O pravidlech slučování škol se dá vést věcná debata. Jenže obce už podle schváleného zákona připravují konkrétní kroky. Zpochybňovat jejich povinnost bez jasného návrhu změny a dalšího postupu znamená oslabovat důvěru lidí, kteří mají reformu uskutečnit. A zvyšovat riziko, že se nakonec bude slučovat ve spěchu.
Jan Vöröš Mušuta 5. 11. 2026
Ministr školství Robert Plaga kritizuje hranici 180 dětí a žáků pro povinné slučování škol, zejména těch mateřských. O tom, zda je tento limit vhodně nastavený, má smysl diskutovat. V tuto chvíli ale musí ministr odpovědět také na velmi praktickou otázku: Co mají dělat obce, které už podle schváleného zákona postupují?
Pravidlo o povinném slučování je účinné od 1. ledna 2026. Přechodné období končí 31. prosince 2028 a od začátku roku 2029 musejí být zákonné podmínky splněné. Obce mají během přechodného období vyhodnotit, zda jimi zřizované právnické osoby vykonávající činnost školy dosáhly alespoň jednou k 30. září v letech 2026, 2027 nebo 2028 minimálního počtu 180 dětí a žáků. Takto harmonogram popisuje i ministerstvo školství. Změnit zákonnou povinnost může pouze novela zákona. Ministrův výrok ji nemění.
Za každým sloučením stojí úpravy zřizovacích listin, řešení majetku, smluv a zaměstnanců, změny ve školském rejstříku. Na dobrou přípravu je rozumné počítat alespoň rok.
Je přitom potřeba vysvětlovat, co slučování znamená. Hranice 180 dětí se vztahuje na právnické osoby, nikoli na jednotlivé školní budovy. Pravidlo má výjimky, například pro obec, která zřizuje pouze jednu právnickou osobu vykonávající činnost školy. Sloučení pod jedno vedení tedy může zachovat všechna dosavadní pracoviště i místa, kam děti docházejí. Automatické zavírání každé malé školy z něj nevyplývá.
Rozsahem ovšem nejde o drobnou organizační úpravu. Podle odhadu PAQ Research, který zveřejnil Deník, se změna týká téměř 2 100 škol u více než 850 zřizovatelů. Za každým sloučením stojí úpravy zřizovacích listin, řešení majetku, smluv a zaměstnanců, změny ve školském rejstříku. A také jednání s řediteli, rodiči a zastupiteli. Na dobrou přípravu je rozumné počítat alespoň rok.
Obec, která chce mít roční rezervu a sloučení dokončit už k 1. lednu 2028, proto potřebuje přípravy rozbíhat nyní. Pokud míří na začátek školního roku v září 2027, platí to tím spíš. Konec roku 2028 může z ministerstva vypadat vzdáleně. Z pohledu lidí, kteří změnu skutečně provádějí, už ale čas běží.
Ani případná novela tento problém sama neodstraní. I kdyby její příprava a schválení od této chvíle zabraly pouhého půl roku, dostáváme se na jaro 2027. Obce, které chtějí postupovat s rezervou, už tou dobou potřebují mít přípravy rozběhnuté. Nemohou plánovat jen podle předpokladu, že se zákon možná změní.
Výsledkem současné komunikace může být odkládání rozhodnutí. Dnešní nejistota se tak může proměnit v uspěchané slučování na poslední chvíli, s nedostatkem času na přípravu i vysvětlování.
Slučování škol je navíc politicky citlivé. Starostové, zastupitelé i ředitelé do něj vkládají čas, důvěru a politický kapitál. Vysvětlují zaměstnancům, co se změní, odpovídají na obavy rodičů a hledají dohodu v zastupitelstvu. V takto rozsáhlé změně jde o tisíce lidí. Nemůžeme po nich chtít plnění zákona a současně jim naznačovat, že možná jednají zbytečně.
Výsledkem takové komunikace může být odkládání rozhodnutí. Proč podstupovat složitá jednání, když ministr naznačuje změnu pravidel? Zákonný termín ovšem mezitím běží dál. Dnešní nejistota se tak může proměnit v uspěchané slučování na poslední chvíli, s nedostatkem času na přípravu i vysvětlování.
V době napjatého rozpočtu školství přitom považuji dobře připravené slučování za jeden z nejsilnějších nástrojů efektivnější správy škol. Společné účetnictví, nákupy nebo zajištění stravování mohou uvolnit peníze i čas ředitelů. Přínosy ale nevzniknou samotným rozhodnutím o sloučení. Závisejí na tom, jak se nastaví společný provoz, rozdělí odpovědnosti a připraví nové vedení. Střední článek podpory MŠMT v této oblasti odvádí dobrou práci. Jeho program VIP Slučování nabízí zřizovatelům a školám provázení celým procesem, od prvního záměru po stabilizaci společného ředitelství. Tato metodická pomoc však potřebuje oporu v jasné a předvídatelné komunikaci vedení ministerstva.
Pokud chce ministr pravidlo změnit, měl by rychle předložit konkrétní návrh, harmonogram a srozumitelně říct, jak mají obce do té doby postupovat. Stát musí umět stát za pravidly, jejichž plnění sám požaduje. Jinak podkopává důvěru a dobrou vůli právě těch lidí, na kterých úspěch změny závisí.
Autor článku:
Jan Vöröš Mušuta
Autor je programový ředitel EDUinu.
