Co nám výsledky žáků říkají o práci školy? Jak poznáme školu, která je skutečně posouvá? Je to ta, jejíž žáci excelují u přijímaček nebo maturit? Ne nutně. Záleží i na tom, s jakými znalostmi, dovednostmi i osobním potenciálem žáci přicházejí. Pokud chceme posuzovat kvalitu práce školy, potřebujeme znát její přidanou hodnotu – jak přispívá k pokroku svých žáků jako celku. V Česku ale stále nemáme dostatek dat, abychom ji dokázali systematicky sledovat, přestože právě díky ní můžeme lépe porozumět rozdílům mezi školami a rozhodovat, kam směrovat podporu.
Nikola Šrámková 9. 11. 2026
Představme si výběrové pražské gymnázium. Přijímá žáky, kteří už mají výbornou úroveň gramotností, umějí se učit a často mají podporující rodinné zázemí. Jejich rodiče se orientují ve vzdělávacím systému, pomáhají jim s přípravou a mohou jim zaplatit doučování nebo další vzdělávací aktivity. Mnozí z těchto žáků jsou navíc sami aktivní a mají předpoklady uspět i bez mimořádné podpory školy. O několik let později dosahují skvělých výsledků u maturit. Je to úspěch. Ale kolik z něj můžeme připsat právě škole? Jiná škola vzdělává žáky, kteří nastupují s mezerami ve znalostech, nemají doma nikoho, kdo by jim pomohl s učením, nebo se potýkají s jazykovou bariérou či složitou rodinnou situací. Škola jim pomáhá zvládnout učivo, překonat obtíže, získat důvěru ve vlastní schopnosti, zažít úspěch a pokračovat ve vzdělávání. Přesto mohou být jejich výsledky i po několika letech průměrné. Znamená to, že tato škola odvádí horší práci?
Kdybychom obě školy posuzovali jen podle závěrečných výsledků jejich žáků, snadno zaměníme jejich úspěch za úspěch školy. Můžeme tak přehlížet školy, které dokážou své žáky výrazně posouvat, a naopak přeceňovat ty, jejichž žáci měli velký náskok už na začátku.
Odborné analýzy dlouhodobě upozorňují na souvislost mezi socioekonomickým zázemím žáků a jejich výsledky, zároveň však ukazují, že záleží i na práci školy, školním klimatu a na tom, co od žáků učitelé očekávají. Přidaná hodnota školy se odvozuje z výsledků skupiny žáků sledovaných v čase. Zajímá nás, jak se jejich výsledky vyvíjejí s ohledem na to, s jakými znalostmi a dovednostmi do školy přicházeli a v jakých podmínkách vyrůstají. Nejde o součet úspěchu jednotlivců, sledujeme, k jakému pokroku škola přispívá a jak pracuje s různými skupinami žáků. Třeba zda se jí daří podpořit žáky s odlišným mateřským jazykem, předcházet školnímu neúspěchu nebo pomáhat těm, kteří na začátku zaostávali. A jestli se výsledky mění po zavedení konkrétních opatření. Ani přidaná hodnota sama o sobě nevypovídá o kvalitě školy, je však jedním z důležitých podkladů pro takové hodnocení.
„Jednorázový test ukáže, co žák umí v danou chvíli, ale neřekne nám, s jakou úrovní do vzdělávání vstupoval a jakého pokroku dosáhl.“
Česká školní inspekce (ČŠI) ověřuje výsledky žáků prostřednictvím různých šetření a při hodnocení škol zohledňuje také podmínky a průběh vzdělávání. Její kritéria Kvalitní škola zahrnují různé oblasti fungování školy a inspekční zprávy pojmenovávají její silné a slabé stránky i posun od předchozího hodnocení. Co nám však stále chybí, jsou soustavná, srovnatelná data o tom, jak se znalosti a dovednosti žáků během vzdělávání vyvíjejí. Přijímací zkoušky, maturity ani jednorázové testování to samy neukážou. Jednorázový test odhalí, co žák umí v danou chvíli, ale neřekne nám, s jakou úrovní do vzdělávání vstupoval a jakého pokroku dosáhl. Nabízí se možnost pravidelného plošného ověřování v uzlových bodech vzdělávání, například ve třetím, pátém a devátém ročníku základní školy a ve druhém ročníku střední školy i na jejím konci. Abychom mohli odhadovat přidanou hodnotu školy, musely by se výsledky bezpečně propojovat v čase a zohledňovat také podmínky, v nichž se žáci vzdělávají. ČŠI letos připravila plošné ověřování výsledků žáků pátých a devátých ročníků, které mělo přinést i širší informace o souvislostech vzdělávání. Šetření však bylo zastaveno poté, co se nepodařilo dostatečně vysvětlit účel doprovodného dotazníku a některé otázky byly položeny necitlivě. Kritika byla oprávněná. Byla by ale škoda, kdybychom se kvůli této zkušenosti vzdali dat potřebných pro smysluplnou podporu škol. Příště musí být jasné, co a proč zjišťujeme, jak budou údaje chráněny a k čemu budou sloužit.
„Co nám však stále chybí, jsou soustavná, srovnatelná data o tom, jak se znalosti a dovednosti žáků během vzdělávání vyvíjejí.“
Hodně bude záležet na tom, jak s výsledky naložíme. Pokud z nich začneme sestavovat žebříčky nejlepších a nejhorších škol, můžeme napáchat více škody než užitku. Rodiče podle nich budou vybírat školy a ty se dostanou pod tlak, aby zlepšovaly především to, co se testuje. Takové srovnávání může navíc školy motivovat k tomu, aby si vybíraly žáky, u nichž lze očekávat dobré výsledky, místo aby se snažily vzdělávat různorodé skupiny. Na rizika porovnávání podle výsledků upozorňuje také OECD ve své analýze měření přidané hodnoty škol. Mnohem užitečnější by bylo dát školám zpětnou vazbu, v čem se jejich žákům daří, kde zaostávají a zda zaváděná opatření pomáhají. Zřizovatelé díky tomu mohou lépe zaměřit podporu a stát rozpoznat problémy, které se opakují napříč školami a skupinami žáků, kteří potřebují větší podporu.
„Pokud z výsledků případného pravidelného testování žáků začneme sestavovat žebříčky nejlepších a nejhorších škol, můžeme napáchat více škody než užitku.“
Dnes dokážeme poměrně snadno zjistit, které školy mají nejlepší výsledky u přijímaček nebo maturit. O tom, jakou práci za nimi skutečně odvedly, už toho víme mnohem méně. Vždyť i u žáků rozlišujeme mezi sumativním hodnocením, které shrnuje dosažené výsledky, a formativním hodnocením, které poskytuje zpětnou vazbu pro další učení. Dva žáci mohou mít stejnou známku, přestože jeden udělal obrovský pokrok a druhý se téměř neposunul. Proč tedy školy posuzujeme především podle konečných výsledků jejich žáků, a ne podle toho, jak daleko je dokázaly posunout?
16. 9. 2026
Autor článku:
Nikola Šrámková
Analytička, EDUin.
