Hospodářské noviny: Škola je tu pro děti, ne pro potřeby průmyslu

Publikujeme komentář Ondřeje Šteffla, ve kterém shrnuje, jak politici podle jeho názoru nahlížejí problematiku vzdělávání. Na jedné straně vidí ty, kteří chápou, že existuje právo na vzdělávání podle vlastních zájmů, na druhé straně má potom ty, kteří si myslí, že vzdělávání by mělo být podřízené ekonomickým potřebám. Text vyšel v Hospodářských novinách dne 18. 10.

Vzdělávání a školství se před letošními volbami stalo významnějším tématem než kdykoliv předtím. Všeobecná shoda je ovšem pouze v tom, že je třeba přidat učitelům. Jinak panuje „jetřebismus“ a „mělobysmus“, např.: „je třeba zkvalitnit vzdělávání“ nebo „chceme lépe vedené školy v lépe fungujícím systému…“ Inu, na tom se shodneme, stejně jako na tom, že je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Ale co se kvalitním vzděláváním myslí či jak bude vypadat lépe fungující systém, to se nedozvídáme. Vedle toho programy obsahují mnoho různých nápadů a námětů mnohdy zcela protisměrných. A to někdy i v rámci programu jedné strany. Upřímně mě děsí, že někdo začne tyto nápady nepromyšleně, zato rychle realizovat. Tak, jak to doteď předváděla ČSSD.

Zásadní politickou otázkou se čím dál víc stává to, čí zájmy a potřeby mají mít rozhodující slovo. Máme zde školství kvůli dětem, zajímají nás jejich zájmy a potřeby, přání a cíle jejich rodičů? Anebo je nejdůležitější připravovat kvalitní zaměstnance pro potřeby velkých podniků?

Naše ústava a zákony v tom mají jasno. Vzdělávání je právo občana, dítěte, rozhodují o něm rodiče. Náš školský zákon hned v druhém paragrafu píše, že vzdělávání je založeno na zásadě zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. Mezi cíli vzdělávání je uveden na prvním místě rozvoj osobnosti člověka. O právu podnikatelů na dodávky správně připravených zaměstnanců naše demokratická ústava i zákony mlčí. Když ale čtete volební program SPD, ODA nebo ANO, snadno získáte dojem, že školství máme proto, aby zásobovalo trh práce a náš průmysl, aby rostly zisky a s nimi HDP. Předseda KDU-ČSL zase říká, že „vzdělávání je národohospodářská tematika“. Pouze TOP 09, piráti, částečně STAN a zelení to vidí jinak. Škola, zejména ta základní, ale ani vysoká, nemůže být pouhou přípravou ke konkrétnímu úzce zaměřenému povolání, ale musí děti, žáky, studenty všestranně rozvíjet a pomoci jim orientovat se ve stále složitějším světě, ve kterém budou žít.

Hlavní fronta ve vzdělávání tak povede mezi těmi, kteří chtějí školství a vzdělávání podřídit ekonomickým zájmům, a těmi, kteří respektují právo na vzdělávání podle potřeb a zájmů dětí a jejich rodičů. Mezi těmi, kteří chtějí školství přizpůsobovat trhu práce, a těmi, kteří vzdělávání vidí jako zodpovědnost rodičů, žáků a studentů. Ty fronty naštěstí nevedou jen mezi stranami. Uvnitř všech stran jsou lidé-rodiče, kteří chápou, že nejde jen „o děti těch druhých“, ale také o jejich vlastní.