ve škole a pomohlo by to hned několikrát – sociálnímu kontaktu, fyzické i psychické kondici a tím ve výsledku i učení. Pojmenujme pravidla, která by bylo třeba dodržovat. Bude jasnější, zda je to realizovatelné.

Ocitli jsme se v krizové situaci a je třeba hledat nová řešení. Ani odemčení škol pro deváťáky a končící středoškoláky situaci neřeší. Ta deka padla na celou žákovskou populaci a je třeba hledat nástroje, jak ji zvednout. Není to možnost, ale nutnost.